|
LETECKÁ SPOJOVACÍ ŠKOLA CHRUDIM Škola vznikla původně již v září 1945 v Liberci, s úkolem cvičit spojovací personál letectva a radiolokační personál pro potřeby letectva, dělostřelectva a hlásné služby. V Liberci byla původně Vojenská odborná škola leteckých mechaniků - VOŠLM - nastoupili sem i žáci pilotní školy. Vzhledem k nedostatečným ubytovacím kapacitám, i provozu letiště se musela již na pozim 1945 přesunout do Pardubic, na jaře 1946 do Chrudimi. 1. května 1946 se zdejší letiště stalo posádkou pro Leteckou spojovací školu - VÚ 4649. Složena byla z velitelství školy (s hospodářskou správou, pomocnou letkou a letištní správou) a z výcvikové perutě o čtyřech letkách (1.letka palubních telegrafistů, 2.letka radiomechaniků, 3.letka radarových a jiných kursů, 4.letka školní). Kromě letiště byla škola dislokována ve Slatiňanských kasárnách (v katastru Chrudimi, pojmenovné tak jen podle blízkých Slatiňan), přímo ve městě Chrudimi i v budově bývalé měšťanky - zde byli dislokováni palubní telegrafisté. V roce 1948 zde v rámci akce Haganah bylo cvičeno i 15 izraelců. Náročný výcvik absolvovali mladí chlapci s ukončeným základním vzděláním a vyučeni v různých oborech. Všichni museli ale zvládnout náročné studium v předmětech radiotelegrafie, příjmu morse značek, radiové manipulace, navigaci, radiogoniometrii,aerodynamice,radiomechanice a ostatních specialisací. Velmi dobré výsledky ve studiu byly "zaviněny" nevšední snahou mladých chlapců ke zvládnutí této naročné a zajímavé profese. Dřeli, dřeli a dřeli v učebnách, na palubách letadel, trenažerech i po večerech a v osobním volnu. Do roku 1950 absolvovaly takto školu čtyři turnusy, nastupujíci vždy 1.září toho roku. K 1.září 1950 bylo z ní a Školní základny IX vytvořeno Letecké spojovací učiliště, přejmenované od 1.ledna 1953 na Šturmanské a spojovací učiliště. Do Chrudimi se tak přesunuli letečtí dorostenci- navigátoři z letiště Havlíčkův Brod. V červnu 1954 rozhodlo velení armády o sloučení chrudimského učiliště se Spojovacím učilištěm v Novém Městě nad Váhem. Přesunem 15.srpna 1954 byla ukončena tato škola, která vychovala palubní telegrafisty, kteří se osvědčili v armádě i u Aerolinií, jako telegrafisté na vyslanectvích, na lodích i ve službách u vládních letek nově vznikajících států v Africe. Z mechaniků a radaristů se stali uznávaní odborníci i v civilních profesích. Jejich učitelé sloužili za druhé světové války v britské RAF. Platilo to tak pro jejich prvního velitele majora Karla Juchelku a Josefa Muroně. Major Juchelka byl v roce 1948 propuštěn z armády a vězněn. Major Muroň se stal spolu s kapitánem Zábršem a štábním kapitánem Slavomírem Janáčkem dne 26. června 1948 aktérem úletu, kdy s letadlem C-3 opustili Československo a přistáli ve Francii u Amiens. Spolu s nimi odletěly i jejich manželky a Janáčkův dvouletý syn. Velitelem školy byl 30.6. 1948 ustanoven škpt. Augustin Mareš, od 23.7. 1949 plk Vladimír Charouzek. Dne 21.1.1950 převzal velení pplk. Ladislav Čech a 18.1.1951 mjr. Teodor Šlajchart. Absolventi školy ani po šedesáti letech nezapomínají na svoji školu a Chrudim, scházi se pravidelně v Chrudimi a jejich první kroky vedou k pomníku "Těch kteří nedoletěli". ing. A. Kalandřík. |
|
