|
TAKTIKA A STRATEGIE
| ČSLA v obraně | ČSLA v útoku | Bojové možnosti | Válečné plány 1945-1990 | Další ... |
VE VÁLCE, KTERÁ NEBYLA
Část třetí: Malé tankové jednotky ČSLA v útoku
Pro ČSLA byl - podle za mojí kariéry v ní - platných bojových řádů útok považován za hlavní druh boje. Bylo stanoveno, že je to jediný způsob jak způsobit protivníkovi rozhodující ztráty a pokud máte obranou politickou doktrínu, jak přenést boj zpět na jeho území.
ppor. A: Za mojí taky. A odtud také moje skepse k „obrannému“ charakteru WS. On tank je vůbec ze své podstaty útočná zbraň, jakkoli dokáže zajímavě vyztužit obranu.
V různých obdobích se zde objevovaly různé výklady.
V 50 letech bylo dáno, že se provádí za každého počasí, ve dne i v noci rychlým tempem za využití výsledků jaderných výbuchů a v součinnosti se všemi druhy vojsk. Tehdy se totiž možnost jaderných počinů objevila v našich polních řádech poprvé.
Hlavní pojmy použitých v textu osvětlujících útočný boj.
Pojmy mající vztah k úkolům jednotek:
BÚ -- bližší úkol - prvořadý úkol jednotlivce či jednotky stanovený pro zteč postavení
protivníka, může jít například o to, že družstvo při zteči zničí postavení palebného prostředku, osádku bráněného domu podobně, nebo jen prostě obsadí určený kus terénu. Nazývalo se to objekt zteče a směr dalšího postupu
NÚ – následující úkol – úkol jednotky který je potřeba plnit po splnění bojového úkolu. Například jde o obsazení nekrytého prostoru, postup k druhé linii obrany nebo ničení cílů v mezilehlém prostoru
DÚ – další úkol – úkol, který musí jednotka splnit za stanovenou časovou lhůtu
ÚD – další úkol – celkový bojový úkol, který musí jednotka splnit za stanovenou časovou lhůtu - bojový den
Ostatní pojmy:
Bezpečnostní vzdálenost – vzdálenost, na kterou se mohou vlastní vojska přiblížit k cílům
postřelovaných vlastními palebnými prostředky všeho druhu bez toho, že by byla ohrožena jejich účinky.
Bojová linie – rozmístění bojových vozidel vedle sebe s nařízenými rozestupy. Je to tedy sestava tankových jednotek, jednotek samohybných děl a jednotek obrněných transportérů v útočném boji. Bojová vozidla jsou v ní rozvinuta čelně s nařízenými rozestupy.
Bojová sestava – je tvar, v němž jsou jednoty rozvinuty k vedení boje. Je to tedy uskupení sil a prostředků k boji. Pokut se jedná o tankovou rotu, bylo ve hře několik různých variant, jak to mohlo vypadat
Bojová sestava musela a doufám, že ještě pořád musí zabezpečit:
- vedení palby všemi prostředky současně na jeden nebo více nepřátelských cílů
- součinnost jednotek navzájem
- provedení rychlého manévru
- výhodné velení
- co nejlepší využití terénu
- rychlé využití účinků vlastních jaderných úderů a jiných prostředků hromadného ničení
- aktivitu a úpornost obrany a co nejmenší zranitelnost jednotek jadrnými údery a jinými prostředky hromadného ničení. V sedmdesátých letech šlo mimo jiné o ochranu proti použití napalmu. ppor. A: Napalm nás v tancích nějak moc nezaujal. Možná pro bigoše je to důležité.
Tankové jednotky musí v boji využívat dovedně střídání pohybu a paleb a manévru jednotkami. Tankové jednotky dovedně vedené v boji dokáží porazit nepřítele i v situaci, kdy nemají nad ním převahu.
Bojové zajištění – je druh zajištění, jehož se používá v boji k zabezpečení vojsk před nenadálým napadením a prováděním průzkumu nepřítelem
Předbojová sestava je uskupení sil a prostředků rozčleněných do hloubky a šířky k zabezpečení nejmenší zranitelnosti údery a palbami nepřítele k možnosti manévru vysokého tempa postupu terénem a možnosti využít ochranných vlastností terénu. Tanková rota jako předbojovou sestavu používá rozčlenění do tří četových proudů, kdy rozestupy mezi četami jsou od 150 do 300 metrů, hloubka tohoto boxu kolísá od 100 do 200 metrů.
