Hlava ČSLA Zbraně Technika Výstroj Výzbroj Služba Fórum Muzeum KVH ČSLA Spolubojovníci

Menu OČSLA Druhy vojsk Insignie Osobnosti Muzea Taktika Výcvik Kultura literatura Internet Film Film

TAKTIKA A STRATEGIE
| ČSLA v obraně | ČSLA v útoku | Bojové možnosti | Válečné plány 1945-1990 | Další ... |

Bojové možnosti motostřeleckého praporu ČSLA v obraně od 70. let
Ženijní zabezpečení obrany

Terén patří k důležitým faktorům, které mají vliv na uspořádání bojové sestavy, systém paleb a rozsah ženijního budování obrany. Terén se hodnotí za účelem jeho maximálního využití k odolnosti obrany a ochrany jednotek před ZHN, palbami dělostřelectva a údery letectva. Podrobné vyhodnocení terénu umožňuje určit rozsah a pořadí ženijních prací. Vliv terénu na zaujetí obrany : zejména jeho členitost, včetně lesních porostů a vodních toků a půdní podmínky, tedy jeho průchodnost, zejména tankovými silami protivníka, dále i roční doba. Terén na bocích a v mezerách se hodnotí hlavně z hlediska jeho průchodnosti. Je nutné vzít v úvahu i množství přidělené ženijní techniky, materiál a prostředky, jež jsou k dispozici. U ženijních prací, zejména při budování okopů a úkrytů, každé vhodné využití terénu šetří hlavně čas a síly. Při vlastním obranném boji je velmi těžko předvídat změnu terénu po dělostřelecké palbě, úderech letectva a použití ZHN. V každém případě bude velmi omezen manévr jednotkami. Je proto nutné, aby již při ženijním budování obrany bylo pamatováno i na přísunové a odsunové cesty včetně jejich zálohování.

Organizace, technika a prostředky ženijního praporu vševojskové divize a ženijní roty motostřeleckého pluku

Některé typy ženijních strojů a zařízení a příslušné ženijní předpisy
- automobilní rypadla : D-030a na T-111, D-031a na T-138, D-032a na T-138 nebo T-148
- univerzální dokončovací stroj : UDS 110a na T-148 ( Žen 22-2 ), UDS-114a na T-815
- Dozer kolový : DOK, DOK-M, Žen 29-14, Žen 29-15
- kolový nakladač : KN-251
- pásový buldozer : D-686, Žen 22-1
- zákopové hlubidlo : KH 500, TMK-2 – hloubka zákopu až 1,5 m, výkon až 1300 m/ hodinu
- zákopový pluh ZP 60/90, hloubka zákopu 0,55 – 0,85 m ( přívěsný, za tankem nebo DOKem v výkon až 3,5 km/ h, za OT a NA až 1,5 km/ hodinu )
- T-55, T-72 : Tankové jednotky mají výhodu v možnosti přívěsných zahlubovacích zařízení T 55 – BTU 55 nebo ZZ Želivka v počtu na jednom tanku každé čety, u jednotek vyzbrojených T 72 má zahlubovací zařízení standartně každý tank. 
- UMU : univerzální minový ukladač se skluzem S III, Žen 29-9 – také pojednává o minách a rozněcovačích
- MUP : minový ukladač poloautomatický

Ženijní prapor vševojskové divize v 70. letech před přechodem vševojskových svazků na tzv. typovou organizaci vševojskové divize se skládal ze :
- velitelské roty (velitelské družstvo; spojovací četa; průzkumná ženijní četa – čtyři OT-65 bez výzbroje a tři potápěčské soupravy PL-40; technická oprava; četa týlového zabezpečení s obvazištěm),
- ženijní roty (dvě ženijní čety – 6 OT-62 u td, u msd OT-64 bez výzbroje; odminovací četa – dva raketové odminovače ROD-200 a čtyři poloautomatické minové ukladače),
- ženijní komunikační roty (ženijní četa – dva OT-62/64 bez výzbroje; četa mostních tanků – dva MT-55A; ženijní mostní četa – mostová souprava MS, v roce 1974 byla nahrazena čtyřmi mostními automobily AM-50),
- strojní roty (četa kolových dozerů a rypadel – čtyři dozery, dva zákopové pluhy a dvě automobilní lžícová rypadla; četa pil a elektrocentrál – okružní pila, 6 motorových řetězových pil, elektrocentrála 15 kVA a 3 kVA; četa beranidel a kompresoru – souprava pro beranění SB-6, autojeřáb, přívěsný kompresor, souprava pneumatických přístrojů, dva pojízdné zemní vrtáky PZV),
- pontonové roty (těžký vyprošťovací automobil; dvě pontonové čety a člunová četa – 1/2 soupravy PMS, tj. 16 říčních dílů, čtyři pobřežní díly, dva vozovkové díly, 6 motorových vlečných člunů, dva čluny s motorovým kormidlem; četa velkých obojživelníků – 6 PTS-10).
Z ženijní munice prapor disponoval 2400 PT minami, 120 PP minami, 120 kg plastické trhaviny, 200 kg šupinové TNT, 70 truhlíky ženijních náložek (200, 400 a 1000 g), 48 usměrněnými náložkami UTN-2, 40 táhlými náložkami TN, 40 průbojnými náložkami PN-4 a PN-14.

Ženijní prapor po přechodu vševojskových svazků na tzv. typovou organizaci: Mezi hlavní organizační změny ženijního praporu vševojskových divizí patřilo:
- zrušení velitelské roty, osamostatnění průzkumné ženijní čety, čety týlového zabezpečení a technické opravny, společně s nahrazením velitelského družstva a spojovací čety velitelskou četou,
- u ženijní roty byla jedna z ženijních čet nahrazena zaminovací četou,
- ženijní komunikační rota se zvětšila o ženijní četu,
- strojní rota se reorganizovala na ženijní technickou rotu,
- pontonová rota se zmenšila o četu velkých obojživelníků (VOŽ),
- vytvoření přepravní výsadkové roty s četou VOŽ a průzkumnou ženijní četou.
Reorganizovaný ženijní prapor byl nadále tvořen:
- velitelskou četou,
- četou ženijního průzkumu a ničení jaderných min (dva OT-65/R a dvě potápěčské soupravy SP-20),
- ženijní rotou (ženijní četa – tři OT-62/64 bez výzbroje; odminovací četa – dva OT-62/64 bez výzbroje, dva raketové odminovače ROD-200; zaminovací četa – čtyři OT-62/64 a čtyři univerzální minové ukladače),
- ženijní komunikační rotou (dvě ženijní čety – dva kolové dozery; četa mostních tanků – dva MT-55A; ženijní mostní četa
– čtyři mostní automobily AM-50),
- ženijní technickou rotou (ženijní technická četa – dva kolové dozery, pojízdný zemní vrták PZV, dvě lžícová automobilní rypadla, autojeřáb; četa pil a elektrocentrál – okružní pila, 6 motorových řetězových pil, elektrocentrála 15 kVA a 3 kVA, přívěsný kompresor, souprava pneumatických přístrojů),
- pontonovou rotou (těžký vyprošťovací automobil; dvě pontonové čety a člunová četa – 1/2 soupravy PMS),
- přepravní výsadkovou rotou (průzkumná a potápěčská četa – tři čluny s motorovým kormidlem a tři potápěčské soupravy SP-20; četa velkých obojživelníků – 6 PTS-10),
- technickou opravnou,
- četou týlového zabezpečení s obvazištěm.
V rámci ženijní munice se počet PT min snížil na 1600 ks. V letech 1979 a 1980 se přepravní výsadková rota rozrostla o ženijní přepravní četu se třemi pásovými samohybnými soulodími GSP-55 a počet PTS-10 u čety velkých obojživelníků se zdvojnásobil. Vybavení čety ženijního průzkumu a ničení jaderných min doplnily tři hledačky jaderných min a její příslušníci měli nadále k dispozici dvojnásobné množství potápěčských souprav SP-20.

