|
TAKTIKA A STRATEGIE
| ČSLA v obraně | ČSLA v útoku | Bojové možnosti | Válečné plány 1945-1990 | Další ... |
VE VÁLCE, KTERÁ NEBYLA
Kapitola druhá: Malé tankové jednotky ČSLA v obraně
Obrana je jeden z druhů boje. ČSLA ho považovala za druhý nosný druh boje. Jejím cílem bylo způsobit útočícímu nepříteli velké ztráty, odrazit jeho útok, udržet zaujaté postavení a tím vytvořit příznivé podmínky pro přechod k rozhodnému útoku.
Úspěchu v obraně se mělo dosáhnout pomocí těchto opatření:
- dovednou organizací systému paleb
- pokud to umožní časový faktor tak vybudováním a zamaskováním jednotlivých postavení
- využitím terénních tvarů a terénních předmětů
- vytrvalostí a úporností každého vojáka, osádky a všech nasazených jednotek při odrážení nepřátelských útoků
Obrana měla být odolná, aktivní a způsobilá odrazit útok tanků tedy musí být protitanková. Dále v ní měla být provedena opatření proti účinkům zbraní hromadného ničení, zejména jaderným a chemickým. Měla být vykonána opatření pro její odolnost a snížení účinků paleb dělostřelectva a leteckých úderů nepřítele.
Jednotky v obraně měly pevně držet zaujatá postavení a nesměly je opustit bez rozkazu nadřízeného velitele.
ppor. A: Principiální rozdíl obrany od útoku je pro vojáka v tom, že strašně dlouho trvá. Sedíte v tanku v obraně a nic se neděje.
Pokud si vzpomenete na cvičení „pěšky jako v letadle“ ve filmu Tmavomodrý svět, tak jsme na katedře cvičili často „pěšky jako v tancích“ – parta magorů běhá po kopcích a dělá, že je tank.
Pointa vám dojde, když vás v zimě pošlou cvičit „pěšky jako v tancích“ obranu. Hádáte správně – parta magorů se postaví do závěje v pustině a tam stojí. Několik hodin.
Pro válečníky dodávám, že obránce si sice může vybrat terén a připravit se, ale pak už z něj nemůže utéct, než za cenu ztrát. Útočník si naopak vybere místo, udělá si potřebnou převahu (udávalo se asi 1/4 nebo dokonce 1/6), a když neprorazí, tak se to zabalí a jede zpátky. Takže tank ve věžovém postavení vypadá sice dost impozantně a nezničitelně, ale má to taky svoje mouchy.
Přechod do obrany se mohl uskutečnit za dvou variant:
Varianta 1: Přechod do obrany za přímého dotyku s nepřítelem. Byl to případ, kdy naše jednotky byly v pohyblivém boji s nepřítelem a vývoj situace si přechod do obrany vyžádal. Tedy jak uvidíme dále například v rámci střetného sražení nás a našich nepřátel v příhraničním boji. Tehdy by se na dosažených čarách jednotky zastavily a provedly manévr tak, aby mohly využít terén co nejlépe pro vlastní kryt. Ihned by začala organizace pozorování a palebného systému tak, aby bylo vyloučeno překvapivé napadení silami nepřítele. Jednotky se okamžitě v určených prostorech začaly zakopávat a k jejich krytu se využilo všech palebných možností. Všechna postavení se okamžitě koncipovala tak, aby byla schopna kruhové obrany. Velké odpovědnost pak ležela na předsunutých postaveních a přímém zajištění jednotek přecházejících do obrany. Takový přechod do obrany byl považován za silně stresující a vyžadoval vysokou odolnost bojujících jednotek – často se totiž mohlo stát, že do této obrany se přecházelo poté, co byl zastaven útok vlastních sil, z čehož plynuly možné morální a volní otřesy způsobené ztrátami živé síly a bojové techniky. V podmínkách jaderné války by se potom tyto ztráty mohly dostat na likvidační úroveň a počítalo se i s tím, že jednotky jsou tak silně ozářeny že jejich životnost mohla čítat i jen několik dní do úplného kolapsu. Do takové obrany by naše vojska nuceně přecházela, pokud by začala prohrávat příhraniční sražení.
ppor. A: To fakt není sranda a nechtěl bych to zažít. Například zakopat tanky v dotyku s nepřítelem skoro nejde.