Pochodový proud je tvar, který tvoří jednotky nebo vozidla seřazené a jdoucí nebo jedoucí za sebou mimo bojovou situaci
Pochodová sestava je učlenění vojska k přesunu pochodu v proudech. Musí zabezpečit potřebnou rychlost pohybu, schopnost manévru a rozvinování do předbojové sestavy nebo dokonce i do bojové sestavy. Pochod se tedy může odehrávat za situace, kdy očekáváme střetnutí s nepřítelem i mimo tento předpoklad.
Dále musí, pokud to vyžaduje situace, umožnit manévr do boků a týlu nepřítele a ochranu pochodových proudů před jadernými zbraněmi, leteckými údery a napalmem. Vždy musí zajistit pevné velení, šetřit síly vojáků a snižovat opotřebení techniky.
Velitel jakékoliv jednotky, tedy jak tankového družstva, tankové čety i roty musí zajistit, aby jeho jednotka dosáhla stanoveného prostoru včas a v plné bojové pohotovosti. Tank může jet po vlastních pásech, ale může být přepraven i na tankovém podvalníku.
Proti nenadálému napadení vzdušným či pozemním nepřítelem se pochodující jednotky zajišťují pochodovým zajištěním.
Tento obrázek snad dostatečně jasně ukazuje, jak asi malé tankové jednotky pochodovaly a jakou měly předbojovou sestavu.
Pochodové zajištění je opatření, jehož cílen je zabránění napadení přesunující se jednotky nebo útvaru pozemním nepřítelem nebo zabránění činnosti jeho průzkumu.
Tanková osádka nebo motostřelecké družstvo v OT či BVP mohly plnit za pochodu velmi důležitý úkol a to úkol jako pátrací vozidlo. Může tento úkol plnit:
- ve směru pochodu před zajišťovanou jednotkou při čelním pochodovém zajištění
- po její levé, nebo pravé či po obou stranách jako boční pochodové zajištění
- za zajišťovanou jednotkou, tedy pokud jsou součástí zadního pochodového zajištění
ppor.A: někde dál pravíš trefnou věc, že válčení je z 90% času přesun. To mohu potvrdit, i když laika to možná nenapadne. Tanky v nějakých pochodových liniích, rozvinuté, polorozvinuté, to je úplná násobilka; první, co se maníci musí naučit, je s tím krámem jezdit, kam chtějí. Je to ještě důležitější, než střílet. Patton dosáhl největších úspěchů prostým ježděním; hnal Němce tak rychle a vytrvale, že se prostě nikde nestačili zakousnout a bránit – potud k té obraně v dotyku s nepřítelem; fakt to není sranda.
A druhá taková nesamozřejmá věc je rádio; pokud nezvládnete vysílačku, nedomluvíte se a jste úplně out – uvnitř tanku totiž není slyšet normálně ani slovo.
Osádka při vlastní jízdě organizuje pozemní a vzdušné pozorování a pokud jsou vysláni – platí pro motostřelecké a pěší jednotky – přejímají informace od pátračů. Samotné pátrací vozidlo či tank postupuje stanovenou rychlostí a nadřízenému hlásí zjištěné překážky, zamořené úseky terénu a střetnutí s nepřítelem.
ppor. A: To je tak trochu fór, protože nahoru vůbec nevidíš. Leda že jedeš v pochodové poloze, t.j. velitel vykukuje venku, ale to je v bojové situaci z dobrých důvodů zakázáno, nebo přinejmenším hodně nedoporučeno. Bez průzkumu je to všechno v pytli dost rychle. A potažmo bez rádia.
Zničené mosty, zaminované a zamořené úseky na ose postupu označí, najde objížďku a tuto vyznačí.
Pokud narazí na slabého nepřítele, okamžitě jej napadne. Pokud je nepřítel silný, plní úkol podle vzniklé situace. Vyhodnotí stav a buď na nepřítele také zaútočí s cílem získat převahu, nebo zaujme výhodné postavení a nepřítele napadne palbou. Při tom vyčká příchodu dalších sil.
Při zastávkách pátrací vozidlo zaujímá výhodné postavení, zamaskuje se a zajišťuje stojící proud vozidel.
Vozidlo nebo tank může být vysláno i jednotkou – četou či rotou, které plní úkol jako čelní pochodová záštita, boční pochodová záštita anebo zadní pochodová záštita.
Boční, zadní nebo čelní pochodová záštita je část zajištění, kterou vysílá pochodující jednotka k zajištění pochodových proudů, pochodových sestav nebo předbojových sestav před neočekávaným napadením a pro zamezení průniku nepřátelského průzkumu.
Podle velikosti přesunujícího se uskupení je její velikost od pátracího vozidla u roty až po prapor u divize. Určuje velitel odpovědný za přesun.
Na pochodové zajištění se ale podíváme podrobněji v kapitole číslo 4.
