|
Letečtí dorostenci - Palubárna 5. NAVIGAČNÍ PŘÍPRAVA Orienťáky na Čápu už máme za sebou.Teď budeme létat na Síblech.Vždy jeden u radiostanice, jeden vpředu na navigaci a další k odposlechu. Vyfasovali jsme nové mapy, letecké půlmilionky.Jsou na nich zdůrazněny lesy, obrysy měst, silnice a větší toky. Potlačen je výškový relief, který seshora není tak patrný. Mapa je generalizována, takže už nebudeme létat ode vsi ke vsi. Musíme „letět před letounem“, abychom věděli, co bude za tři nebo pět minut letu. Tratě letu jsou již delší, musíme si připravovat navigační výpočty. Do předem připravené pravé ruky uchopíš ostře ořezanou tužku, do předem připravené levé ruky „kursák“,- správně kursový trojúhelník. Na mapu narýsuješ určenou trať letu, přiložíš trojúhelník k trati tak, aby středem přepony procházel poledník v polovině trati letu. Na odvěsně trojúhelníku odečteš kurs. Ale pozor! Stupně na trojúhelníku jsou značeny od 000 do 180 a zpět do 360! Odečíst na správné stupnici! Odečtený kurs zapíšeš do navigačního deníku. A teď to teprve začíná. Na mapě zjistíš magnetickou deklinaci v polovině trati, zjistíš rok vydání mapy a přepočteš opravu přesunu magnetického severu. Víš samozřejmě, že máme deklinaci východní, kterou značíme znaménkem plus a odečítáme. Jak to? No přece všechny opravy se odečítají, před závorkou je mínus, a znaménka za závorkou se mění. Opravený kurs magnetický se přepočítává na kurs kompasový, ale to až na palubě, dle deviační tabulky kompasu. Kursům ještě není konec! Jestliže by jsi letěl podle tohoto kursu, doletíš jinam.V atmosféře se pohybují vzdušniny, velké knedlíky vzduchu,které odfouknou letoun kam se jim zlíbí. Navigátoři na moři mají problémy s mořskými proudy, navigátoři v letounu „trpí na větry“. Z meteoru dostaneš „fišku“. Zjistíš si směr a sílu větru. Opět do předem připravené pravé ruky uchopíš „komputor“, který není počítač v pravém slova smyslu, je to kruhové logaritmické pravítko s modulem 60. Na rubové straně komputoru nastavíš kurs ukazatelem ve formě letounu, pravítkem s šipkou nastavíš směr větru. Rozdíl nastavíš na lícové straně komputoru, na úhlové stupnici. Vypočteš snos způsobený směrem a sílou větru, přepočteš ho na „kurs“ – úhel, který bude podélná osa letounu s kursem magnetickým. Ale! Poloha letounu vůči větru se o snos změnila a musíš znovu provést výpočet pro tyto nové parametry. Podle výpočtu obecného trojúhelníka máš stanovenu stranu, - rychlost, další strana je síla větru, úhel který svírají jsi vypočetl. Tedy pravidlo – strana – úhel strana. Výsledek výpočtu je rychlost na kursu, ovlivněná větrem. Plánovanou rychlost musíš ale předem přepočíst o teplotu a výšku. Výsledkem je „pravá vzdušná rychlost“, která se vynáší na vypočtený kurs, teď už vyznačený na mapě a to co poletíš je traťová rychlost, platná pro skutečnou – „trať letěnou“. Všechny údaje zapisuješ do navigačního deníku a zakresluješ do mapy. Pochopil jsi to? Ano? Pokračuj dále. Nepochopil jsi to? Vrať se na začátek článku. Už jsi to pochopil? Ne?. Přihlaš se k raportu a žádej o přeložení k proviantu, u letectva nemáš co dělat. Jestliže jsi pochopil, pokračuj dále. Teď ještě – z cvičných důvodů – zakreslit na papír prvky letu, vyznačit kursy označit pětiminutové intervaly a zakreslit důležité orientační body na trati, vpravo a vlevo od trati. Teď si to vše nahusti do hlavy. Je letový den. Sedíme na pilotce, je předletová příprava. Vítr se oproti předpovědi změnil. Všechno je jinak. Vrať se na začátek a vše spočítej znovu. Máš na to 10 minut. Jako navigátor s námi letí škpt Kameník. Kontrolujeme si výpočty. Rozcházíme se o 5 minut. Pro trať Chrudim – Zvolen, kde budeme „píchat“ mraky dle výpočtu, je to moc. Příčina je v tom , že jsme během výpočtu stále zaokrouhlovali, namísto přesných výpočtů se zaokrouhlením až nakonec. Přepočítat! Máte na to pět minut! Vlastní let je již mimo tema článku – navigační příprava. Píchat mraky ve Zvoleni není žádná sranda. Kolem jsou kopce, osa sestupu je lomená a „je to o držku“. Píchli jsme to dobře. Kdybychom to dobře nepíchli, nebyl by tento článek napsán. Stále to není vše. Provádí se i navigace podle vzdušného zákresu, „plotírka“ (Od slova ploting – zákres). Ale o tom až jindy.
Mapy byly ovšem tajné a zúčtovatelné. Nesměli jsme je ztratit, ani ofotografovat. Proto je zde na ukázku „letecká půlmiliónka“, se kterou létali naši letci v RAF. Jsou na ní pro snadnou navigaci zvýrazněny lesy, jejichž kontura pomáhala při „srovnávačce“, silnice a řeky, které lze za letu snadno rozpoznat. Při orientaci se musel „viděný terén“ srovnávat s mapou, ne naopak! U pluku se na této mapě prováděla i „plotírka“ – vzdušný zákres – tak jak se prováděl na moři. Následující mapa je německá, kořistní v merkátorově projekci. Je to mapa „vypočítaná“, poledníky se k severu nesbíhají, jsou „matematicky narovnány“. Proto je mapa „plochojevná, i úhlojevná“. Vzdálenosti na mapě se musely proto odečítat postupně na okraji mapy, protože se míle směrem k severu „prodlužovaly“. V „našich zeměpisných šířkách“ to nebylo tak znatelné. Na severu, nebo na jihu už byla tato mapa nepoužitelná, Nastupovala radionavigace. Na mapě jsou zelenou linkou označeny „izigony“, spojující místa se stejnou odchylkou zeměpisného a magnetického kursu. Dále jsou na mapě červeně vyznačeny zakázané prostory a čísla čtverců sloužících k určování poloh. Mapa je v měřítku 1:2 000 000 –dvoumilionka. My jsme u pluků používali „milionku“.
Naše merkátorka je na následujícím snímku. Je jednobarevná, pouze pro vzdušný zákres, ke srovnávací orientaci je nepoužitelná. Na mapu jsme si museli přesně nanést koordináty letišť, gonií, radiomajáků, koridory, radiorange, zakázané prostory a ostatní důležité údaje. Na mapu se zakreslovalo tužkou, po přistání se údaje vymazaly, když už to nešlo, vzít si novou mapu a půldne strávit s novým zakreslováním.
Tak s tímto se opravdu „srovnávačka“ nedá dělat. Shodou okolností je na mapě naše Chrudim. G.Kalandřík |
|