Ženijní rota motostřeleckého pluku před reorganizací na typovou strukturu se skládala : Dvě ženijní čety a strojní četa. U ženijních čet bylo zařazeno pět středních obrněných transportérů bez výzbroje (OT-62 nebo OT-64), zatímco vybavení strojní čety tvořily čtyři mostní automobily AM-50, pásový buldozer, kolový dozer, zákopový pluh ZP 60/90, dva přívěsy ROD-200 (se dvěmi náložemi pro každý) a čtyři univerzální minové ukladače. Kromě toho měli ženisté k dispozici gumové nafukovací čluny, potápěčskou soupravu PL-40-I (v roce 1974 byla nahrazena soupravou SP-20), minohledačky, PT miny, usměrněné nálože UTN-2, průbojné nálože PN-4 a PN-14, táhlé nálože, náložky 200, 400 a 1000 g, plastickou trhavinu a šupinovou TNT.

Ženijní rota po reorganizaci : Ve složení ženijní roty zůstala pouze jedna ženijní četa (se dvěmi OT-62/64) a strojní četa, jejíž vybavení doplnilo lžícové automobilní rypadlo, automobilní jeřáb a univerzální skládací úkryty. Kolový dozer byl nahrazen kolovým nosičem KN 251 a počet přívěsů ROD-200 se snížil ze dvou na jeden. Kromě toho ženijní munici doplnily PP miny. V letech 1979 až 1980 se ve speciálním vybavení objevila hledačka jaderných min.

Ženijní opatření prováděná vojsky při přechodu do obrany jsou velmi složitá a pracná. Z hlediska zabezpečení činnosti vojsk a jejich ochrany před prostředky nepřítele jsou však nutná a musí se zahajovat okamžitě. Podílí se na nich všechny druhy vojsk a proto musí být na tento úkol dobře materiálně vybaveny a vycvičeny. U všech prací je nutné provádět průběžně jejich maskování. Zároveň je nutno připravit čáry a prostory k protiztečím. Byla prosazována zásada, že každá obrana se má budovat tak, aby umožňovala okamžitý přechod do útoku, to znamená, že nesmí bránit útočné činnosti vlastních vojsk. Jde především o minová pole a zátarasy, které nesmí omezovat pohyb a manévr vlastních jednotek. 
- zřízení minových polí před předním okrajem a v hloubce obranného rajónu 
- vybudování protitankových nevýbušných zátarasů při využití terénu a příprava důležitých bodů z hlediska postupu nepřítele k ničení 
- vybudování střeleckých okopů, palebných stanovišť OT, tanků a jiných obrněných vozidel 
- upravit palebné pláně pro dělostřelectvo 
- vybudování záložních a klamných postavení
- vyčistit sektory výstřelu 
- vybudovat úkryty pro ochranu živé síly 
- upravit potřebné přísunové a odsunové cesty

Při určování ženijních opatření, která bude nutno a také možno učinit v obranném rajónu praporu a opěrném bodu roty je třeba vycházet vždy ze situace, ve které se bude prapor nacházet. V zásadě lze u praporu předpokládat, jak již bylo uvedeno, dvě možnosti přechodu do obrany, a to v přímém dotyku s nepřítelem -nejčastější a nejméně příznivý a mimo dotyk s nepřítelem. Hlavním činitelem při stanovení pořadí a rozsahu prací bude čas, jež bude k dispozici. S pracemi se bude postupovat od předního okraje do hloubky, aby hloubka obrany narůstala a také s cílem vytvořit kruhovou obranu. V závislosti na situaci a času se jednotkám určuje pořadí prací.

Práce prvního pořadí : Časově 5 – 6 hodin, cílem je zvýšit ochranu živé síly ukrytím v otevřeném okopu s určením jako pozorovací, palebný a pohotovostní ( pro obsluhy a osádky ). Zahajují se práce ke zvýšení účinnosti paleb tanků a dělostřelectva úpravou palebných plání pro dělostřelectvo a vyčistěním sektorů výstřelu. Dále pokládka minových polí povrchovým způsobem na nejohroženějších úsecích předního okraje a zátarasů uzávěrového typu ( tj. zatarasení jednotlivých důležitých bodů terénu jako jsou komunikace, lesní průseky, úzká údolí, mosty a brody ). Je nutné započít i s budováním klamných a záložních postavení, v první fázi odstraněním drnu na ploše odpovídající skutečným, drn je možno využít k maskování hlavních postavení.

Práce druhého pořadí : Časově 10 – 12 hodin, cílem je zvýšit ochranu živé síly vybudováním nakrytých částí okopů. U dělostřelecké techniky se jedná o vybudování palebných okopů, u ostatní techniky vybudování krytů. Dále se rozšiřuje rozsah výbušných i nevýbušných zátarasy, a to i na bocích a v hloubce obrany.

Práce třetího pořadí : Určuje se jednotkám při budování obrany na dobu dvou a více dnů. Pro živou sílu se budují pohotovostní úkryty a úkryty lehkého typu. 
- V opěrném bodu motostřelecké čety (msč) při úplném vybudování je minimální rozsah zákopů 180 běžných metrů ( dále jen „bm“ ) v okopech pro družstva, se spojovacími zákopy až 750 bm. V opěrném bodu msr může dosáhnout délka zákopů až 2,5 km, přitom v okopech msdr 0,55 km. 

Zatarasování

Plánování a koncepce zřizování zátarasů
Plánování zřizování zátarasů musí být sladěno s plánem operace. V závislosti na požadavcích podpory záměru velitele se plánují zátarasy s určením narušit (rozvrátit), změnit směr (odklonit), upoutat nebo zablokovat (zastavit) postup nepřítele. Je třeba si uvědomit, že zatarasování není pouze zřizování minových polí, i když jsou považovány za základní článek. Jedná se o komplexní činnost s návazností na terén, činnost protivníka a zámysl bojové činnosti vlastních jednotek.
Zátarasy tedy mohou být použity třemi způsoby:
a) situované v závislosti na terénu,
b) situované v závislosti na situaci,
c) situované v závislosti na cíli.
Plánování zátarasů situovaných v závislosti na situaci je založeno na zjištění pravděpodobných směrů postupu nepřítele a očekávaného poměru sil. Zřizování těchto zátarasů se zahajuje na základě posouzení předpokládaných směrů postupu (záměru) nepřítele. 
K hlavním požadavkům na zátarasy situované v závislosti na situaci patří možnost rychlé reakce na situaci a možnost rychlého zřízení zátarasu.
Rozhodující význam při zřizování těchto zátarasů mají minová pole zřizovaná rozptylovým způsobem za použití minových vrhačů a prostředků minování na dálku nebo zřizovány i jiné zátarasy, které lze zřídit rychle. 
Plánování zátarasů situovaných v závislosti na cíli je založeno na možnostech průzkumu v reálném čase a možnostech okamžitého použití prostředků minování na dálku na vybrané cíle, k nimž patří především obrněné síly nepřítele, jeho velitelství a prvky palebné podpory nebo klíčová místa a objekty (soutěsky, mosty). 
Využití zátarasů situovaných v závislosti na cíli umožňuje zmařit rozvinování nepřítele, bránit mu v zasazení dalších sledů, působit nepříteli ztráty a přímo útočit na manévrující nebo odpočívající jednotky nepřítele.
Plánování zatarasování musí vycházet z určení prostorů omezení zřizování zátarasů k zajištění požadované volnosti pohybu, umožňující aktivní činnost vlastních vojsk. Prostory omezení zatarasování mohou být vyhrazeny velitelem brigády nebo vyšším z hlediska času, polohy nebo typu zátarasu. 
Jestliže je prostor zatarasování vyhrazen na omezenou dobu, mohou v něm být umístěna minová pole zřízená za použití min s omezenou dobou účinnosti (miny opatřené autodestrukčním nebo neutralizačním zařízením), popřípadě minová pole řízená (ovládaná) na dálku. Plány zátarasů a určení prostorů omezení zatarasování se na všech úrovních velení koordinují se sousedy.