Objekt zteče- je živá síla a palebné prostředky nepřítele rozmístěné ve směru zteče jednotky. Objektem zteče družstva mohou být skupiny střelců v části ohniska odporu nebo jednotlivé zbraně-kulomet OT a podobně.
Východiště k útoku je prostor, v němž jsou jednotky připravující se k útoku v bojové sestavě v okopech a úkrytech, zamaskovány a tím chráněny před prozrazením a proti přípravou nepřítele. Východiště k útoku přiléhá k přednímu okraji nepřátelské obrany a to umožňuje přesně stanovit jednotkám bojové úkoly v období organizace útoku. Tento termín se používal při plánování útoku z přímého dotyku.
Čára zteče – je myšlená čára probíhající po vhodném terénu - například terénní vlně, umožňující jednotkám se rozvinout do bojové sestavy a zahájit teč s překvapením. Její vzdálenost od předního okraje nepřátelské obrany je různá podle terénu, jeho pokrytosti, způsobu zteče a jiných okolností.
Čas „Č“ – je čas zteče předního okraje nepřátelské obrany, tedy čas, ve kterém dojde ke vniknutí vozidel a pěchoty do prvního nepřátelského zákopu.
Zteč je prudký a nepřetržitý pohyb jednotek proti nepříteli a úder provedený palbou zbraní pěchoty, bojových vozidel a tanků za podpory ostatních zbraní. Jejím cílem je zničit nebo zajmout živou sílu nepřítele a zmocnit se jeho bojové techniky.
Takže už s tohoto začátku vidíte, že podporučík Argonantus i zde musel ledacos uložit v hlavě a být připraven to využít v praxi. Než se ale podíváme na to, jak bojovala tanková četa či rota a jak si v jejich sestavách počínal jednotlivý tank, podíváme se na to, jak mohl být tank využíván v souvislosti s útočnou činností našich vojsk.
Tank v útoku
Motostřelecké družstvo ČSLA útočilo na stanovené útočné šířce. Útočná šířka je maximální šířka, na které stanovená jednotka útočí. Tedy například družstvo útočilo na 50 metrech. Podobně tomu bylo u tankových jednotek. Tanky útočily tak, aby mezi nimi byly mezery do od 50 do 100 metrů.
Ppor. A: Po zralé úvaze dodávám, že ta rozteč se řídí hlavně hustotou obránců; pokud jsou obránci po 100 metrech, musíte být 50 a méně, pokud máte převahu 2:1, což je pro úspěch naprosté minimum; zdravější útok je 3:1 a 4:1, v boji proti high tech tankům se udávaly poměry ještě výraznější. Tam jsou tanky zákonitě namlácené na ještě menším prostoru, případně ve více řadách za sebou.
Bojový úkol družstva se nazýval objekt zteče. Šlo o terénní objekt, část zákopu, postavení bojového prostředku a podobně. Po jeho splnění dostávalo družstvo operativně následný směr dalšího postupu podle úkolu vyšší taktické jednotky. Vše uvedené platilo i pro taktickou jednotku obdobného určení a to osádku tanku, čili tankové družstvo.
Velitel tanku - na základě rozkazu velitele čety – v prvním pořadí zahájil hodnocení situace, kde se projednalo v celé osádce:
a/ orientační body
b/ situace nepřítele: přední okraj jeho postavení, rozmístění jeho palebných prostředků, průchody přes tyto překážky, podobu protitankových překážek výbušných i nevýbušných popíše terén před tímto předním okrajem a v jeho nejbližší blízkosti
c/ situace vlastní
d/ situace sousedů
e/ Posily, které má tanková četa nebo rota ve které jeho tank bojuje k dispozici, motostřeleckou jednotku, raketový stíhač tanků a podobně
Následně vydával bojový rozkaz s tímto obsahem:
a/ orientační body
b/ úkol roty, čety a vlastního tanku
c/ dobu pohotovosti
d/ signály k vyražení ke zteči, výstražné a poplachové signály a signály k určování cílů a ostatní otázky spojení během boje
e/ spotřebu munice
Pokud je útok zahájen z obrany zaujaté v dotyku s nepřítelem, může dostat tank úkoly vedoucí k účasti na palebné přípravě útoku. K tomu může mít zvýšenou zásobu munice, vytvoří si palebné postavení a provede důkladnou rekognoskaci cíle, která má v rámci palebné přípravy napadnout.
Po vydání tohoto rozkazu se musel ujistit, že ho jeho posádka plně pochopila.
Jakmile je vydán rozkaz k zahájení zteče, tak tank z čáry rozvinutí útočí v určeném směru a udržuje své místo v bojové linii. Osádka trvale pozoruje okolí a je v pohotovosti zahájit palbu a ničit živou sílu o bojové prostředky nepřítele na okraji nepřátelské obrany.
Jsou- li v cestě protitankové překážky, překonává je nařízeným způsobem a ve stanoveném pořadí.
Ve stanovenou dobu, tedy v čas „Č“ tank proniká ve stanoveném místě, rychle postupuje vpřed a ničí nepřítele palbou i pásy. Pokud tank v blízkosti má úspěch, ostatní toho využívají.
Při postupu v hloubce obrany nepřítele útočí tank v nařízeném směru a plní pokyny velitele čety, se kterým musí trvale udržovat spojení. Velitel tanku musí být iniciativní a musí se umět rychle rozhodovat. Tempo útoku je proměnlivé, a ovlivněno terénem, činností nepřítele a technickým stavem vozidla.
Prostory zamořené radioaktivitou nebo chemickými zbraněmi tank překonává zrychleným postupem a tanky se při tom seskupují do předkových sestav. Osádka nasazuje ochranné masky a zapínají se filtroventilační zařízení. Pokud to situace dovolí, provede se částečná speciální očista a dezaktivace techniky.
ppor. A: proti radiaci chrání tank zhruba v poměru 1/10. Což není tak zlé. A je i jistá šance něco pořídit s tlakovou vlnou, pokud není moc blízko. Tank přece jen něco váží.
Je-li tank poškozen a ztratí hybnost, pokud si uchová palebnou způsobilost, osádka podporuje palbou z místa útočící jednotky a je povinna provést vše co je možné, aby tank zachránila pro další boj po provedených opravách.
ppor. A: v této situaci je tank je dost v pytli, protože přitahuje pozornost a bývá jen otázka času, až se na něj zastřílí nějaký větší kvér. Šance má jen ve věžovém postavení.
Je-li tank přidělen k přímé podpoře motostřelecké jednotky, je hloubka jeho úkolu totožná s úkolem motostřelecké jednotky, kterou podporuje. Při této podpoře přednostně ničí palebná postavení kulometů, ručních protitankových zbraní a techniku protivníka, kterou sám objeví nebo je na i upozorněn pěchotou. Při průchodu přes pásma zátarasů je prvním kdo přes ně proniká a tak na sebe stahuje palbu protivníka. Tím se předpokládalo, že pomůže snížit její ztrát.
ppor. A: Tankistovo bojiště je v principu větší, než pěšákovo; vidí sice stejně blbě, ale rozhodně střelí a trefí dál. Takže může řešit některé překážky pěšákům s předstihem.
Druhá základní výhoda je, že vlastně neexistuje žádný pozemní cíl, do kterého by se MBT nemohl pustit a který by spolehlivě odolal. Snad jen jiný, modernější a z lepšího úhlu postavený tank. To pěšák vždycky spolehlivě říct nemůže. Jeho výhoda roste, když je úplně blízko; to může tanku pěkně zavařit.
Zde je obrázek ukazující jak mohl vypadat boj motostřelecké čety posílené jedním tankovým družstvem.
Co na obrázku vidíme? Je toho hodně a tak, aby jste se v tom neztratili, to popíšu oddola nahoru.
Úplně dole je východiště k útoku motostřelecké čety.
Pozice 1: smíšené minové pole
Pozice 2: drátěné zátarasy
Pozice 3: je prorážený průchod těmito poli pomocí tanku s odminovacím zařízením, proto je tento tank zakreslen už v tomto průchodu.
Jakmile tank překoná zatarasený prostor, motostřelecká družstva v uřčeném pořadí překonávají zatarasený prostor v jeho stopách a okamžitě se rozvinují do bojové linie, pokud možno s pěchotou na palubě. Jelikož ale obrana protivníka obsahuje protitankové prostředky, ihned po překonání zátarasů pěší roje sesednou, vytvoří rojnice a postupují za svými vozidly nebo před nimi, podle rozkazů.
Tank toto rozvinutí motostřelců kryje svojí masou, ale hlavně tankovou palbou. Z první zastávky po průchodu zátarasy tank ničí:
ve směru 1 postavení nepřátelského pancéřovník a chrání tím sám sebe a bojová vozidla pěchoty či obrněné transportéry
ve směru 2 postavení nepřátelského kulometu, čímž chrání sesednutou pěchotu.
Z druhé zastávky po překonání předního okraje nepřátelské obrany vede boj ve
směru 3 s nepřátelským tankem a ve
směru 4 s nepřátelskou protitankovou zbraní velké ráže, zde protitankovým kanónem - PTK
Tím chrání jak sebe tak i podporovanou motostřeleckou pěchotu. Pokud mají OT a později BVP palubní zbraně, podporují tank v jeho boji s těžkými cíly. Při troše vojenského štěstí tank tento boj přežije a může pokračovat v boji.
