Letečtí dorostenci - Palubárna 3.

Ne. Není to pravda.Pokyny pro kosmonauty – „nic nedělej, v šest hodin vzbuď opici, ta všechno udělá. Na nic nesahej!“, vznikly až v kosmickém věku. Jsme ještě ve věku podzvukových rychlostí, supersonické jsou ve fázi experimentů a musíme si vše dělat sami.

Učíme se, chceme se naučit, a také se naučíme. Po skončení přednášek sedíme na učebně, učíme se a také píšeme tresty. 100x Qkodex na který jsme briskně neodpověděli, nebo Prochajdovo „prázdné sudy nejvíc duní“. Také stokrát.

Vlasta Havlík je zkušený „čavák“, vysvětluje taje elektřiny. Zvládáme postupně morse. Už dávno chytáme „šedesátku“!

Nejhorší je to s navigací, tu musíš pochopit. Morse je jednoduší. Z toho stačí zblbnout. Letecká radiomanipulace se nedá naučit ani pochopit,tu musíš zažít a zažívat tak dlouho,až ti blikne ve věži.Jde o to,abychom uměli z Qkodexu a předepsaných zkratek sestavit zprávy o průběhu letu tak, aby gonio vědělo, že jme odstartovali z letiště, a ne, že letiště odstartovalo z nás.Dá se to ale dobře cvičit v cvičné síti, kterou máme instalovanou v lavicích a centrální ústřednou na katedře.Vytvoříme si sítě a pak už se dá „letět“ a vžít se do situace.Při nejhorším sundáš sluchátka a zavoláš na kamaráda „ty vole, já tě volám a ty neodpovídáš“!Kamarád ale neslyší ani tak, protože má na uších svoje sluchátka.

Zakreslujeme do sešitů panely FUG10,FUG12,EP2 tak, abychom na nich mohli ladit frekvence, ladit antenu, přepínat na let na cíl a na sestup a další operace. Pomáhají nám mnemotechnické pomůcky, jako ta, která praví, že když je páčka nahoře letíme na cíl, tj. za letu,a když je dole tak provádíme sestup, tedy, jdeme „dolů“.

Trenažery v tělocvičně, (ne tělocvičné, ale radiotrenažery ve fraktuře Síbla) jsou prima, ale po incidentu, který vyprovokoval gonista s druhého ročníku už nejsou tak prima.“Vyhecoval“ totiž Vlastu Havlíka aby odpověděl na volání radioamatéra a pak to ohlásil. Teď musíme být na trenažeru minimálně dva a dávat pozor jeden na druhého.Na to není náš ročník „stavěný“.
Máme ale vzadu na učebně radiostanice pro odposlech radiotelegrafie, tak je využíváme. Odposloucháváš, zapisuješ, a přijde kamarád a začne ti u ucha pískat SOS, slyšíš nějaké tiché SOS,je to špatně slyšet, dává to pocit věrohodnosti, text nouzového signálu odpovídá pravidlům.Budeš mít sólokapra, chytil jsi SOS! Nezvyklé ticho na učebně prozradí situaci. Všichni čekají, zda naslouchající pochopí že „naletěl“.

Stále je co dělat a když není co dělat, máš za úkol zkonstruovat kardeiodu EP2, nebo kompensační kruh s odchylkami v jednotlivých kursech, vypočítat, narýsovat a je hned práce na dva dny. Jo – a kdyby opravdu nebylo co dělat, tak je vždy nějaký trest v zásobě.

Sešity, zápisy přednášek musí být vedeny kulturně, a opakováním se člověk učí. Tak špatně vedený sešit musíš přepsat.Týden je co dělat.

A ještě musíš napsat domů, nebo děvčeti. Ono se také psát nemusí. Ale nesmí to trvat dlouho. Nebo se může stát, že ustaraní rodiče napíší na Ministerstvo národní obrany že podepsali synovi revers aby mohl jít na vojnu a od té doby nemají o něm zprávy. Dopis jde na velitelství 1. školního leteckého pluku, na jeho školách se pátrá, dopis přijde na hledaný štáb naší školy a ejhle, viník se našel. Přece je na vojně pořádek.(Dle skutečné situace, pozn. autora).
Taky se může napsat dopis na příklad polským Harcerkám jejichž dotěrnosti se kamarád chce zbavit, dopis se ukončí slovy – „musím nerad končit, jdu na let“.Dopis se pak zmačká, opálí a zašpiní. Odešle se Harcerkám spolu s vysvětlujícím dopisem, že kamarád se zabil při havarii letounu.“Je nám to moc líto“. Velení školy se pak diví, když za nějaký čas přijdou peníze v polské měně, se žádostí, aby byl zakoupen věnec a položen k pomníku, na paměť „leteckého hrdiny“.(dle skutečné situace, pozn.autora).

Pomalu končíme. Bude nástup na rozkaz.Kardeioda zkonstruována, tresty napsány, sešity přepsány, panel vysílače nakreslen,dopis napsán.Jo- a zítra je prověrka z přístrojů.
Je po večeři, sedíš na učebně a děláš taháky. Ale proč? Prověrka připomíná hon na ponorku.Prochajda si přivede Šabatku, stoupne si na stůl vpředu, Šabatka na stůl vzadu tak, aby viděli i do šuplíku. Papír je na lavici, tužka vedle něj, sedíme s rukama za zády.Padne otázka.Pět vteřin na přemýšlení.Dá se přemýšlet v rozsahu pěti vteřin? Teď!Rychle uchopit tužku a zapsat odpověď. Stop! Položit tužky! Ruce za záda! Otázka číslo dvě!A teď piš z taháku, když to zvládneš. Nezvládneš.

Tak jsem chtěl napsat, že nejsme tak blbí. Že se něco chceme naučit a naučíme.Druhý den dostaneš opravené písemky.Každý špatný údaj 100x opíšeš.Než to napíšeš, už to umíš.Nejsi blbej! Naučil ses to!!!

Karel Holub bytostně toužil být pilotem. Měl již stříbrné „céčko“ z plachtařiny. Také „přešvihnul termín“ a byl přijat k telegrafistům. Byl a je prima kamarád, vždy ochotný pro druhého něco udělat. Měl potíže s příjmem morse a chtěl přejít k mechanikům. Rozmlouvali jsme mu to,“ neblbni nějak to „chytíš“ a budeš létat. Jenže Karlova rovná povaha nedovolovala aby „to nějak prošel“. Školu skončil jako zbrojíř, a později odešel z armády. Zůstala v něm oprávněná hořkost. Přišel také na jedno setkání, ale poté se omluvil, že nemůže přijít, když se mu tak „zhroutily ideály“.

Franta Filo pocházel z Povážské Bystrice a stačilo málo a Franta „vypěnil“. Nám to samozřejmě vyhovovalo, ale nezneužívali jsme to. Tak jako Karel Holub se neopíjel, nekouřil – a co ještě? Oba nechodili za děvčaty, ale pro oba se našla ta, „která je ulovila“. Spolu s Karlem odešel kvůli morse k mechanikům. Službu skončil po republikovém stěhování v Chrudimi. Zde obětavě – Franta byl vždy obětavý – připravoval naše setkávání. Později onemocněl, špatně se orientoval, špatně mluvil a zapomínal. Na jednom setkání se z tohoto důvodu s námi s každým osobně rozloučil a se slzami v očích odešel.

Pokračování >

 G.Kalandřík
převzato z forum.CSLA.cz

Zpět na seznam článků

Vyhledat

Napište nám Návštěvní kniha Spřátelené weby Mapa stránek

veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND