|
Letci 4. STARTER Ve škole jsme létali podle předpisů o létání platných v době mezi válkami, vycházející hlavně z doby poválečné. Jako kuriosita se na příklad jevilo i to, že velitelem letounu byla osoba hodností na palubě nejvyšší, i když šlo jen o cestujícího! Je pravda, že po válce bylo nutné stanovit zcela nový předpis, mimo jiné stanovující podmínky pro bezpečný provoz v okruhu letiště a po trati, jakož i zcela jinak stanovit způsob řízení leteckého provozu. Teď se již létalo běžně i v noci, v mracích, prováděly se řízené sestupy a bylo nutné stanovit způsob řízení letů skupin letounů a jiné principy. Létání se stalo složitější a bylo nutné se na ně pečlivě připravovat. Když jsme přišli k pluku, byly již známy zásady nových předpisů, nebyly však ještě v platnosti. Tak na příklad byla na letištích držena služba startera. Tato služba spočívala v povinnosti, být v době kdy nelétal pluk letový den, a létání nebylo řízeno veliteli, být s „karavanou“ na místě startu a řídit letový provoz startujících a přistávajících jednotlivých letounů. K tomu měl k disposici onu karavanu – vůz černobíle šachovitě označený, světlomet s volbou zeleného nebo červeného světla a signální pistole s červenými a zelenými světlicemi. Měl k disposici i plátna pro vyznačení „přistávacího téčka“, které musel vytýčit. Různé úpravy způsoby vyložení udávaly např. zákaz přistání, směr kursu na záložní letiště, provádění zatáček doprava, aby tak mohl velet i letounům bez radia. Doba kamenná pro létání. Navíc musel být starter vybaven praktickými znalostmi, umožňujícími zhodnotit nesprávný rozpočet na přistání a „střelit přistávajícímu červenou“. Nehoda nebo katastrofa zaviněna starterem znamenala, jit před prokurátora. Tuto službu zastávali novopečení rotní, telegrafisté, bez praktických zkušeností, ale byli u pluku „noví“, tak se to „s nimi vytlouklo.“ Nejen to. Pokud nebylo létání pluku, byl starter od rána, jakmile bylo otevřeno letiště, do večera, kdy bylo uzavřeno stále „na startu“. Poněvadž jsme již byli poddůstojníci z povolání nikdo se nestaral o to, zda máme možnost se najíst, nebo uplatňovat jiné nároky. Zbývalo, vzít si sebou pecen chleba (ten v té době již nebyl „na lístky“), nebo požádat kamaráda, aby mu přinesl jídlo z jídelny, pokud měl kamarád čas. Kuriositou bylo, že na start se s karavanou musel dostat „hlavními silami“, což znamenalo, bez ohledu na to, zda to umíš, nahodit vozidlo a dojet na start. Jediný kdo měl tehdy řidičák, byl Fotr Platzerů, tak tam nastavil dvojku a řekl nám „kluci, jen otočte klíčkem a na tu dvojku tam dojedete“!? Nutno poznamenat, že Zdeněk Nusl, zkušený pilot, jednou na startu sotva utekl před uhýbajícím mezkem, aniž stačil střelit červenou a doslova, ne jen obrazně si zachránit život. Jak mohl předvídat, že to pilotovi „uteče“, i když rozpočet na přistání byl správný. Prokurátor, který o letectvu a létání vůbec nic nevěděl, nalistoval předpis o létání a dočetl se tam, že startér měl zabránit přistání! Ale jak? To již prokurátora nezajímalo. Nutno říci, že po dobu našich startérských služeb se nestala z naší viny žádná letecká událost, ani jsme karavanou nikoho nepřejeli, natož sešrotovali nějaký letoun, který stál v cestě. Letu zdar! G.Kalandřík |
|