Tanky pro přímou podporu pěchoty se mohou, pokud to vývoj boje dovolí od doprovázené pěchoty i vzdálit. Nikdy ale nesmí s pěchotou ztratit spojení a palebnou součinnost. V době kdy by tento boj řídil podporučík Argonantus, platila stále ještě zásada, že pokud tank má ovládnout nějaký bod hlouběji v obranném pásmu nepřítele, může část této pěchoty působit jako tankový výsadek.
Jako tankový výsadek působilo vyčleněné družstvo bez mateřského bojového vozidla. Byly zde:
Velitel,
kulometník s pomocníkem,
pancéřovník s pomocníkem
dva střelci ze samopalů
Ti se rozložili na tanku tak, aby i za jízdy mohli střílet a aby nezamezili chod motoru. Zajímalo by mě, zda to někdy podporučík Argonantus cvičil.
ppor. A: Cvičili jsme to, ale málokdy. Snad jen jednou. Generalita pěšákům s tanky moc nevěřila, podle mne neprávem. Věřilo se na lavinu tanků, co tam prostě najede a rozmandluje to. Podle mne ne zcela právem.
2. Tanková četa v útoku
Četa útočí v šířce do 300 metrů. Je potřeba si uvědomit že četa byla tvořena třemi tankovými družstvy. My už víme, že tanková četa byla v době kdy podporučík Argonatus poměrně velkou silou. Bojový úkol čety se nazýval objekt zteče a byl to zpravidla přiměřený obranný objekt protivníka. Tedy část živé síly a palebných prostředků. Po jeho dobití dostávala následující úkol a boj pro ni končí splněním stanoveného úkolu dne.
ppor. A: těch 300 metrů, to bylo strašně málo, když obrana byla 400. Potřebuješ tam nahňácat těch tanků daleko víc, jinak Abramsy nevydlabeš. Těch 50 metrů nepokládám za přehnaný nápad.
Velitel tankové čety - na základě rozkazu velitele roty - vydával bojový rozkaz s tímto obsahem:
a/ Určoval orientační body
b/ Situace nepřítele
c/ Úkol čety
d/ Úkoly družstev
e/ Stanovil bojovou sestavu, uspořádání sestavy - linie přímá či stupňovitá,
f/ Zařazení posilových prostředků
g/ Provedení, časové parametry
h/ Stanovuje úkoly pro jednotlivé tanky a posilové prostředky, třeba pro motostřelecké družstvo
i/ Určuje normy spotřeby munice
j/ Způsob spojení mezi tanky a posilovými prostředky
k/ Dobu pohotovosti
l/ Zástupce - nikdo není nesmrtelný
ppor. A: Ano, prosím – můj druhý základní rozkaz. Na fakultě nás s tím dusili, dnes už to nedám dohromady ani náhodou.
Byla li tanková četa určena pro přímou podporu motostřelecké jednotky – mohlo jít o motostřeleckou rotu, bylo toho mimo výše uvedené ještě více. Opět platilo, že hloubka úkolu této tankové čety byla totožná s hloubkou úkolu podporované motostřelecké roty.
Součinnost zajistil velitel čety ve svém rozkaze vydaném poté, co obdržel úkol y od velitele podporované jednotky. V rozkaze uvedl:
- způsob přesunu tanků na čáru rozvinutí ke zteči nebo zaujetí výchozího postavení
- výchozí postavení pěchoty a způsob průjezdu tanků bojovou sestavou pěchoty
- místa vytvoření průchodů v zátarasech a překážkách, způsob jejich překonání a které průchody v minových polích prorazí tanky s odminovacími zařízeními
- způsob vyražení ke zteči a čáru zahájení palby
- způsob společné činnosti jednotek při zteči předního okraje nepřátelské obrany a v hloubce
- signály k vyražení ke zteči, k součinnosti, k udávání cílů a způsob příjmu informací od podporované pěchoty
Vozidla musela být od pěchoty podle terénu trochu vzdálena. Jde o to, že technika na sebe přitahuje palbu i u protivníka se ničila jako první, nejdůležitější cíl. A tak by mohlo dojít ke zbytečným ztrátám pěchoty palbou, která jí ani není určena. Přesun na čáru rozvinutí se zabezpečoval kvalitním průzkumem a vytyčením osy postupu na čáru rozvinutí tanková četa postupovala v předbojové sestavě. Pro udržení směru postupu se určoval nezničitelný orientační bod v hloubce obrany protivníka.
Následuje obrázek, který ukazuje nasazení motostřelecké roty do útoku při posílení jednou tankovou četu. Tedy zde by podporučík Argonantus dělal přesně to, na co byl cvičen a v čem měl i praxi, jelikož v mírovém životě svého mateřského tankového pluku byl velitelem tankové čety.
Co na obrázku vidíme? Je toho zase hodně a tak si to zase probereme postupně, jak by se zde vyobrazený boj mohl odvíjet.
Jako první vidíme bojovou sestavu našich jednotek, kdy první sled tvoří dvě motostřelecké a naše tanková četa, a v druhém sledu je v pochodovém proudu třetí motostřelecká četa. Čety prvního sledu zesílené motostřelecké roty jsou v předbojových sestavách. Na to se ještě podíváme. V předvojových sestavách se přibližují k identifikovaným smíšeným minovým polím, ve kterých už byly vytvořeny průchody.
Po průchodu minovými poli jednotky prvního sledu opět v předbojových sestavách přejdou přes předsunutá postavení nepřítele, která mají za úkol donutit naše síly rozvinout a hlavně mají bránit vlastní minová pole a co nejvíce ztížit jejich překonání našimi jednotkami. Po překonání předsunutých postavení se bojová sestava doplní o druhosledovou motostřeleckou četu a tanková četa postupuje tak, aby v souladu se zjištěními průzkumu mohla svést boj s nejsilnějšími prvky obrany nepřítele.
Po cestě k přednímu okraji tankisté zničí předsunutou pozorovatelnu a motostřelci se musí vypořádat s předsunutým bezzákluzovým kanónem v léčce. Poté už zde je přední okraj a následuje jeho zteč. Motostřelci sesednou a vedou boj za podpory mateřských vozidel.
Tanková četa se musí vypořádat se dvěma tanky a tarasnicí, což je úkol, který by za určitých okolností mohla splnit. Po zničení těchto cílů tanky podle rozkazů, které obdrží od velitele čety na základě informací dodaných pěchotou, pomocí palby a pásů pomohou pěchotě zničit nepřátelskou pěchotu a palebná postavení těžkých zbraní na předním okraji a bezprostředně za ním.
Následuje krátká zastávka, kdy se tanky okamžitě zakopou (ppor. A: Veselý vtip, ve vojenských řádech častý) a vytvoří tankový opěrný bod čety, nebo podle terminologie straší doby palebné postavení čety. Zde se připraví na odražení možného protiútoku a hlavně budou palbou krýt motostřelce, kteří se po předešlém boji musí reorganizovat, odsunout raněné, doplnit munic a připravit se na další postup. Proto zde vidíme rotní hnízdo raněných a bojovou výdejnu, která zajistí doplnění munice.
3. Rota v útoku
Rota útočila v šířce do jednoho kilometru při útoku z přímého dotyku nebo při útoku z chodu nebo v šířce do 500 metrů pokud je součástí sil, které se podílely na průlomu nepřátelské obrany. Byl to první taktický stupeň mající velitelské BVP, OT nebo velitelský tank. Velitelské stanoviště se díky tomu volně pohybovalo za bojovou sestavou roty po celé jeho šířce a do hloubky do 300 metrů od předního okraje. Podle potřeby tak podporovalo palbou čelní jednotky a jeho roj – motostřelců - tvořil zálohu - byli v něm dva odstřelovači a sběrač raněných. U tankové roty to byl prostě desátý tank.
Pokud byla rota v pásmu průlomu, byla její sestava zhuštěna. Bylo to proto, aby došlo k výrazné koncentraci sil prostředků. Navíc v pásmu průlomu se předpokládaly větší ztráty a tak bylo potřeba mít v tomto pásmu dostatečné zálohy. Po prolomení obrany protivníka se pak část sil a prostředků druhých sledů nasazovala do útoku na další pásma obrany protivníka a k obchvatům doposud se bránících sil protivníka.
Velitel praporu tankové rotě se stanovoval:
- bojový úkol - tedy to co musela splnit jako první. Šlo zpravidla o obranné postavení čety protivníka s posilovými prostředky.
- následující úkol
- směr dalšího postupu a boj pro ni končil splněním stanoveného
- úkolu dne.
Velitel tankové roty - na základě rozkazu velitele roty - vydával bojový rozkaz s tímto obsahem:
a/ Situaci nepřítele
b/ Orientační body
c/ Úkol tankové roty
d/ Úkoly jednotlivých tankových čet
e/ Stanovil bojovou sestavu, uspořádání sestavy - linie přímá či stupňovitá,
f/ Zařazení posilových prostředků pokud byly přiděleny
g/ Způsob provedení, časové parametry
h/ Je-li potřeba, stanovuje úkoly pro jednotlivé tanky a přidělené posilové prostředky
i/ Určuje normy spotřeby munice
j/ Způsob spojení mezi tanky a posilovými prostředky
k/ Dobu pohotovosti
l/ Zástupce, opět platí, že nikdo není nesmrtelný
Byla-li tanková rota určena pro přímou podporu motostřelecké jednotky – zde šlo zpravidla o motostřelecký prapor, bylo toho mimo výše uvedené ještě více. Opět platilo, že hloubka úkolu této tankové roty byla totožná s hloubkou úkolu podporovaného motostřeleckého praporu.
Součinnost zajistil velitel roty ve svém rozkaze vydaném poté, co obdržel úkol y od velitele podporovaného praporu. V rozkaze uvedl:
- způsob přesunu tanků na čáru rozvinutí ke zteči nebo zaujetí výchozího postavení
- výchozí postavení pěchoty a způsob průjezdu tanků bojovou sestavou pěchoty
- místa vytvoření průchodů v zátarasech a překážkách, způsob jejich překonání a které průchody v minových polích prorazí tanky s odminovacími zařízeními a které prostředky nařízeného velitele
- způsob vyražení ke zteči a čáru zahájení palby
- způsob společné činnosti jednotek při zteči předního okraje nepřátelské obrany a v hloubce
- signály k vyražení ke zteči, k součinnosti, k udávání cílů a způsob příjmu informací od podporované pěchoty
Ostatní zásady platí jako u tankové roty vyčleněné pro podporu motostřelecké roty.
Následuje obrázek, který ukazuje nasazení tankové roty do útoku v rámci mateřského tankového praporu
Co na obrázku vidíme:
Útok probíhá zprava doleva, takže v pravé části je tanková rota na cestě k přednímu okraji nepřátelské obrany. V této době se pohybuje v předbojové sestavě. Jakmile dorazí na čáru přechodu do bojové sestavy, provede tento manévr a vytvoří už útočnou bojovou sestavu.
Zde jde o tvar úhlem v před, kdy je prostřední tanková četa vysunuta před obě tankové čety na křídlech. Síly a prostředky na předním okraji v útočné šířce rotykou její bližší úkol. Časti bližšího úkolu roty v útočné šířce čet jsou objekty zteče jednotlivých čet. Například první tanková četa má jako objekt zteče jak pěchotu v okopech, tak jeden tank a jeden univerzální kulomet. Po splnění bližšího úkolu roty se, pokud je rota bojeschopná, pokračuje v postupu a jeho dalším cílem jsou další úkoly čet. Jejich souhrn potom tvoří další úkol roty.
Poslední obrázek ukazuje, jak mohlo vypadat nasazení motostřeleckého praporu do útoku při posílení jednou tankovou rotou.
Co na obrázku vidíme a jak by podle něj mohl vypadat boj, který by se svou tankovou rotou podporučík Argonantus musel vybojovat? Ten k tomu říká: „Ano. To je složitější taktická vychytávka, která byla zcela v rukou velitele praporu. Podobné věci byly k vidění na tom divizním cvičení“.
Na obrázku vidíme útočící motostřelecký prapor, který útočí ve dvou sledech.
V prvním sledu bojují dvě motostřelecké roty, každá je posílena tankovou četou
Ve druhém sledu se pohybují jedna motostřelecká rota a jedna tanková četa. Druhý sled se pohybuje za prvním v předbojové sestavě ve vzdálenosti1,5 a 2,0 kilometru.
Síly prostředky nepřítele na předním okraji a v jejího bezprostřední blízkosti jsou bližším úkoly posílených rot a současně i bližším úkolem praporu. Po jejich zničení, tedy po splnění bližšího úkolu kdy prapor utrpěl ztráty, se jeho bojová sestava mění na jednosladovou. Nadále budou v jeho bojové sestavě všechny tři roty v jedné linii, což umožní zajistit hustotu sil prostředků potřebnou pro další boj. Takto prapor zaútočí na druhou linii obrany nepřítele a tím roty splní denní úkoly a prapor následný úkol.
Ale to ještě pořád není vše. Posílený prapor pokračuje v postupu, dokud nedosáhne čáry, která je jeho denním úkolem. Zde přechází na noc do obrany a zakopává se, připraven čelit možnému protiútoku. To co po celodenním boji zbylo z Argonautovy roty, se vyváže ze sestavy motostřeleckých jednotek a po dosažení stanové čáry se tanky rozmístí v terénu a vytvoří tak linii protitankové zálohy praporu a tím splní rota svůj denní úkol.
Oba tyto obrázky ukazují, co by podporučík Argonantus musel dělat v případě mobilizace a při svém zařazení jako velitele roty B některého tankového praporu mobilizované 16. tankové divize. Na to byl také vycvičen nebo spíše připravován, ale neměl k tomu mírovou praxi.
