|
Letci 6. ZNOVU U LETEK Kurs skončil. Teď už bude lépe, bez povinného studia, bez přezkušování a testů, létání bez instruktorů. Jsme už samostatní, rozdělili nás k letkám. Převážnou část dne trávíme na „pilotce“, místnosti v hangáru štábu, kde se připravujeme k létání, čekáme na zálet počasí a následující let, je li počasí „letové“. Jinak se zdržujeme na učebně letky. Každá letka má svůj hangár s přístavkem, kde je kancelář velitele letky, pobočníka, staršiny, učebna osádek a místnost pro velitele rojů. Konečně trochu život jako u letectva – příprava k létání, létání a poletové rozbory. Příprava k létání je obvykle půldne před letovým dnem, druhý den předletovka, létání a rozbory. Konečně trochu volnější život, nesešněrovaný rozvrhem hodin. Neznamená to ale zahálčivý život, létání je intensivní, létáme i dopravní lety, vysazujeme výsadkáře, nebo létáme na detašmány na letiště Hradčany, kde mají výsadkáři posádku. Ale ouha! Zase ouha! Někoho na velitelství letectva napadlo, že tento způsob využití dne je tak trochu „zápaďácký“ a měli bychom se učit „ze zkušeností sovětských letců“! My jsme byli od mládí zvyklí projít základní školy, byli jsme vyučení v oboru, máme za sebou dva roky v učilišti a rok kursu. No nic, sovětské zkušenosti se musí přebírat beze zbytku! Podstatně se rozšiřuje rozsah pozemní přípravy tak, aby denní řád letců byl využit v plném rozsahu. Jsou vytvořeny výcvikové skupiny pilotů, navigátorů, palubních radistů a mechaniků, stanoveny osnovy výuky, přiděleny učebny, pro každý týden a den stanoveny rozvrhy hodin a témata k výuce. Na učebny se přesunujeme v sevřeném tvaru. Už jsme zase v tom! Ale i to by se dalo zvládnout. Na štěstí je to prokládáno letovými dny a přípravou na ně. Semtam také nějaký speciál, většinou dopravní, nebo s výsadkáři. Nemyslím, ale jsem přesvědčen, že naše odborná úroveň byla a je větší, než „našich vzorů“. Prošli jsme původně uceleným vzděláním, ale teď není před námi nic nového, žádné hlubší vzdělávání a tak se začíná vše od začátku! Znovu teplé a studené fronty, goniometrie, navigace, technická příprava a ostatní. Výcviková základna není, tak se přednáší, lépe řečeno z brožurek, nebo se „otrocky“ čtou předpisy. Nikdo si nesmí připustit, že naše úroveň po dokončení prvotních studií je vyšší, než sovětských osádek a měli bychom se tedy vzdělávat samostatně. Vůbec se nevyučuje letecká taktika, hodně věcí je tajných, o taktice a bojové technice našich potenciálních nepřátel se nic neví. Jedině rozpoznávání letadel, které se stupidně zmohlo jen na rozpoznávání výsostných znaků jednotlivých států, včetně státečků jižní Ameriky, Afriky, Austrálie apod. Jen navigace ukazuje něco nového. Ale také nic moc. Měli jsme na příklad rozsáhlé album leteckých snímků našich měst a orientačních bodů k jejich studiu, ale přišlo nařízení, že je to tajné a musí se to uložit na spisovně! Tento režim čekal mnohé z nás a trval několik let, a dovedl otrávit život nás všech. Já na příklad jsem později po studiu na VTA byl zařazen jako starší důstojník operačního oddělení Letecké armády, ve skupině plánování operací, ale nesměl jsem být seznámen s tehdy novým a převratným letounem MIG21! Při tom jsem se měl podílet na plánování jejich použití. Unikli tomu naši kamarádi, kteří odešli k aerolinkám: Štefan Bulka, Venca Goláň, Mirek Kalenda, Honza Huňáček, Vlasta Havlík, Vlado Jorík, Emil Komjati, Jarda Mácha,Zdeněk Matula, Jarda Ryšavý, Josef Vejdovec. Bohužel, smrti při havariích u aerolinií neunikli: Štefan Bulka, Vlado Jorík, Mirek Kalenda a Josef Vejdovec. Po zrušení Síblů z výzbroje a snížení stavu bombardovacího letectva byli k dopravce přeloženi: Mirek Riessner, Zdeněk Chmelař, i Zdeněk Nechanický. Na palubního telegrafisty se přecvičil i původní gonista našeho ročníku, Venca Turek. K pluku byl přeložen i Tonda Havránek, který zde „na palubě“ dakoty našel i naplnění života, když v bouřce havarovala. Tak to vypadalo, že jsem v pokračování kroniky, výpisem našeho života u „dopravky“ omezil ostatní, ale nakonec jsme se u ní vystřídali, kromě Zdenka Kobrleho, který to „na tryskáčích“ dosloužil do důchodu, Slávka Miklase, který také létal na „dopravních mašinách, ale u fotoletu a Juraje Kobáně. A to je myslím, vše. Dožili jsme se „veteránských let a rádi se pravidelně scházíme v Chrudimi a v z p o m í n á m e. . . .
G.Kalandřík |
|