Zátarasy se dělí na výbušné a nevýbušné. Z výbušných zátarasů se soustředím na minová pole. Z dalších se jedná o kladení časovaných min a zřizování minových nástrah, to znamená zaminování vhodných předmětů, úkrytů, budov nebo vozidel s účelem způsobovat protivníkovi ztráty, vyvolávat v něm nejistotu a nutit ho, aby prověřoval celý terén. Využití vodních toků, lesních porostů, osad a komunikací je natolik specifické, že jsem je uvedl zvlášť a pojednávají o výbušných i nevýbušných zátarasech.

Minová pole
Jsou nejdůležitější, nejúčinnější, ale také nejnáročnější typ výbušných zátarasů. Tyto nebo jednotlivé skupiny min zřizuje přidělená ženijní jednotka nebo je mohou ve prospěch praporu zřídit ženijní jednotky pluku nebo divize. U praporu prvního sledu to může být až ženijní četa. Při zaujímání obrany v přímém dotyku s nepřítele budou kladeny povrchovým způsobem, pouze na vybraných důležitých místech nebo při dostatku času budou miny zapouštěny do země. Minová pole musí být vždy kryty palbami, a jak pěchotními, tak i protitankovými.
Minové pole je vymezený prostor, ve kterém jsou rozmístěny miny. Mohou být protitankové, protipěchotní ( ještě před jejich zákazem ) a smíšené. Základem jsou minová pole protitanková, proto se na ně v tomto článku soustředím. 
Přehled min používaných v ČSLA PT miny přerazí pás tanku do šířky 60 - 65 cm

Typ a uložení

výška

Ostatní rozměr

Hmot
kg

Plášť a tvar

náplň

Rozněcovač a aktivace

Účinek, přerazí pás tanku do :

Nástražná Na-Mi-Ba

247 mm

Průměr 196 mm

 

Zelený válcový,
z plastu

2,4 kg TNT

Integrovaný, tahem 2,2 kg za nástražný drát

tlaková vlna

PT-Mi-D

140 mm

D 320, Š 230 mm

9

Olivový, zelený, hnědý obdélníkový, dřevěný

6 kg TNT + 200 gr počinová rozbuška

2 x RO – 1, tlakem 200 kg

tlaková vlna
šířky 65 cm

PT – Mi – D II

 

 

8,5

 

5,5 kg TNT

 

tlaková vlna
šířky 65 cm

PD-Mi-PK, protidopravní, protikorbová na podstavci

82 mm

D 401, Š 125 mm

10,1

Olivový, zelený, hnědý nebo maskovací, kovový

8,5 kg TNT/ hexogen

Integrovaný, Nástražný drát, elektrická rozbuška nebo spínač

5 výbuchem formovaných projektilů : kumulativní

PT-Mi-Ba, 

115 mm

Průměr 324 mm

7,83 
( 7,7 )

Hnědý, diskový z bakelitu

6 kg TNT + 208 gr lisovaného TNT

RO-7-II, tlakem 200 kg

Tlaková vlna
Šířky 60 cm

PT-Mi-Ba II

135 mm

D 395, Š 230 mm

9,6

Hnědý, obdélníkový z bakelitu

6 kg TNT

2 x RO-7-II, tlakem 200 kg

Tlaková vlna
Šířky 60 cm

PT-Mi-Ba III

108 mm

Průměr 330 mm

9,9

Černý, hnědý nebo olivový diskový z bakelitu

7,2 kg litého TNT + 116 gr lisovaného TNT

RO-7-III, tlakem 200 kg

Tlaková vlna
Šířky 60 cm

PT-Mi-K

102 mm

Průměr 300 mm

7,2

Zelený, olivový  diskový  z kovu

5 kg TNT + 180 gr Tetryl

RO-5 nebo RO-9, tlakem 200 kg

Tlaková vlna
Šířky 65 cm

PT-Mi-K II

106 mm

Průměr 300 mm

7,4

Olivová + černá, diskový z kovu

5 kg TNT + 180 gr Tetryl

RO-5 nebo RO-9, tlakem 200 kg

Tlaková vlna
šířky 65 cm

PT-Mi-U : univerzální

120 mm

Průměr 317 mm

9,4

Zelený, olivový  diskový  z kovu

7,1 kg TNT / Hexogen

Tlakem nebo vychýlením nástražného prutu

Tlaková vlna

PT-Mi-P : průbojná

 

Průměr
238 mm

10

Zelený, olivový, diskový

5,1 kg TNT

 

Průbojný kumulativní

PP – Mi - Ba

60 mm

150 mm

0,34

Hnědý, diskový, bakelitový

200 gr TNT

Tlakem 1 kg rozněcovač RO – 7 -  II

Tlaková vlna

PP – Mi - D

55 mm

Délka 135 mm

0,5 
(0,45)

Olivový, zelený, obdélníkový, dřevěný

200 gr TNT

Tlakem 4 kg, rozněcovač RO - 1

Tlaková vlna

PP – Mi - Na

47 mm

Délka 92 mm

0,175

Olivový, zelený, čtvercový, plast

93 gr TNT

Tlakem, rozněcovač integrovaný

Tlaková vlna

PP – Mi – Sb
nad terénem na kůlu

140 mm

Průměr
75 mm

2,1

Olivový, zelený, šedý, válcový, beton se zalitými střepinami

75 gr TNT

Tahem 1 kg, nástražný drát, rozněcovač RO - 1

Střepinový, smrtelně 10 m, zranění do 60 m

PP – Mi – Sk
nad terénem na kůlu

137 mm

průměr 60 mm

1,6

Olivový, zelený, válcový, litina

75 gr TNT

Tahem 1 kg, nástražný drát, rozněcovač RO - 1

Střepinový
smrtelně 10 m, zranění do 60 m

PP – Mi - Šr

152 mm

průměr
102 mm

3,25

Olivový, zelený, hnědý, pískový, válcový, ocelový

325 gr TNT + 37 gr černého prachu ve výmetné náplni

Tlakem 3 – 6 kg nebo tahem 1 kg nástražný drát, rozněcovač RO 8 ( tlakový ) nebo RO – 1 ( tahový )

Střepinový, exploze 1 m nad zemí, zpoždění 3 – 5 vteřin, smrtelně 10 m, zranění do 100 m

Účel minových polí a jejich členění podle využití

Taktická minová pole jsou součástí plánu zatarasování a zřizují se s cílem narušit činnost nepřítele, usměrňovat a zpomalovat jeho postup, blokovat (zastavit) nebo poutat jej v určeném prostoru. Hlavním účelem zřizování taktických minových polí je ovlivňování postupu a manévru nepřítele. V závislosti na určení, době a způsobu zřizování se člení na řízená a situační. Řízená minová pole se plánují i zřizují v období přípravy na základě úkolu stanoveného nadřízeným. Situační minová pole se plánují a zřizují podle zásad pro zřizování zátarasů situovaných podle situace. Tyto zátarasy se předem plánují, ale zřizují se až v průběhu boje v závislosti na vývoji situace. Zřizují se v návaznosti na jiné druhy zátarasů nebo samostatně.

Ochranná minová pole se zřizují k bezprostřední ochraně jednotek, obvykle na stupni četa nebo rota. Ochranná minová pole se zřizují spěšně (z chodu) nebo předem (plánovaná). Spěšně zřízená jsou obvykle dočasného významu a zřizují je jednotky s použitím vlastních vezených zásob. Podle časových možností se kladou miny zapuštěně nebo povrchově bez zajišťování proti zvednutí, alby vlastní jednotky mohly provádět snadno odminování. 
Při opuštění prostoru tato minová pole odminovávají jednotky, které je zřizovaly. V případě, že nelze minová pole v důsledku činnosti nepřítele odminovat, předává se minové pole veliteli jednotky, která provádí vystřídání. Předem zřizovaná ochranná pole jsou dlouhodobějšího významu a jsou obvykle zřizována k ochraně důležitých prostorů a stálých zařízení (objektů) jako jsou komunikační uzly, sklady, letiště a prostory protivzdušné obrany. 
Tato minová pole se zřizují s kladením min zapuštěně.

