|
Letci 5. V KURSU DOPRAVNÍCH LETCŮ Zní to vznešeně. Veliteli pluku se říkalo mimo jiné i „pan Barnum“ pro jeho bombastické fráze o úloze a místu našeho pluku v letectvu. Ve skutečnosti bylo dopravní letectvo zařazeno do skupiny pomocného letectva. Později, kdy se stal pluk více i výsadkovým, byli jsme zařazeni do bojového letectva. V době, kdy jsme byli v kursu, měl pluk za úkol vycvičit dopravní letce, jako náhradu za ty, kteří byli v tehdejší kádrové politice označeni jako z politických nežádoucí, a propuštěni. Mimo to jsme měli vycvičit i potřebné posádky pro aerolinie. Opět jsme sedávali na učebně, blbnuli z morse, ale také se učili radiovybavení Dakot, jako byla stanice Comand, kterou jsme před startem naladili, a měla dále sloužit k fonické komunikaci pilotů s dispečery. My jsme měli na starosti stanici Liaison, pro provoz na telegrafii. Na JU52, které u pluku tehdy byli jsme měli opět „fuginy“, kde jsme uskutečňovali fonické i telegrafické spojení. V Dakotách byl proti fugině radiokompas, ne tedy jen polokompas, byla tam i stanice pro VHF spojení, lepší interkom apod. Měli jsme na panelu před sebou i výnos výškoměru, takže jsme se nemuseli ptát pilotů. Byl tam ale i ampérmetr, jehož údaje jsme museli opakovaně zapisovat do deníku, a výnos radiokompasu. Na učebně to bylo „nudné i nenudné“. Zajímavá byla navigace, která díky přednáškám navigátora pluku pplk Štěpánka rozšířila dosavadní znalosti. Meteorologii přednášel fundovaný meteorolog. Do výuky také spadala kartografie, projekce map. Jak se na nich jeví loxodromy a ortodromy, výpočty odchylek mezi loxodromou a ortodromou apod. Také jsme se učili vypočítávat taxy za soukromé telegramy odesílané z paluby. Jak je vidět, některé věci k ničemu, některé účelné. Také jsme měli přednášku o tom, jak se chovat v případě únosu, předem: sníst stranickou legitimaci, aby ji nemohli získat imperialističtí agenti, podobně i vojenské doklady. Museli jsme zabránit tomu, abychom byli vyvlečeni z paluby, poněvadž paluba letounu byla našim výsostným územím. Dále požadovat, abychom byli spojeni s naším vyslanectvím. Jak je vidět, některá temata k ničemu. Mezitím se přiblížilo jaro, a věnovali jsme se pilně vycházkám za děvčaty. Velmi pilně. Tak pilně, že při přezkušování jsme „shořeli“ tak, že nám bylo uloženo opakované studium po zaměstnání. To jsme neměli ani jako letečtí dorostenci! Abych nezapomněl. Dakoty měly i radiovýškoměr, ILS a jejich antény. Naučit se tyto prostředky bylo oproti předchozímu účelné. Bohužel, měly dakoty i vlečnou anténu, kterou se během kursu při přistávání podařilo jednomu z nás omotat kolem anteny zaměřovače Marconi, který byl umístěn ve směru přistání. Přiznávám se, že se mně nevybavují další detaily života v kursu. Samozřejmě jsme stále létali s instruktory kursu. Intensita výcviku byla v závěru kursu tak vysoká, že jsme létali v cyklech: tři hodiny dopoledne, tři odpoledne a tři v noci. Ti co létali v noci, měli následující dopoledne volno a odpoledne jen tři hodiny, noční neměli. Další den se cyklus opakoval. V květnu jsme byli způsobilí předstoupit před zkušební komisi a všichni obstát. Teď už nás nečekaly další studia a jen život letecký život veselý. Jo, já Vás v další kapitole z tohoto omylu vyvedu!
G.Kalandřík |
|
