|
Letečtí dorostenci - Palubárna 4. MŮJ PRVNÍ LET Konečně nadešel den, na který jsem čekal mnoho měsíců. Praktické létání! Běžel jsem si rychle ověřit tuto radostnou zprávu, a opravdu! Četa T6 má na zítra seznamovací a orientační lety! Po pečlivé přípravě k letu jsme pochodovali na letiště. /Se zpěvem králů vzduchu/. Kamarádi mechanici již připravili letouny. Vedoucí létání určuje posádky, upozorňuje naposled na různé markantní body podél určené trati, a již první adepti „létajícího personálu“ jdou do vzduchu. Já s ostatními mám na mysli: budou pravdivé ty historky, jimiž nás zaplavují staří mazáci a starší kamarádi, kteří mají svůj křest za sebou? Bude se žaludek snažit opustit svoji dlouholetou posici, budu schopen být dobrým letcem? ..atd. Již se vrací předchozí letoun, nasazuje bezvadně na přistání, kamarád vyskakuje a hlásí vedoucímu létání, přistání. Po tradičním „hoblu“ se nadšeně rozvykládá: kluci, co vám mám říkat – je to nádherný! Přichází řada na mě, a já posílen ubezpečováním kamaráda sedám do předního sedadla, připravuji si mapu a dívám se ven. Pilot přidává plyn, kola podvozku bijí do startovací dráhy rychleji a rychleji, až najednou vše ztichne a Čáp, jako by znehybněl ve vzduchu. Nádherný pocit.. Již však mě instruktor klade různé otázky z orientace a mám vůbec co dělat, abych vůbec poznal, kde jsem. Asi po 30 minutách letu, při kterém jsme byli nad Čáslaví a Rabštejnskou Lhotou, jsme hladce přistáli. Nepociťoval jsem absolutně žádnou nevolnost, nebo něco podobného. Naopak, ještě jsem pilotovi říkal, aby to trochu rozhoupal, ať je legrace. Jen se usmál, přitáhl mašinu a potom to vzal svisle dolů. Já na to nebyl připraven a nabil jsem si lebku o kabinu. Nic strašného to však není.
ORIENŤÁK Tak první let už máme za sebou.Byl to jenom seznamovací, abychom viděli, jak to vypadá seshora.Bylo to úžasné. Před námi je první orienťák, na trati Chrudim,Čáslav, Pardubice, Chrudim. Vyfasovali jsme štos map 1:250000.Jsou to ještě jednobarevné,musíme je podbarvit.Červeně silnice, modře řeky, zeleně lesy, zakreslit tratě letu, k nim poznačit v čitateli kurs, ve jmenovateli vzdálenost.Na čistý papír narýsovat ve stejném měřítku trať, a 5 km vpravo a vlevo od tratě zakreslit topografii, zvýraznit orientační body, abychom si vštípili situaci do paměti. Trať a profil letu bude udržovat pilot, naše úloha bude pasivní. Samozřejmě nás bude pilot přezkušovat se znalosti orientace a bude velmi rád, když včas nezareagujeme na otočný bod a přeletíme ho. Letíme po dvou žácích a obsluhujeme stanici FUG 10. Je to fonická stanice a budeme udržovat spojení s „věží“. Radiostanice má i interkom. Přepíná se přepínačem na vysílání. Do Čáslavi to jde dobře. Vlevo máme silnici, která nás dovede až k cíli. Hlavně musíme najít Čáslav, jako otočný bod. Po přechodu téměř do protikursu je před námi dvojitá vlásenka silnic, která opravdu vypadá jako na mapě. Zrada je, že silnice se odklání od tratě na sever.Ohlásili jsme otočný bod, minuli vlásenku, ale teď se najednou vše pomotalo, silnici postavili nějak jinak, vesnice jsou přestěhovány a lesy přesázeny řeky změnili koryta. Mapa je také asi nějaká špatná. Ne! Všechno je v pořádku, to jen my jsme „zakufrovali“!“ Vole, buď zticha, domlouváme se na interkomu. Někde se najdem.“ Nenašli. Až pilot otočil z Pardubic na Chrudim, jsme se „našli“. „Pane poručíku, hlásíme přistání. Let proběhl bez závad!“. Taková nestydatost! Takhle lhát! A teď se dorostenci diví že jsou „seřváni“, poručík Margetin přece ví, že se „ztratili“. Jak to, že to ví? No, přece, když jste ohlásili Čáslav, zapomněli jste přepnout „na interkom“ a vaše dohady „o kufru“ šly do éteru. Chybami se člověk učí. Zase jsme o něco chytřejší. Proto jsme se také před přistáním nemohli domluvit s věží, protože jsme přepnuli, ale na interkom! Na fotografii Čápa - teď už jen v leteckém muzeu – je vidět kabina letounu. My jsme seděli v zadní části kabiny, za sebou. Po pravé straně jsme měli tu osudnou vysílačku, kterou žáci zapomněli přepnout zpět do interkomu. Na Síblech už k tomu nedocházelo, ale muselo se stále myslet na vytaženou vlečnou anténu, která se musela před přistáním stáhnout. Vycházelo to jen tak tak. U pluku Jarda Ryšavý „pěkně pomuchlal“ vlečnou anténou anténu Lorence – navigačního zařízení na letišti Kbely. Také – ne u nás – došlo k zabití krávy závažím na konci vlečné antény. Dobře jí tak, na letišti nemá co pohledávat.
G.Kalandřík |
|