Minová pole s rušivým účinkem zpravidla přehrazují jenom část předpokládané šířky směru postupu nepřítele nebo šířky průchodného terénu na daném směru. 
Tato minová pole narušují uskupení a časový záměr nepřítele, nutí jej předčasně a opakovaně nasazovat síly a prostředky pro odminování, umožňují oddělovat jednotlivé bojové sledy nepřítele nebo jeho bojové síly od jejich logistické podpory. Standardní hloubka těchto minových polí je 100 m a typická šířka (délka) je 250 m. 
Hustota uvedených minových polí se volí tak, aby jejich bojová účinnost na bojová vozidla pěchoty a obrněné transportéry dosahovala nejméně 30 %. 
Tato minová pole se zřizují bez nepravidelného předního okraje a zpravidla bez zajišťování min proti odstranění (zvednutí).

Minová pole s usměrňovacím účinkem se člení směrem do hloubky tak, aby nepřítel byl stimulován k obcházení jednotlivých minových polí a postupoval do prostoru, který je výhodný z hlediska činnosti vlastních vojsk. 
Součet šířek (délek) všech zřízených minových pole je zpravidla větší než předpokládaná šířka směru postupu nepřítele nebo šířka průchodného terénu na daném směru. 
Jednotlivá minová pole se nezřizují kolmo ke směru postupu nepřítele, ale s pootočením, které napomáhá stimulování nepřítele k obcházení minových polí. Tato minová pole odklánějí nepřítele z plánovaného směru postupu na jiný směr nebo do prostoru vhodného pro jeho ničení. K naplnění uvedeného účelu zřizování musí mít minová pole velkou hloubku i hustotu, aby nepřítele odradila od ražení průchodů. Standardní hloubka těchto minových polí je 300 m a typická šířka (délka) je 500 m. Hustota uvedených minových polí se volí tak, aby jejich bojová účinnost na bojová vozidla pěchoty a obrněné transportéry dosahovala nejméně 60 %. Tato minová pole se zřizují bez nepravidelného předního okraje a bez zajišťování min proti odstranění (zvednutí). K dosažení vysokého usměrňovacího účinku je ucelené sladění celého systému zátarasů s plánovanými palbami.

Minová pole s poutacím účinkem se zřizují ke zpomalení postupu nepřítele a vytvoření podmínek pro jeho ničení přímou i nepřímou palbou. 
Umožňují získat čas pro odchod vlastních vojsk nebo přerušení dotyku a odpoutání se od nepřítele. Součet šířek (délek) všech zřízených minových polí odpovídá předpokládané šířce směru postupu nepřítele nebo šířce průchodného terénu na daném směru. 
Minová pole se člení do značené hloubky v návaznosti na možnosti palebného ničení nepřítele v daném prostoru. 
Nepřítel je nucen opakovaně nasazovat prostředky pro ražení průchodu. Výhodné je kombinovat minová pole s odlišným kladením min v jednotlivých minových polích (minová pole s povrchově kladenými minami a minová pole s minami kladenými zapuštěně). 
Standardní hloubka těchto minových polí je 120 m a typická šířka (délka) je 250 m. 
Hustota uvedených minových polí se volí tak, aby jejich bojová účinnost na bojová vozidla pěchoty a obrněné transportéry dosahovala nejméně 30 %. 
Tato minová pole se zřizují s nepravidelným předním okrajem a zpravidla bez zajišťování min proti odstranění (zvednutí).

Minová pole s blokovacím účinkem se zřizují k zastavení postupu nepřítele, ke zmaření jeho útoku a k působení mu ztrát. K dosažení vysokého blokovacího účinku je nutné sladění celého systému zátarasů s plánovanými palbami, které umožňují ražení průchodů. 
Součet šířek (délek) všech zřízených minových polí zpravidla více než dvojnásobně přehrazuje předpokládanou šířku směru postupu nepřítele nebo šířku průchodného terénu na daném směru. Zřízená minová pole přehrazují celou šířku a znemožňují obejití. Členění do hloubky se vytváří rozmístěním minových polí za sebou v malých vzdálenostech. Hloubka těchto minových polí zpravidla přesahuje 300 m a typická šířka (délka) je 500 m. Minová pole se zřizují tak, aby bylo maximálně ztíženo ražení průchodů pomocí odminovacích prostředků nebo ručně. Tato minová pole se zřizují s nepravidelným předním okrajem a se zajišťováním min proti odstranění (zvednutí). Hustota uvedených minových polí se volí ta, aby jejich bojová účinnost na bojová vozidla pěchoty a obrněné transportéry dosahovala nejméně 60 %.

Způsoby zřizování minových polí

Velitel ženijní jednotky hlásí svůj úkol zřídit PT minové pole v jeho obranném rajónu a provede dohovor součinnosti, kde upřesní ohniska odporu nepřítele, průběh předního okraje minového pole, způsob označení průchodů a časový průběh včetně jeho předání. Velitel ženijní jednotky vydá rozkaz pro zřízení minového pole a po jeho zřízení zhotoví polní náčrt nebo Záznam o zřízení výbušného zátarasu / minového pole ( jedná se o tiskopis, bohužel jsem jej nesehnal ).
Rozkaz ke zřízení minového pole :
Topografická a taktická orientace
Předpokládaný směr postupu nepřítele
Místo položení minového pole
Vzdálenost řad min ( 10 až 30 metrů ) a min v řadě ( 4, 6 nebo 8 kroků )
Délku minového pole
Místo skládky a místo adjustace min
Výchozí postavení kladečů k minování a cestu přístupu do výchozího postavení
Dobu ukončení práce a odevzdání minového pole vševojskové jednotce

Četa může být vybavena dvěmi OT – 64 ( OT – 62 ), dvěmi P V 3S s UMU nebo MUP ( na každém automobilu 100 PT min ) a dvěmi P V 3S s dalším ženijním materiálem. Další alternativa je v případě jeho zřízení výhradně pomocí minových ukladačů OT – 64 ( OT – 62 ) vybavit také UMU. OT je nutno použít přednostně na předním okraji obrany. 

* ručně – rojnicovým způsobem nebo pomocí minového provazce
--- Zřizování protipěchotního minového pole z min s nástražnými dráty pomocí minového provazce. V případě použití tlakových rozněcovačů nebo zřizování PT minového pole je postup obdobný, odpadá kladeč č. 3 instalující nástražné dráty, může být využit k přísunu min k ostatním kladečům. Minový provazec může být bez odnoží pouze k měření délky u vytyčovací skupiny nebo s odnožemi pro kladeče min. 
- Složení pracovních skupin : 
Vytyčovací skupina, jejím velitelem je velitel ženijní jednotky, dále kreslič, který zpracovává Záznam o výbušném zátarasu a dvě dvojice vojáků - vytyčovačů. Velitel vytyčovací skupiny vybere POB ( pomocné orientační body na levé i pravé řídící čáře, které tvoří levou a pravou hranici minového pole )  a nechá je označit výtyčkami. Stanoví směry řídících čar ( vedou od HM – hlavních mezníků umístěných na vnitřní hranici minového pole k jeho vnější hranici ) a vzdálenosti řad min ( Žen-2-7 ). Potom zvolí na vhodném místě od vnitřní hranice minového pole HOB ( hlavní orientační bod, těchto může být více, např. jeden pro každý HM ), změří azimuty a vzdálenosti k HM, kreslič tyto údaje ihned zapisuje do záznamu. Vytyčovači podle pokynů velitele čety vytyčí POB a řídící čáry, jednotlivé řady min vytyčovací páskou a pomocné řídící čáry kolíky na délku minového provazce.  Lomy řad min se volí na pomocných řídících čarách, vždy na délku jednoho minového provazce.

Kladecí skupiny v počtu 2 až 3, každá : velitel, 2 kladeči s minovým provazcem s odnožemi pokládají miny, třetí instaluje nástražné dráty a čtvrtý miny aktivuje vložením rozněcovačů. Velitel kontroluje, zda kladeči č. 1 a 2 správně položili odnože a upřesňuje č. 3 směr nástražných drátů, současně pořizuje náčrt jejich směru a po ukončení kladení jej předává kresliči. Kladeči 1 a 2 natahují minový provazec na vytyčovací pásku. Číslo 1 vytyčuje odnože provazce v nařízeném pořadí a označuje místa uložení min kolíkem nebo praporkem a podle potřeby hloubí lůžka pro miny. Číslo 2 přináší miny a hloubí pro ně lůžka. Kladeč č. 3 zatlouká kotevní kolíky, natahuje nástražné dráty a připevňuje jejich konce na kolík u miny. Kladeč č. 4 postupuje 50 m za kladečem č. 3, adjustuje a maskuje miny a připevňuje k nim nástražné dráty. 

--- Zřizování protitankového minového pole rojnicovým způsobem
Velitel čety ji rozdělí obvykle na dvě kladecí skupiny. Velitelé kladecích skupin kreslí polní náčrt a organizují skupinky. Kladeči č. 1 a 2 vytyčují minové pole. Kladeč č. 3 přebírá miny, řídí jejich adjustaci, sám ji také provádí, a převádí kladeče č. 1 a 2 do výchozího postavení. Při adjustaci kladeč č. 3 převezme miny a rozněcovadla, rozdělí každému kladeči 4 miny a rozmístí je v určeném prostoru 10 m od sebe a nařídí adjustovat miny a opatřit je dopravními pojistkami. Pak je odvede skrytě do výchozího postavení k minování. Velitel kladecí skupiny určí hlavní mezníky a směr řídících čar a změří jejich azimuty. Tito vyznačí hlavní mezníky a vytýčí řídící čáry a jednotlivé řady min. U posledního kolíku zalehnou a vyčkají příchodu ostatních kladečů. U lichých řad min 1, 3  atd. se miny kladou na kolík, v sudých 3 kroky vpravo od něj. Další díly minového pole vytyčuje střídavě č. 1 nebo 2 v době, kdy druhý z nich s ostatními kladeči odcházejí pro další miny.

* pomocí minových ukladačů – UMU, MUP na OT 62, OT – 64, P V 3S, T 111, 138 a 148
Vybavení zaminovací technikou : ženijní prapor – 4 MUP a 2400 PT min, po reorganizaci zaminovací četa se 4 OT a 4 MUP a 1600 PT min, ženijní rota - 4 UMU a nezjištěný počet PT min, předpoklad je minimálně 4 x 100 min a dalších 100 pro ruční kladení.
UMU :  http://forum.valka.cz/viewtopic.php/p/313075#313075

---pomocí vrtulníků Mi – 4 : Základní jednotkou je vrtulníkový roj, to jsou tři vrtulníky. Plocha pro jejich přípravu musí být 150 x 300 metrů, při větším počtu vrtulníků je nutno prodloužit plochu o 250 metrů na každý další roj. Vrtulník připravuje ženijní ( 2 ženisti ) a letecká posádka ve složení pilot a mechanik. Je třeba sejmout zadní dveře trupu a odstranit části vnitřního zařízení podle pokynů mechanika. Postup montáže je následující : vložení zásobníků min – 2 kusy ( celkem pojmou 100 PT min ), připevnění vzpěr a zábradlí do zadního dveřního prostoru vrtulníku, připevnit zásobníky, naplnit zásobníky minami a vložit do vrtulníku skluz. Vlastní minování probíhá za hodně přízemního letu, aby se miny při dotyku se zemí neobracely. Ženista č. 1 přitom odebírá miny z přední části zásobníku a spouští je po skluzu, č. 2 a mechanik vyjímají miny ze zadní části zásobníku a podávají je č. 1. Mechanik musí dbát, aby miny byly odebírány rovnoměrně, aby se neměnilo těžiště vrtulníku. Prostor minování musí být bez vysokých stromů, sloupy elektrického nebo telefonního vedení o šířce 200 – 300 metrů a délce 1 – 1,5 km. Jeden vrtulník zaminuje pás o šířce 15 – 20 metrů a délce 400 metrů. U vrtulníků Mi 8 je postup obdobný, vzhledem k větší nosnosti ( Mi 4 – 1600 kg, Mi 8 – 4000 kg ) mohl přepravit více min ( tipl bych 4 zásobníky, tj. 200 min ) a také ženijní posádka musela mít 3 až 4 členy z důvodu překládání min z přední části vrtulníku. Délka minového pole při stejné šířce by tak činila 800 metrů.

* s využitím vrhačů a prostředků minování na dálku prostředky dělostřelectva a letectva. Minová pole zřízená tímto způsobem mají nepravidelný tvar s neohraničenými okraji a miny v těchto minových polích jsou rozmístěny nepravidelně. Nezjistil jsem, zda byly zavedeny do roku 1989, jediným mnou zjištěným je RM vz. 70 používající kazetovou munici se 4 PT minami nebo i PP minami.

Zaminování komunikací
U všech typů vozovek je nutné pečlivé maskování. Je také velmi účinné a snadné vytvářet klamné položení pouhým posypáním vozovky odpovídajícím materiálem jako u skutečných min, případně za tyto klamné položit několik ostrých a postup lze opakovat. Nejenom to protivníka značně zpomalí, ale je to i vhodný psychologický tah, který jej dostatečně „připraví“ na setkání se skutečnými plnohodnotným výbušným zátarasem. Tyto umisťovat do jednoho km za klamnými zátarasy, jejich délka činí 60 až 120 metrů. V jedné až dvou třetinách je vhodné umístit minu zabezpečenou proti zvednutí.

Štětové nebo makadamové vozovky se štěrkovým povrchem : Lůžko se hloubí a mina ukládá jako v tvrdém terénu, tj. horní okraj tlakového kotouče musí být 2 až 3 cm nad povrchem vozovky. Mina se v lůžku zasype pískem nebo drobným štěrkem, který ji kryje ve vrstvě silné 3 až 5 cm. Písek nebo štěrk se musí nepravidelně rozprostřít i v okolí.

Dlážděná vozovka : Samosvornými dlaždičskými kleštěmi nebo plochým sochorem ( krumpáč s dřevěnou násadou nedoporučuji ) vyjmout dlažební kostky na ploše 70 x 70 cm. Kostky ukládat vedle lůžka ve stejném uspořádání, v jakém byly v dlažbě. Ve středu plochy vyhloubit v podkladu dlažby lůžko a minu uložit tak, aby horní okraj tlakového kotouče byl 3 až 5 cm pod povrchem dlažby. Minu zasypat pískem tak, aby nad kotoučem byla vrstva 1 až 2 cm. Dlažební kostky ukládat tak, aby nad středem miny byly kostky o 3 až 5 cm nad úrovní okolní vozovky . Obroušená strana kostky musí být vždy nahoře. Není vhodné používat miny PT-Mi-Ba III a vzhledem k k hlubokému uložení je třeba zvětšit nálož alespoň na 10 kg přidáním náložek pod minu.

Asfaltová vozovka : Lůžko hluboké 5 cm a o velikosti 60 x 60 cm vyhloubit krumpáčem, sekáčkem a paličkou nebo sbíječkou. Ve středu vyhloubit lůžko pro vlastní minu a tuto uložit tak, aby okraj tlakového kotouče byl asi 2 cm nad okrajem vozovky. Minu zasypat pískem, jemnou drtí nebo zeminou, aby tlakový kotouč byl v úrovni zásypu, k okrajům lůžka zásyp snižovat, aby svislá hrana byla 5 cm vysoká. Na zásyp položit asfaltovou lepenku nebo několik vrstev silnějšího papíru tak, aby okraje byly 2 cm pod povrchem vozovky. Lůžko zalít horkým asfaltem nebo asfalto-betonem ( ohřátím z vysekaného materiálu v kovové nádobě ), aby tlakovou část miny nakrýval vrstvou 1 – 2 cm silnou a uhladit ocelovým hladítkem.