Zde je tedy rozdíl mezi teorií a praxí. Předpis žádá, vždy když tanky stojí déle než pár minut, zakopat. Ale neřeší jak to udělat. Poznámka Pátrač
Ppor. A. doplňuje: Po dalším zkoumání doplňuji svoji poznámku a zjišťuji, že to je docela velký problém tankové války. Pattonova taktika byla založena právě na tom, že zaujmout obranu během minut prakticky nejde. Má svůj vážný důvod, proč Němci před ním tak často a daleko prchali a nezkoušeli to, co by jim doporučil náš tankový předpis. Podle mého nejlepšího vědomí a svědomí je zakopání tanků zábava řádově na hodiny s bagry a celé dny bez bagrů. (viz historka dále). Pokud tolik času nemáte, raději na to zapomeňte, rozestavte se, jak umíte a zkuste se alespoň zamaskovat.
Varianta 2: Budování obrany mimo dotyk s nepřítelem. Tato varianta byla příznivá v tom, že bylo možno vybudovat obranu v klidu a promyšleně bez rizikových faktorů působení nepřítele. Jako první byla provedena rekognoskace terénu, byly vybrány nejvýhodnější čáry pro vybudování jednotlivých postavení vševojskových sil, dělostřelectva a byly prověřeny prostory rozmístění zabezpečujících jednotek. Bylo provedeno důkladné ženijní budování a maskovaní všech prostor. Bylo možno využít všech výhod pro zastřílení hlavních zbraní, vybudovat předsunutá postavení, postavení bojových zajištění a někdy i vyslat do prostoru před předním okrajem předsunuté odřady. To by byl případ, kdy narůstající ohrožení naší země by vedlo k vyhlášení vyšších stupňů bojové pohotovosti, mobilizaci vyvedení vojsk do postavení umožňujících kryt státní hranice, rozptýlení a přípravu na zachycení útoků nepřítele.
V šedesátých a sedmdesátých letech se používal i termín „obrana na široké frontě“. Měl se používat na podružných směrech, v těžko dostupném terénu, při vlastním nedostatku sil a prostředků a při odchodu z boje. Jednotkám se pak určovali výrazně větší úseky a rajóny než normálně. Šlo by o obranu bez jednoznačně stanovené linie fronty a stála by na ohniscích obrany a mezery by byl pod kontrolou pohyblivých jednotek.
ppor. A: Tohle jsme cvičili, jak už jsem zmiňoval, s plnou parádou na tom divizním zimním cvičení. Takže vím dost přesně, jak to vypadá, když celá Slánská divize zaujme obranu. Soudruhy mohu uklidnit, že ve finále po několika dnes jsme samozřejmě přešli do vítězného protiútoku a imperialistu vyhnali z Doupova.
No, abych to snesl do reality - tank dojede na místo někde v pustinách, v závějích a v mlze, nemáte páru, kde jste, a tam máte zaujmout obranu. Na rekognoskaci můžete zapomenout, protože pěšky někam dojít není sranda. Máte jen mlhavou představu, kde jsou vaše druhé dva tanky a už skoro žádnou, kde asi tak může být velitel roty (viz ty obrázky).
Některé hlavní pojmy spojené s obranou
Bojová linie – rozmístění bojových vozidel vedle sebe s nařízenými rozestupy, platná pro jakýkoliv způsob boje.
Bojová sestava – je tvar, v němž jsou jednoty rozvinuty k vedení boje. Bojovou sestavou pěšího družstva je rojnice, motostřeleckého družstva rojnice vyztužená bojovým vozidlem a u tanku je to součást bojové sestavy tankové čety.
Bojové zajištění – je druh zajištění, jehož se používá v boji k zabezpečení vojsk před nenadálým napadením a prováděním průzkumu nepřítelem
Hotovostní palebné prostředky jsou prostředky určené ke zničení jednotlivých nepřátelských skupin, které provádí průzkum, chtějí vytvořit průchod v zátarasech nebo pronikly do hloubky obrany. U střeleckých družstev, motostřeleckých družstev to bývaly hotovostní kulomety. U tankových jednotek to býval hotovostní tank. Obsluhy – osádky těchto zbraní byly v neustálé pohotovosti k okamžitému vedení paleb ze záložních nebo dočasných palebných stanovišť.
V hlubší minulosti měl hotovostní kulomet i hotovostní tank další úkoly. Měly za úkol ničit pozorovatele a skupiny nepřátel, nedovolit nepříteli nekryté pohyby a měl ho omezit v ženijních pracích, hlavně v budování průchodů v minových polích a drátěných zátarasech.
Léčka je skryté rozmístění jednotky na nejpravděpodobnější cestě postupu nepřítele. Jejím cílem je:
- u malých léček zřizovaných průzkumem zajetí nepřátel, dokumentů, vzorků výzbroje a výstroje nepřátelských vojáků
- u velkých celků a léček tankových jednotek jde o překvapivé napadení s cílem pouze a jen ničit a oslabovat postupujícího nepřítele a donutit ho se předčasně rozvinout. To bývá i úkolem předsunutého odřadu v obraně.
Dotyk někdy i přímý dotyk je stav, kdy se postupující nepřítel přiblíží k naší obraně na dohled a dostřel pěchotních zbraní.
Maskování je prvek bojového zabezpečení a zahrnuje opatření, jejichž cílem je v obraně zajistit utajení:
- rozmístění vlastních jednotek a to s důrazem na utajení průběhu předního okraje obrany
- určených os a čar pro rozvinování jednotek druhých sledů k protiztečím
- čáry nasazení pohyblivých odřadů zatarasovacích a protitankových záloh
- prostorů rozvinutí prostředků dělostřelectva vojskové PVO
Obsahuje všechny druhy maskování od prostého překrytu vegetací, přes světelné, infračervené a radiolokační maskování až po výrobu a rozmisťování maket.
Minové pole- je úsek terénu, kde jsou položeny miny. Jsou minová pole PP- protipěchotní, PT – protitanková a smíšená. Podle způsobu uvádění k činnosti se mohou být řízená – tedy odpalovaná obsluhou nebo neřízené
Palba je působení střelami na cíl. Palba je základní prostředek ničení nepřítele v poli. Podle směru může jít o tyto druhy paleb:
a/ čelní, tedy palba z děl a pěchotních zbraní, vedená tak že postupující nepřítel je ostřelován čelně
b/ boční která směřuje do boku nepřítele. Byla plánována ze záložních stanovišť, pokud nepřítel začne pronikat obranou
c/ šikmá, která je vedená k frontě nepřítele v ostrém úhlu
d/ křížová palba je palba vedená na jeden cíl ze dvou či více směrů
e/ palba za pohybu byla základní typ palby tanků a tankových jednotek při protizteči. Užívala se k ničení palebných prostředků techniky a živé síly, která nebyla ukryta a byla v pohybu
f/nastražená palba byla palba zahájená s překvapením a na malou vzdálenost. Prováděly ji většinou hotovostní zbraně – kulomety nebo hotovostní tanky
g/ palba salvami byla palba malých jednotek zahajovaná současně na povel příslušného velitele. Používala se k ničení nahromaděných nepřátelských bojových sestav, k odrážení překvapivých průniků protivníka a k boji s nízkoletícími letouny a vrtulníky
h/ přehradná palba byla palba dělostřelectva, minometů a raketových prostředků vedená po určitou dobu na přesně stanovenou čáru k vytvoření palebné clony. Byla určena k zastavení nebo alespoň narušení nepřátelské zteče. Byla připravena dopředu na všech odhadnutých tankových směrech a byla to palba hromadná za použití všech vyčleněných sil. Mohla být:
h-1/ nepohyblivá, která byla vedena na bezpečnostní vzdálenost před vlastními jednotkami, vyžadoval ji určený velitel
h-2/ pohyblivá, která provázela útočícího nepřítele od jeho příchodu na dohled a dostřel až po bezpečnostní vzdálenost. Měla narušit bojové sestavy tanků a popít sesedlou pěchotu.
Opěrný bod – v obraně zvláště důležitý terénní úsek, který upravuje rota či četa k obraně tak, aby se z nich dal přehradit směr postupu nepřítele.
- opěrný bod čety je tvořen třemi obrannými postaveními družstev nebo palebnými postaveními tanků
- opěrný bod roty je tvořen třemi opěrnými body čet
- tři opěrné body rot tvoří obranný rajon praporu. Je jedno, jestli jde o motostřelecké či tankové jednotky.
Palebný úkol je časově a prostorově vymezený a účelně stanovená palebná činnost zbraně, zbraňového systému a, jednotky i vyššího celku. Vždy se určoval hlavní palebný úkol a jeden nebo dva doplňkové palebné úkoly.
Palebný sektor – je prostor vymezený stanovištěm zbraně a dvěma body v terénu. Určuje se pro stanovení palebného úkolu jednotlivých vojáků nebo zbraní, tanků a posilových palebných prostředků
Palebné pásmo je prostor vymezený křídly jednotky a nejméně dvěma body v terénu. Určoval se pro stanovení palebných úkolů jednotek
Palebné stanoviště je místo, ze kterého zbraň, bojové vozidlo, zbraňový systém střílí a které je pro střelbu připraveno ženijně, zastřílením a nácvikem. Záložní palebné stanoviště se buduje také předem a slouží pro vedení střelby, pokud je tato činnost z původního stanoviště znemožněna činností nepřítele.
Dočasné palebné stanoviště je palebné stanoviště vyčleněních zbraní určených k plnění zvláštních palebných úkolů. Například:
- podpora boje bojového zajištění
- střelba v noci do úseků soustředěných paleb
- podpora boje předsunutého odřadu operujícího před předním okrajem
- palba k odražení nepřátelského průzkumu.
Po splnění všech úkolů se toto stanoviště vyklízí a neobsazuje.
Palebné postavení je prostor palebných stanovišť zbraní určité jednotky, útvaru. A to jak vševojskového tak i druhu vojsk, tedy zde myšleno dělostřeleckého. Tedy minometné baterie, dělostřeleckého pluku, raketometné čety a tak různě.
Dělily se na čtyři druhy:
- hlavní – zde je už jasno.
- záložní – zde je také jasno
- dočasná, zřizovaná podle stejných zásad jako záložní palebná stanoviště
- klamná, která slouží k oklamání protivníka
Systém paleb v obraně je souhrn pásem souvislých paleb všech druhů před předním okrajem i v hloubce obrany
Protizteč je aktivní forma bojové činnosti v obraně. Rozumí je jí zteč provedená obráncem na nepřítele, který se vklínil do obrany. Jejím cílem je zničit tohoto nepřítele a obnovit původní přední okraj vlastní obrany a případně přejít do šířeji koncipovaného útoku. Aby uspěla, musí být rychlá, razantní a překvapivá. Provádí ji jak vytlačené jednotky, tak i síly a prostředky nadřízeného.
Pozorovací hlídka byla skupina 2 až 3 pozorovatelů určená k pozorování z pozorovacího stanoviště tedy pozorovatelny. Určuje se jí pozorovací sektor, což je část terénu v podobě kruhové výseče. Její vrchol tvoří pozorovatelna a levý a pravý okraj pak kvalitní orientační body. To jsou terénní tvary a předměty které nelze zničit tak, aby po nich nezbyla viditelná stopa.
Pozorovací pásmo je pás terénu, který je povinna jakákoliv jednotka povinna konat pozorování. Pásmo je určeno do šířky a do hloubky je omezeno možnostmi pozorovatelů a průzkumných prostředků.
Sled je část sestavy a je tvořen jednou či více jednotkami, útvary nebo svazky uřčenými ke splnění určitého úkolu. Sledy v sestavě následují za sebou a jsou od sebe vzdáleny přesně stanovenými vzdálenostmi.
Úsek soustředěné palby je stanovený pruh území, kde se předpokládalo nejpravděpodobnější proniknutí nepřítele k přednímu okraji obrany. Na ten se za snížené viditelnosti - mlha, umělé zadýmování terénu, noc - soustředila palba všech prostředků jednotky, pro kterou byl úsek určen. Na tento prostor se potlivé palebné prostředky musely dopředu zastřílet a na stanovený signál přednostně vedly palbu právě do něj.
Vyčkávací prostor je vymezená část terénu, ve které se rozmísťují stanovené síly před nasazením do akce podle samostatně vydaných rozkazů.
Těch vysvětlivek je poměrně hodně, ale bez nich by vše, co bude následovat, ztratilo smysl. Na druhou stranu si uděláte obrázek o tom, co musel podporučík Argonantus zvládnou za pojmový aparát, aby mohl plnit bojové úkoly. Uznejte sami, že tento mladík toho musel zvládnout mimo přípravu na svoji civilní profesi opravdu hodně. A to jsme teprve na začátku.
A/ Tank v obraně
Tankové jednotky, tedy jednotlivé tanky s osádkou, tankové čety a roty působily v obraně zpravidla v rámci svého praporu. Pokud bylo stanoveno jinak, byly rozčleněny k jednotlivým motostřeleckým jednotkám jako posilové síly. Někdy se jich používalo jako protitankových záloh a hlouběji v minulosti i jako tankových léček.
Při zaujímání obrany tankovou jednotkou byly určeny úkoly k:
- zaujetí postavení jednotlivých tanků a tankových jednotek
- pozorování
- určení palebného systému ničení nepřítele před předním okrajem a na bocích k odražení zteče nepřátelských jednotek. Ten musí umožnit palby čelní, boční, křížové a rychlý manévr palebnými prostředky podél předního kraje i z hloubky.
- ženijnímu budování obrany pod ochranou vlastní palby a palby přidělených sil a nadřízeného velitele
Velitel tanku - na základě rozkazu velitele tankové čety, zde je tedy už jasné místo pro podporučíka Argonanta vydával bojový rozkaz s tímto obsahem:
a/ Orientační body
b/ Situace - nepřátelské a spojenecké jednotky, hodnocení situace
c/ Samotný úkol vlastní tankové čety, tanku a sousedů
- provedení prací pro vybudování obranného postavení a časové parametry
- stanovil úkoly pro hlavní zbraň tankový kanón a to vždy tak, že stanovil hlavní a záložní palebné postavení, a jejich hlavní a doplňkové palebné sektory.
- způsob vedení palby při odrážení zteče nepřátelských tanků a pěchoty a úsek soustředěné palby družstva
d/ Určil zásoby
e/ Povely a signály
f/ Dobu pohotovosti
ppor: A: Ano, vydával. A byla to docela makačka, dát to dohromady. Jeden z mála okamžiků, kdy člověk něčemu trochu velel.
Pro názornost si tedy prohlédneme obranné postavení tanku s palebným náčrtem
Co na obrázku vidíme:
- průběh předního okraje obrany – může jít o motostřelecké jednotky
- umístění minových polí a zátarasů, které pro tankové jednotky s nedostatkem pěchoty pro jejich blízkou ochranu stále neztratily svůj význam
- hlavní a záložní postavení samotného tanku
- A1 – A2 jsou orientační body, které stanovují hlavní palebný sektor palby tanku
- B1 – B2 jsou potom orientační body, které určují záložní palebný sektor
ÚSP tanku je úsek soustředěné palby vlastního tanku
ÚSP čety je úsek soustředěné palby tankové čety
Vždy je určena vzdálenost k orientačním bodům a úsekům soustředěné palby
Tank zahajoval palbu vždy na rozkaz velitele čety a do té doby nesmí prozradit žádnou aktivitou své postavení. Jeho úkolem bylo ničit palbou tanky a jiné obrněné prostředky nepřítele, živou sílu a pevně držet palebná postavení. Velitel tanku byl povinen zabezpečit neustálou bojovou pohotovost k odrážení nepřátelských ztečí a určit pozorovatele, který pozoruje nepřítele, sousedy a pokud vypadne spojení po rádiové síti i signály velitele čety.
Tolik tedy zatím k tankům a tankovým osádkám.
B/ Tanková četa v obraně
Tanková četa budovala a bránila opěrný bod v šířce od 300 do 400 metrů a hloubce do 300m. Plnila úkol:
- v sestavě mateřské tankové roty
- jako bojové zajištění v rámci praporu
- jako posilový prostředek pro posílení jiného druhu vojska. Zde například tanková četa posilovala v obraně motostřeleckou rotu a obráceně.
Tanky se rozmisťovaly 150 až 200 metrů od sebe rozptýleně do šířky i hloubky. Lineární rozmístění bylo nepřípustné.
Je potřeba si uvědomit, že četa byla tvořena třemi tankovými družstvy - tanky. Místo velení bylo přímo v sestavě a bylo tvořeno tankem velitele čety. Četa už tvořila poměrně velkou sílu, to už víme. Mezery v sestavě byly potřebné k tomu, aby při výbuchu munice velké ráže nebyl zničen více než jeden tank. Při zařazení tankové čety do sestavy motostřelecké roty tanky musely být od pěchoty trochu vzdáleny. Jde o to, že technika na sebe přitahuje palbu. Tak jako v naší armádě i u protivníka platilo, že obrněné cíle se ničily jako první, nejdůležitější cíle. A tak by mohlo dojít ke zbytečným ztrátám cenné pěchoty palbou, která jí ani nebyla určena.
V opěrném bodě tankové čety se nejdříve pomocí zahlubovacích zařízení vyhloubily okopy pro tanky. V hlavních palebných stanovištích se upravoval terén ke zlepšení podmínek pro pozorování a vedení palby a až potom se vyhloubily okopy v záložních palebných stanovištích a výklenky pro záložní munici. Úprava terénu spočívala v tom, že se v prostoru před předním okrajem odstranil porost takové výšky, že by mohl omezit výhled a výstřel.
ppor. A: Tak, to je zajímavý bod. Starší taktika věřila, že tankisti zakopou tank vlastními silami. Znamená to odházet bratru 18 kubíků hlíny do hloubky jednoho metru. Zkuste si odhadnout, jak dlouho to trvá třem maníkům T 72 polními lopatkami. Samozahlubovací zařízení je pěkné, ale kdoví proč, ho většina tanků neměla.
Takže tak; stojíte sami na zasněžené pláni, kolem metr sněhu, a rozkaz zní – zakopat. V létě se to řešilo prostě tak, že se našly staré okopy, v zimě všechno špatně. Navíc hlína dokonale zmrzlá, takže nevykopete nic.
A v té chvíli jeden z maníků pravil neuvěřitelnou větu „ to by chtělo bagr“. A odešel do mlhy a pustin. Načež se vrátil asi za tři čtvrtě hodiny – s bagrem.
Pravda je tedy taková, že v tomto bodě je pomoc ženistů nutná, ať si teorie kecá, co chce.
Ve své rozkaze pro součinnost pak velitel tankové čety stanovoval:
a/ bojový úkol čety
b/ hlavní a záložní postavení jednotlivých tanků
c/ hlavní a doplňková pásma paleb
d/ úseky soustředěné palby
e/ způsob činnosti tankové čety a jednotlivých tanků k ničení nepřítele před předním okrajem obrany
f/ způsob společné činnosti tankové čety se sousedy,
g/systém paleb na stycích a bocích pro případ v klínění se nepřítele do obrany
h/ způsob odrážení nenadálých ztečí
i/ způsob podpory bojového zajištění nebo jednotek bránících předsunuté postavení
j/ součinností signály, signály k udávání cílů, k rozpoznání vlastního letectva k vytyčení předního okraje
k/ pokud má za úkol zajistit činnost hotovostního tanku, určí tento tank a vydá samostatný rozkaz s úkoly pro toto vozidlo.
Zde je schéma opěrného bodu tankové čety, tedy vojskového tělesa, kterému by podporučík Argonantus vele, pokud by zůstal po mobilizaci u svého mateřského tankového pluku.
Co na obrázku vidíme:
- jednotlivá postavení tanků
- záložní postavení tanků s osou přesunu do nich
- palebné sektory jednotlivých tanků a levé a pravé ohraničení palebného pásma celé tankové čety
- orientační body
- úseky soustředěných paleb
- taktické normy opěrného bodu, lidsky řečeno jeho rozměry
ppor. A: Tenhle domácí úkol nás cvičili zejména na katedře, ale vlastně to bylo naše nejhlavnější válečné cvičení – tanková četa v obraně a v útoku. Představu o reálu stejně nedostanete, když to nezkusíte naživo s tankem.
