|
Letci 3. ČETAŘI NEBO ROTNÍ? Když jsme podávali přihlášky do školy leteckého dorostu, bylo nám podle sdělení Ministerstva národní obrany jasné, že po úspěšném absolvování budeme vyřazeni v hodnosti délesloužícího rotného. Když jsme byli, krátce po příchodu do školy, účastni na vyřazení druhého turnusu, „bylo nám jasné“, že ty čtyři „pecky“ na červeném podložení s páskem délesloužícího, vypadají nadmíru pěkně. Dva roky jsme se těšili na naši hodnost. Těsně před vyřazením byla dle „sovětských zkušeností“ zavedena instituce sboru poddůstojníků s povolání a sbor délesloužících měl být zrušen. Hodnost rotného měla být nejnižší hodností poddůstojníka z povolání, pro vojáky základní služby již neexistoval. „Co se rozčilujete“! Vytýkali nám velitelé, když jsme protestovali proti této změně, „v den vyřazení nebudete mít ještě základní službu za sebou. Nebo chcete být vyřazeni až 1. září?“. Jenomže pravda byla jiná. Bylo po devátém sjezdu strany, který vytyčil generální linii strany v dobudování socialismu. S tím také souvisela nová kádrová politika. A noví absolventi museli být prokádrováni! A tak jsme podávali žádosti o přijetí do sboru poddůstojníků z povolání, i když jsme stejně museli ještě čtyři roky sloužit, jako náhradu za náš výcvik. Jenže i to bylo zajištěno. Kdo nepodá žádost, zůstane jako poddůstojník v další činné službě v hodnosti četaře. A tak se kádrovalo a kádrovalo na velitelství letectva, i když minulo prvého září a my měli dva roky základní služby za sebou. Přijetí za poddůstojníky z povolání nás zastihlo až zde, ve střeleckém výcviku. Tušili jsme již dříve, že asi nebudou přijati: Mirek Riessner, Zdeněk Habrman a Emil Hnědkovský ale nevěděli, zda budou další. Zůstalo na těchto třech a kádrová nespravedlnost byla naplněna. Ne tím, že by měli být další ale tím že vůbec někteří byly. Muselo to být trpké, když jsme si našívali pásky rotného a oni zůstali četaři bez další perspektivy. Ještě k těm páskám. V československé armádě byly již před válkou, jako hodnostní označení pro poddůstojníky, zavedeny „pecky“ pěkně půlkulaté a chromované. V nové linii bylo třeba zavést označení „dle vzoru Rudé armády“. Označení z doby „Carského Ruska“. Toto značení už před válkou v Sovětském svazu zrušili a nahradili je „límcovým označením“. Toto nebylo nikdy přijato od občanů kladně a tak v průběhu války, s vynaloženým zbytečným úsilím museli znovu zavádět původní carské označení, a my podle „Sovětského vzoru“ ho zavedli také. To ale byla jen forma. Podstata byla v tom, že naši tři kamarádi byli poškozeni. Nevíme ani jak probíhalo kádrování. Kdo psal posudky? Nebyli přijati kvůli posudkům ze školy, nebo posudkům u pluku kam nastoupili? Mirek Riessner to nevzdal a u pluku si podal znovu žádost a byl přijat. Později, když jsme byli již v důstojnických hodnostech se na letišti ve Kbelích objevil jako nadporučík, ještě dříve, než my. Není to omluva nespravedlnosti. Emil Hnědkovský a Zdeněk Habrman byli po službě u pluku propuštěni z armády. To jme ještě neměli tušení, že přijde rok 1968 a armádu nuceně opustí další z nás. G.Kalandřík |
|