Betonová vozovka : Kompresorem a bouracím kladivem vyhloubit lůžko 60 x 60 cm. Do lůžka uložit minu tak, aby okraj tlakového kotouče byl 1 až 2 cm nad okrajem vozovky. Minu zasypat pískem nebo jemnou drtí, do které uložit kusy vytěženého betonu oježděnou stranou nahoru, spáry případně vyplnit asfalto-betonem ( v případě, že byl použit na opravu vozovky ), aby nad minou byla vrstva materiálu silná 3 až 5 cm.

Ničení mostů
Může být prováděno rychlým způsobem nebo být předem připravené. Je výhodnější čekat s odpalem na maximální přiblížení protivníka k maximalizaci překvapení a účinku. Toto zajišťují roznětové hlídky, které mohou mít několik stanovišť a objektů na jednom komunikačním směru. Součástí příprav k ničení je i zjištění možného brodu vedle mostu a směrování destrukce tak, aby zřícené části tento zablokovaly. Je nutné také zjistit, zda most obsahuje prvky stálého zařízení pro ničení ( dutiny pro uložení trhavin ) a přednostně je využít, neboť urychluje a usnadňuje ničení při menší spotřebě trhavin. Popíši zde rychlý způsob, protože vzhledem k předpokládané dynamice soudobého boje bude častější, i když vyžaduje větší množství trhavin Potřebný čas k ničení je 30, maximálně 90 minut. Pro mosty s jedním polem o rozpětí do 25ti metrů bude nasazováno ženijní družstvo, rozčleněné na pracovní skupiny obdobně jako ženijní četa,  provádějící 1 – 3 průrazové řezy, pro mosty se 2 – 3 poli ženijní četa provádějící 3 – 6 průrazových řezů. Ženijní četa bude rozdělena do tří pracovních skupin, jejichž základem jsou organická družstva, následovně : první skupina tvoří nejlépe vycvičené družstvo, které zpravidla jako první sestavuje sdruženou roznětovou síť. Jedno družstvo sestavuje nálože a připravuje jejich připevnění v jednotlivých průrazových řezech. Třetí družstvo buduje stanoviště roznětu a připravuje přívodné vedení roznětové sítě.  Uskutečňuje se několika velikými soustředěnými náložemi, kterými se ničí podpěry a nosná konstrukce v neúplných průrazových řezech ( jednotlivé díly mostu jsou i po destrukci částečně spojeny, avšak již nejsou schopny použití a opravy ), a to takovým způsobem, aby se nosná konstrukce a mostovka zřítila mimo osu mostu a nemohla být využita ke zřízení náhradní přepravy nebo k obnově mostu. Rovněž je nelze snadno odstranit odtažením, nejdříve by bylo třeba je rozřezat. 

Využití lesních porostů : 
Opět jako u vodních toků se soustředím pouze na menší ( plocha nepřesahuje velikost opěrného bodu roty ). Les je považován za protitankovou překážku, je-li hluboký minimálně 100 metrů a stromy mají průměr minimálně 25 centimetrů. Nejúčinnější jsou lesní závaly kombinované s PP a PT minami, případně dalšími výbušnými nástrahami. Závaly mohou být zřízeny předem nebo pouze připraveny. PT stromové záseky mají omezené použití, mohou být použity ve vzrostlém lese o průměru kmenů minimálně 20 centimetrů. Hloubka musí být minimálně 30 metrů. Vybrané stromy se porážejí přes sebe korunou směrem k protivníkovi s vysokým pařezem 60 – 150 centimetrů, přičemž se kmeny od nich zcela neoddělují. Záseka o délce 100 běžných metrů vyžaduje 35 denních výkonů a až 400 kg ostnatého drátu.

Využití vodních toků : Nebudu zde pojednávat specifiku obrany středních a velkých vodních toků, soustředím se na malé toky, které mohou tanky překonat broděním z chodu. Jedná se o zaminování brodů a míst možných přepravišť. Zaminovávají se skupinami min, rojnicovým způsobem nebo pomocí minového provazce, a to na dno nebo na břehy. Zvláštnosti kladení na dno : Do mělké vody při slabém proudu se kladou jako na suchu, do hlubší vody při slabém proudu se kladou z z plavidla spouštěním do vody nebo, aby se mina nepřevrátila, po tyči ( ta se zapíchne do dna, držadlo miny se převleče přes tyč a po jejím dosednutí na dno se tyč vytáhne. Do vody se slabým proudem lze klást miny z vozidla ( v brodech ) nebo z plavidla opatřeného skluzem S III. Do hluboké vody při bystrém proudu  se kladou z plavidla a kotví se speciálními držáky ke kolíkům zaraženým do dna upraveného nárazovým zemním vrtákem. Nevýbušnými zátarasy jsou zvětšení stoupání břehů, větší než 50° je nepřekonatelné pro pásová a 35° pro kolová vozidla, případně v kombinaci s jejich rozrušením a rozbahněním, příprava k ničení mostů, přehrad a jezů.


Druhy, charakteristika a použití nevýbušných zátarasů ( mohou být kombinovány i s výbušnými ): Zatarasení terénu v místech, která nedovolují obejití nebo je to velmi obtížné a nepřítele terén dostatečně zpomalí a vytvoří podmínky pro jeho ničení. Vhodné je kombinovat s výbušnými. Jedno ženijní družstvo může připravit jeden komunikační směr s 5 – 6 objekty k zatarasení a působí u nich jako roznětová hlídka. K vytvoření protitankových zátarasů je nutno využít především přirozených překážek jako jsou srázy, příkopy, vodní toky a lesní porosty. Protitankovými překážkami jsou strže se srázy hlubšími než 2 metry a širší než 4,5 metru. 

PT příkopy se používají do sklonu terénu 15° a jsou nejnáročnější na objem přemístěné zeminy, na 100 běžných metrů je to 900 m3. S použitím buldozeru je potřeba 70 – 90 motohodin a 20 pracovníků na dokončovací práce, proto je vhodnější použití trhavin, nálože o hmotnosti 35 - 37 kg se umisťují průměrně do hloubky 1,6 metru a vzdálenosti od sebe 3 metry, u příkopů lichoběžníkového průřezu se umisťují ve dvou řadách nebo šachovnicově ve třech řadách. I přesto budou budovány pouze na nejdůležitějších směrech a zúžených prostorech.



PT srázy se budují v případě, kdy je terén skloněn směrem od nepřítele k vlastním postavením. Značnou výhodou je třetinová, maximálně poloviční pracnost ve srovnání s PT příkopem. Další výhodou je skutečnost, že je lze nepřítelem velmi těžko zjistit a tudíž mohou být použity s překvapením, tím se jejich účinnost podstatně zvyšuje. 

PT stěny se budují v případě, kdy je terén skloněn směrem k nepříteli, proto jej nepřítel snadněji zjistí. Z tohoto důvodu mají i další účinek, a to mimo přehrazení jeho postupu i usměrňování do prostorů, ve kterých jsou připraveny palebné přehrady nebo plánovány protizteče.



Budování palebných a ochranných objektů : 
Budují je přednostně jednotky praporu, posilové strojní ženijní prostředky jsou využívány na hlavních směrech důležitých pro obranu nejen praporu, ale hlavně vyšších stupňů. Ihned po přechodu do obrany jednotky využijí vhodných terénních skrytů ke střelbě, bezprostřední hloubení okopů omezit na nejnutnější případy. OT, BVP a tanky taktéž využívají přednostně možností terénu. Hloubení okopů a palebných stanovišť se provádí až po provedení organizace systému paleb. Kromě okopů ke střelbě se v prvním pořadí budují pozorovací okopy pro velitele rot a VPS velitele praporu. Při budování obrany v přímém dotyku i mimo něj, je nutné využít v maximální možné míře i strojů. Zákopové pluhy ( např. ZP 60/90 ) hloubí rýhy hluboké 70 až 110 centimetrů, k hloubení ochranných okopů lze nejlépe využít automobilní rypadla, u krytů ( okopů ) pro techniku různá buldozerová zařízení, buldozery a kolové dozery. Pro ukázku náročnosti : okop pro 100 mm  PTK – výkop 50 m3, při ručním budování 19 – 38 denních výkonů, při použití 25 kg trhavin 5 denních výkonů. Okop pro 82 mm BzK : výkop 23 m3, při ručním budování 5 – 12 denních výkonů, při použití 15 kg trhavin 3 denní výkony.