Ano. Tohle do nás nabušili a pochopili jsme i smysl – linie obrany je v pytli, když se nepřítel dostane mezi vás. Pokud nemáte někoho za zadkem, kdo vás zezadu vykrývá, vezme obrana rychlý konec. A platí to snad úplně pro všechny zbraně, co střílejí, tedy i pro lučištníky ve středověku a bigoše v zákopu první světové.
Takže odtud ty typické obrázky s tanky do V nebo do klínu. A stejně tak v klínu stojí tři roty, tři prapory, tři pluky – v principu furt to samé, i když se to jinak jmenuje.
A plyne z toho, že když četa funguje třeba na 400 metrech, neplyne z toho, že rota pokryje bez problémů 1200, ale zákonitě o něco méně. Při sčítání jednotek není rostoucí bráněné území lineární, ale ztrácí se vždy tak okolo 25% délky.
Ano, přátelé, toto jsme skutečně cvičili. Ještě si k tomu domyslete tu mlhu a závěje. Argonantus je v tom prostředním tanku, který bych si asi dovolil šoupnout víc dozadu, viz poznámka výše.
Při organizování ženijních prací velitel tankové čety určoval, kde, kdy a jaké zátarasy zřídit, pořadí a lhůty provádění ženijních prací a maskovaní.
Před setměním byl velitel čety povinen připravit a zabezpečit palebné postavení a zajistit bojovou pohotovost pro boj v noci. Odpočinek příslušníků čety organizoval velitel čety nebo roty. Pohotovost tanků, znalost úkolů a bdělost v pozorování musel velitel každé jednotky přezkušovat.
Tankové jednotky tedy mohly v obraně fungovat jako statické prvky, ale od sedmdesátých let bylo jejich použití jako pohyblivé zálohy, která sloužila jako síla, které měla za úkol zvrátit nepříznivý průběh boje, pokud by útočící nepřítel začal prolamovat obranu našich motostřeleckých jednotek.
V tomto případě sice tankové osádky vybudovaly pevná postavení, ale ta byla určena k použití na rozkaz podporované jednotky. Jinak se po dobu před začátkem boje zdržovaly ve vyčkávacím prostoru mimo dohled a dostřel jednotek na předním okraji protivníka. Na rozkaz po stanovené pochodové ose, nebo osách, pokud do protizteče šli jednotlivé tanky samostatně, přejely do stanoveného postavení a zahájily rozhodnou zteč pronikajícího nepřítele. Po jeho porážce a vytlačení před přední okraj vlastní obrany zajely tanky do dopředu připravených postavení a palbou pomohly motostřelcům dokončit boj. Byla možná také varianta, že po odražení útoku se tanky vrátily do krytu vyčkávacího prostoru a tam obnovily svoji plnou bojechopnost.
ppor. A: Samozřejmě, zahájili jsme rozhodnou protizteč, protože jinak by štěstí pozorujících spřátelených generálů ze SSSR nebylo úplné.
Zde máme schéma obranného postavení motostřelecké roty posílené tankovou četou.
Co na obrázku vidíme:
- jednotlivé vybudované opěrné body motostřeleckých čet
- prostor s umístěním velitelského BVP a tedy velitelského stanoviště roty
- hranice palebného pásma roty, které se kříží s hranicemi palebných pásem sousedů
- úseky soustředěných paleb roty číslo 1 a 2
- bojové zajištění praporu v síle čety
- prostor rozmístění neboli vyčkávací prostor posilové tankové čety, plánovanou osu jejích přesunu dna čáru nasazení a tuto čáru nasazení
- rotní bojovou výdejnu, tedy místo výdeje munice pro podřízené čety
- rotní hnízdo raněných
C/ tanková rota v obraně
Rota budovala a bránila opěrný bod o šířce do 1,5 kilometru a hloubce do 1 kilometru V obraně plnila úkol:
- v sestavě praporu
- jako rota v předsunutém postavení v rámci pluku
- jako posilová jednotka vyčleněná pro posílení jednotky jiného druhu vojska. Tedy tanková rota posilovala motostřelecký prapor a obráceně.