Orientační výkopové normy ve středně rozpojitelné zemině : automobilní rypadlo 30 – 35 m3 horniny za hodinu, buldozer 30 – 40, kolový dozer 80 – 100, buldozerové zařízení u tanků 120 – 150, buldozerové zařízení u NA 60 – 80 m3. Výkonová norma ručního výkopu v lehké hornině je 3 m3 za den ( 10 hodin ), ve střední 2 m3 a v těžké 1,5 m3. Tato norma platí do hloubky 1,5 metru. Orientační norma spotřeby trhavin činí 1 kg na 1 m3 horniny, tato platí do hloubky 2 metry. 

Ochranné objekty pro živou sílu

otevřené zákopy a okopy chrání proti ručním zbraním a střepinám minometů a dělostřeleckých granátů a leteckým pumám. Vzhledem k předpokládanému použití nekontaktních zapalovačů a kontejnerových granátů je nutné, aby byly budovány nouzové výklenky v čelní stěně pro jednotlivé vojáky ( za 2. světové války oblíbené „liščí nory“ ) 

nakrytý zákop nebo okop – výška nakrytí 0,4 až 0,6 m ( před uložením nosné konstrukce se otevřený okop prohloubí na hloubku 180 cm v délce 10 metrů ), chrání navíc proti napalmu, snižuje dále účinky ZHN a poskytuje ochranu před přímým zásahem minometu do ráže 81mm a granátům s nekontaktním zapalovačem, granátům ráže 105 mm a minometům ráže 107 mm ve vzdálenosti od 2,5 – 4,5 m, před minomety a granáty 155 mm od vzdálenosti 4,5 m. 

pohotovostní úkryty – výška nakrytí 0,9 m, chrání navíc před minomety ráže 120 mm a granáty ráže 155 mm do vzdálenosti 2,5 – 4,5 metru od stěn 

úkryt lehkého typu – výška nakrytí 1,3 m, chrání navíc proti přímému zásahu granátem ráže 105 mm a minomety všech ráží, proti granátům ráže 155 mm ve vzdálenosti 1,5 – 2,5 m. 

Využití osad : 
Statistickým šetřením bylo zjištěno, že na prostoru předpokládaného válčiště, tj. střední a západní Evropy, se nachází zhruba 5 – 15 osad na 100 km2, tato plocha zhruba odpovídá prostoru pluku. Každá z osad zahrnuje v průměru 30 % budov plně a 50 % neúplně podsklepených. Prakticky lze využít 10 – 20 % budov vhodných k využití.Vzájemná vzdálenost osad je tudíž do 5 kilometrů, to znamená minimálně jedna malá v rajónu praporu. Poskytují výhodný skryt a lze je upravit k obraně velmi rychle a s vynaložením daleko menších prostředků a sil. Poskytují rovněž i dostatek potřebného materiálu. Umístěné na důležitějších komunikacích je nejvhodnější upravit je jako protitankové překážky, přímo do osady umístit pouze menší síly, které přímo kryjí zátarasy a ostatními silami pokrývat osadu a přístupy k ní palbami. Osady mimo postupové komunikace a samoty je vhodné využít pro zabezpečovací jednotky a kryty. 

Ochranné vlastnosti ženijních staveb a terénu proti ZHN, konkrétně jaderným zbraním
U prvosledových praporů se bude jednat o velmi malé do 1 kt a malé ráže do 10 kt, u praporů v hloubce obrany budou používány i střední až do 100 kt. Jednotlivé ničivé faktory jaderného výbuchu jsou značně proměnné, závisí na řadě veličin, z nichž rozhodující je především ráže jaderné nálože. U velmi malých je rozhodujícím ničivým faktorem pronikavá radiace ( u ráží okolo 100 kt je podíl ničivých faktorů přibližně vyrovnaný ), bude vyřazována v převážné většině případů vyřazována živá síla nekrytá nebo v bojové technice na ploše přesahující plochu vyřazení organické bojové techniky 2 – 4krát. Při ukrytí živé síly v OT, BVP a nekrytých zákopech dojde k vyřazení větší jednotky než roty ( baterie ) při mezerách mezi nimi 1,5 km až při mohutnosti výbuchu nad 100 kt. Tato mohutnost by se pravděpodobně použila až na druhý sled pluku, proto by u něj měly být dodrženy u nejdůležitějších prvků bojové sestavy, např. PT záloha / POZ, vševojsková záloha, PVO, VPS pluku / předsunuté VPS – pozorovatelna. Výhodná je kombinace ukrytí živé síly, např. ukrytí v OT, které je v okopu, zvyšuje ochranu o 1/3. Taktéž ženijní stavby v terénních zářezech kolmých k protivníkovi a na odvrácených svazích. Ukrytí má také významný vliv na snížení poloměru vyřazení bojové techniky : 
- dělo v úkrytu 1,5 až 2krát, 
- tanky a OT ( BVP ) 1,5krát. 

Příklad 1) Snížení bojeschopnosti motostřelecké roty po zásahu JN do středu sestavy ráže 0,5 kt ( 0,05 kt ) : v ženijně nevybudované obraně 10 – 15 minut o 50 až 60 % ( 20 – 30 % ) a během hodiny až o 90 % ( 50 % ), v případě ukrytí v pohotovostních úkrytech dojde k vyřazení živé síly na ploše 5,6 hektarů, tj. 1 – 2 družstva !!! 

Příklad 2) účinky jaderné nálože o mohutnosti 10 kt - poloměry vyřazení živé síly ( v metrech ) v létě v nepokrytém terénu. Vzdušný výbuch „V“, pozemní „P“. 

- okamžité vyřazení : Nekrytá a v OT – 140P i V ( během 10 – 15 minut na čtvrtině zasažené plochy, v průběhu první hodiny celkem 3 plochy ), v okopech a zákopech bez nakrytí – 110P i V, v tancích 90P – 100V, v okopech s nakrytím 55P – 45V, v pohotovostních úkrytech 50P – 35V, v úkrytech lehkého typu 40P – 30V 

- po jedné hodině : Nekrytá a v OT 260P i V, v okopech a zákopech bez nakrytí 210P i V, v tancích 190P i V, v okopech s nakrytím 70P i V, v úkrytech všech typů poloměry shodné jako u okamžitého vyřazení 

Příklad 3) Neutronové hlavice jsou určeny pro ŘS Lance, dále i pro dělostřelectvo ráže 203,2 mm a 155 mm. Porovnání účinků neutronové ( N ) a klasické ( K ) jaderné hlavice o mohutnosti 1 kt, ztráty živé síly do 24 hodin ve vzdálenosti od epicentra výbuchu v metrech : 
- nekrytá a v OT a BVP - 850K, 1350N, 
- v tancích bez ochranné vrstvy – 750K, 1250N, 
- v tancích s ochrannou vrstvou – 750K, 980N, 
- v nekrytých okopech a zákopech – 680K, 1270N ( zmenšení vzdálenosti 1,3krát ), 
- v nakrytých zákopech a okopech – 460K, 1000N ( zmenšení vzdálenosti 1,4 až 2krát ), 
- v pohotovostních úkrytech – 170K, 650N ( zmenšení vzdálenosti 2 až 5krát ). 

Při použití ŘS Lance s neutronovou hlavicí o mohutnosti 1 kt – do vzdálenost 128 m tlakovou vlnou a světelným zářením jsou ničeny všechny stavby, dopravní a bojové prostředky a živá síla, do 822 m jsou ničeny i osádky tanků, tanky, stavby a objekty ničeny nejsou, do 1600 m osoby obdrží vysoké dávky radiace vyvolávající nemoc z ozáření se smrtelnými účinky, do 2000 m ozáření osob nevelkým ( rozumějte nekončící smrtí a zachovávající bojeschopnost ) množstvím pronikavé radiace. Pro porovnání, „klasická“ jaderná hlavice ŘS Lance má mohutnost 50 kt.