Byl to první taktický stupeň mající velitelské BVP/ OT nebo v našem případě velitelský tank. Velitelské stanoviště se díky tomu mohlo volně pohybovat v bojové sestavě roty. Podle potřeby tak podporovalo palbou čelní jednotky.
Pokud byla rota uřčena k obraně v očekávaném pásmu průlomu, byla její sestava zhuštěna. Bylo to proto, aby došlo k výrazné koncentraci sil prostředků. Navíc v pásmu průlomu se předpokládaly větší ztráty a tak bylo potřeba mít v tomto pásmu dostatečné zálohy. Nevím bezpečně, jak vypadalo velení rotě v obraně, ale snad se dá něco vydedukovat z výše popsaných odstavců platných pro čety a družstva. Následuje obrázek ukazující opěrný bod tankové roty posílené motostřeleckou četou
Co na obrázku vidíme:
- jednotlivé vybudované opěrné body tankových čet
- prostor s umístěním velitelského tanku, tedy velitelského stanoviště roty
- hranice palebného pásma roty, které se kříží s hranicemi palebných pásem sousedů
- úseky soustředěných paleb roty číslo 1 a 2
- opěrný bod posilové motostřelecké čety
- rotní bojovou výdejnu, tedy místo výdeje munice pro podřízené čety
- rotní hnízdo raněných, to se rozvinovalo poblíž velitelského stanoviště roty, aby velitel měl přehled, jak na tom jeho ranění vojáci jsou
- taktické normy- rozměry opěrného bodu roty.
Tolik bych asi dokázal čtenáři této práce sdělit o tom, jak mohla vypadat obrana malých tankových jednotek a jednotlivých tanků v době, kdy jedním s několika set velitelů tankových čet a potenciálně velitelů tankových rot byl i podporučík Argonatus. Myslím si, že už nyní dokážete jeho odpovědnost založenou na nemalých znalostech ocenit. A to jste ještě zdaleka neviděli vše a tak se připravte na další kolo. Podíváme se, jak by si náš podporučík počínal v útočné operaci.
ppor. A: No, spíš ocenit tu beznaděj; rozdíl očekávání a chronický nedostatek prostředků, znalostí, odhodlání, důvěry ve vyšší velitele a vůbec všeho.
Uvést to na pravou míru lze tak, že v zásadě 3 všeho nevymýšlel Argonantus coby velitel čety, ale dostal to shora rozkazem; dojedete tam v pochodovém proudu za ostatními, slova nechápaje, a dostanete rozkaz, abyste zastavili a zaujali obranu.
Takže to umístění tanků už máte víceméně dané od velitele roty a praporu; a vaší starostí je jen to zakopání a podobné dost šílené detaily. No, a když vám řeknou, abyste vyjeli, tak vyjedete, že. To je ta rozhodná protizteč. Čímž můžeme na útok.
S tím až tak nesouhlasím a myslím si že znalosti a schopnosti na nich založené našeho podporučíka a jeho kolegů na obdobných funkcích rozhodně nebyly k zahození. Poznámka-Pátrač
Ppor: A. doplňuje: Tady se ještě zastavím; vidím tu kardinální problém celé Varšavské smlouvy a její organizace. Papírově sice měl umět velitel čety všechno možné, ale ve skutečnosti to moc zas až tak neuměl, neměl na to čas, necvičilo se to dost a neměl k tomu ani ty nejzákladnější prostředky. Například mapu – tu dostal jen za ne běžných okolností; a tím, že nevěděl, kde vlastně je, tak byly jeho možnosti v boji dost drasticky omezené. To, že při invazi 1968 tolik ruských jednotek zjevně zabloudilo, není žádná náhoda.
Základem problému je bytostná nedůvěra k záklaďákům, podle mne všeobecně naprosto oprávněná. Záklaďáka vůbec nezajímal úkol čety a nějaké tanky; chtěl být celou dobu někde jinde a chtěl mít co nejméně práce. Profesionální vojáci z povolání to tak nějak tušili a snažili se jim svěřovat co nejméně informací. V případě války by tento stav věcí neskončil dobře.
Pátrač
zveřejněno s laskavým souhlasem
|
veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND
|