Přísunové a odsunové cesty ( POC ) do stupně pluku včetně

Určuje je velitel útvaru a vedou po místních komunikacích nebo částečně i terénem od místa rozmístění týlu pluku k praporním týlům a do palebných postavení dělostřelectva. Stanoví se tak, aby poskytovaly skrytý pohyb vozidel a nebyly pod přímou palbou protivníka. Soudobé podmínky boje kladou zvýšené požadavky na zásobování, odsuny raněných a poškozené bojové techniky.  POC budou tedy přednostně využívány pro pohyb techniky ve výše uvedených případech. Bojové jednotky by se měly přesunovat přednostně po ostatních komunikacích. Schéma POC bylo již uvedeno v článcích ČSLA v obraně, konkrétně ve schématech bojových sestav, autor Pátrač. Proto se zde budu věnovat přednostně jejich úpravě. Na plnění tohoto úkolu se sice podílejí všechny druhy vojsk, ale rozhodující úkoly bude plnit ženijní vojsko. K tomuto se zřizuje :

Skupina pro úpravu cest útvaru

Je speciální ženijní skupinou s úkolem úpravy podélných a příčných cest v obraně nebo v prostoru rozmístění vojsk mimo boj. Je ekvivalentem Odřadu zabezpečení pohybu v útočném boji. Aby byla zajištěna její neustálá pohotovost, je třeba ji umístit v bojové sestavě tak, aby mohla včas zahájit plnění úkolů. Rozmisťuje se proto poblíž křižovatky hlavní podélné cesty s příčnými, případně v úseku nejnáročnějším na úpravu a údržbu POC.  Je podřízena veliteli útvaru, bezprostředně ji však podle jeho pokynů řídí Náčelník ženijní služby útvaru, který musí mít s velitelem skupiny trvalé spojení. Skupina neupravuje celý úsek, ale pouze základní „T“ hlavních POC.

POC pluku zahrnují :
--- jedna hlavní podélná z týlu pluku až na úroveň postavení plukovní dělostřelecké skupiny ( PDS )
--- hlavní příčná na úrovni PDS navazující na hlavní podélnou
--- týlová příčná na úrovni týlu pluku
--- příčná praporní k praporům 2. sledu
--- podélné od hlavní příčné do obranných rajónů praporů 1. sledu k jejím týlům, pro každý jedna

K základním úkolům patří :
--- ženijní průzkum cest a přilehlého terénu, jejich vytyčení pro zabezpečení pohybu ve dne i v noci
--- zasypávání menších nálevek na cestách a zpevnění jejich povrchu pro průjezd těžké kolové techniky
--- stavba krátkých mostů
--- vyhledání, úprava a vytýčení objížděk
--- odstraňování krátkých závalů v osadách a na cestách vedoucích lesem a podobně
--- zřizování průchodů v minových polích zřízených nepřítelem na dálku
--- zajišťování materiálu na údržbu a zřizování skládek na vhodných místech, jako dřevěných prvků na opravu mostů, hatí, v zimě i posypového materiálu  

Složení, materiální a technické vybavení musí odpovídat úkolům, které bude plnit a také bude záviset na množství sil a prostředků, které jsou k dispozici. 
--- skupina pro průzkum a odtarasování : družstvo radiačního a chemického průzkumu na OT, ženijní družstvo na OT, tank s MOV ( mechanický odminovač vyorávač ) nebo s tralem.
--- skupina úprav : tank s BTZ 55, NA se ženijním materiálem, DOK nebo KN 215 a 1 – 2 ms družstva
--- skupina mostní : 2 mostní automobily AM – 50 nebo 1 – 2 MT – 55 ( u tankového útvaru )
BP 6/84 str. 54 : Úprava cest v obraně, pplk. Ing. Alois Šebestík
BP 2/72 str. 77 : Organizace týlu, materiálního a zdravotnického zabezpečení vojsk v obraně, plk. Ing. Jiří Říha

Závěr : Jakýkoliv stupeň ženijního vybudování obrany poskytuje zvýšení odolnosti obrany a ochrany a snižuje ztráty. Proto prvořadým úkolem velitelů všech stupňů je zakopávání vojsk a bojové techniky při každé příležitosti a využívání členitostí terénu. Z výše uvedeného lze požadovaný minimální způsob ukrytí živé síly v obraně rozdělit následovně : Při palebné přípravě protivníka a při použití JZ okopy a nejjednodušší úkryty, nejlépe nakryté dřevem  a minimálně 0,4 m vrstvou zeminy. Po zahájení útoku protivníka minimálně - nakrytá velitelská stanoviště, okopy pro klečícího střelce, průlezné zákopy v palebně nejvíce ohrožených úsecích. 

Důležitá informace
Ženijní zabezpečení za zvláštních podmínek, tj. obrana na vodní překážce, v osadě, horském nebo zalesněném terénu pro svojí specifiku tento příspěvek neřeší, uvedu případně samostatně spolu se zásadami obrany za těchto podmínek v ČÁSTI 3. 


Zdroje : 
BP 11/78 str. 56 : Poznámka k neutronové pumě 
BP 8/74 str. 68 : Ničivé účinky jaderných náloží velmi malých ráží, plk. Ing. František Votava 
BP 4/82 str. 19 : Ochrana osob před účinky neutronových zbraní, pplk. Doc. Ing. Jiří Dojiva, CSc., str. 52 : Využívat ochranných vlastností bojové techniky, npor. Ing. Petr Langer 
BP 10/69 str. 31 : Ženijní budování obranného rajónu praporu, pplk. Ing. Zdeněk Saturka 
BP 1/70 str. 89 Využití terénu v obraně, pplk. E. Šerstobitov 
BP 2/76 str. 48 : Zřizování a použití nevýbušných PT zátarasů, plk. Ing. Stanislav Batysta 
BP 6/81 str. 36 : Ženijní zabezpečení obrany, plk. Ing. Jan Slavík, CSc, str. 42 : Opatření OPZHN zvyšují odolnost obrany, pplk. Ing. Jiří Dojiva, CSc
BP 6/84 str. 54 : Úprava cest v obraně, pplk. Ing. Alois Šebestík
BP 2/72 str. 77 : Organizace týlu, materiálního a zdravotnického zabezpečení vojsk v obraně, plk. Ing. Jiří Říha
Žen 2-1/1 Polní opevňování, povrchové a zapuštěné objekty 
Žen 29-9 : UMU univerzální minový ukladač se skluzem S III,  také pojednává o minách a rozněcovačích
Žen 2-10 Minování ostrým materiálem
Žen 2-7 Výbušné zátarasy
Československé vojenství : Odpověď na dotazy č. 1397 : Organizace, technika a prostředky ženijního praporu vševojskové divize a ženijní roty motostřeleckého pluku, Pavel Minařík
BP 3/70 str. 47 : Zřizování minových polí, mjr. Ing. Josef Kuneš
BP 4/70 str. 47 : Zřizování minových polí, mjr. Ing. Josef Kuneš
BP 9/72 str. 56 : Zřizování minových polí. npor. Josef Zmrzlík
BP 10/72 str. 56 : Zřizování minových polí, npor. Josef Zmrzlík
BP 4/74 str. 47 : Ženijní četa při minování za přechodu do obrany, pplk. Ing. Dalibor Satek
BP 10/76 str. 49 : K přípravě jednotek na ničení mostů, mjr. Čestmír Levec


Komisař

 

Vyhledat
Webarchiv


TOPlist

Excalibur Army

KVH ČSLA

Creative Commons License
veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND

Klub vojenské historie ČESKOSLOVENSKÉ LIDOVÉ ARMÁDY
http://www.csla.cz - http://forum.csla.cz - http://kvh.csla.cz

 

ČSLA Zbraně Technika Výstroj Výzbroj Služba KVH Forum Spolubojovníci