V této části kde řešíme útočné operace malých jednotek, musíme dát na závěr pár slov o zvláštním druhu útočného boje, tedy o střetném boji.
ppor. A: Necvičili jsme ho, a možná to byla chyba. Vím o něm od toho svého velitele roty, který byl nadšenec. U Kurska to byla hodně užitečná znalost. Pokud ovládáte dobře svoji mašinu a máte víc informací, dá se to vyhrát. Je to záležitost pohotovosti a improvizace.
V zásadě je to vždy buď nehoda, nebo improvizace; za normálních okolností by se slabší strana měla vždy snažit zaujmout obranu a do útoku se moc nehrnout. Pokud vím, u toho Kurska se zoufale a improvizovaně zacpával průlom Němců. A nakonec úspěšně.
A co k tomu říkají tehdy platné taktické postuláty?
Střetný boj je druh útočného boje, při kterém my a nepřítel se snažíme dosáhnout svého cíle a shodou okolností oba útočíme. Ke střetnému boji tak dochází například při probíhajícím útoku, kdy narazíme na útočícího protivníka. Může k němu ale dojít i:
- při přesunu do prostoru nasazení, pokud nás nepřítel předstihne
- při provádění protiřečí na nepřítele, který se vlomil do naší obrany
- při boji předsunutého odřadu jak při obraně tak i při útoku
Střetný boj se vyznačuje:
- nejasností situace při jeho zahájení
- náhlými a rychlými změnami
- rychlý spádem bojové činnosti
- bojem o udržení iniciativy
- rychlými změnami bojových sestav
- volností manévru a zpravidla otevřenými boky na obou stranách.
Pokud má jednotka ve střetném boji uspět, musí se splnit následující složky boje:
- kvalitní průzkum, který by měl zajistit včasné zjištění přesunujících se nepřítele
- rychlé rozhodnutí a stejně tak rychlé proniknutí zámyslu svedení střetného boje ke všem podřízeným jednotkám
- obsazením výhodných čar předejít nepřítele a připravit mu zde palebné léčky. Po palebném přepadu na něj zaútočit, vždy s předstihem
- je potřeba směle manévrovat, přecházet do předbojových a bojových sestav podle potřeby vytěžovat možnosti boje a snažit se udržet iniciativu na své straně.
Schéma možného vedení střetného boje zde neuvedu. Měl bych s tím potíže, nikdy jsem to na vlastní oči neviděl ani jsem to při žádném cvičení neabsolvoval. A ppor. A k tomu dodává: Mám pochyby, že nějaké by mělo nějaké schéma smysl, když jde z podstaty věci o improvizaci.
Útočný boj ve specifických podmínkách
Noční útok
podporučík Agonantus také necvičil. Ale hodně toho najezdil za použití infrapřístrojů, ale bylo to považováno za normální druh bojové činnost. Má své těžkosti:
- špatná orientace
- špatné pozorování cílů
- obtížné udržení bojové sestavy
- možnost uváznutí techniky
Proto je velký důraz kladen na dobrou přípravu vojáků, techniky a dovedném využití infratechniky a osvětlovacích prostředků.
Velitel roty a čety v tomto případě musí se zvýšeným důrazem určit:
- výrazné orientační body ve směru útoku
- způsoby označení průchodů v zátarasech
- způsob využití infrapřístrojů v době zahájení útoky i během boje
- způsob osvětlování bojiště a cílů
- rozpoznávací označení vlastních vozidel
- způsob označení situace jednotek
- signály k rozpoznání vlastních jednotek
K vyznačení směru zteče se zpravidla použije požár, způsobení palbou vlastního dělostřelectva. Pokud to nejde, vede se boj podle azimutu, nebo se střílí na stejné místo zápalné granáty.
Zteč se vede přímočaře, bez složitých manévrů. Palba se vede za pohybu nebo krátkých zastávek na osvětlené cíle, na záblesky výstřelů a do prostorů kde se předpokládá soustředění nepřítele. Nově zjištěné cíle se označují kulometnou svítící palbou, granáty se stopovkami a raketami.
Útočná činnost v lese.
Útočná činnost v lese je pro těžkou techniku velmi ztížená. Bojuje se na lesních cestách a průsecích nebo pasekách. Toto ztěžuje manévr, součinnost, snižuje rychlost pohybu, ztěžuje palbu a pozorování. Na druhou stranu les umožní nepříteli tvorbu léček a zatarasování.
Velmi těžká je orientace, proto je potřeba podřízené kvalitně vycvičit v postupu podle azimutu, v orientaci podle mapy a terénních předmětů.
Při boji v lese nesmí tankové jednotky bojovat bez podpory pěchoty a velmi dobré je přidělit i jednotky ženistů s trhavinami. Pěchota chrání tanky před činností tankoborníků, ženisté odstřelují záseky a oboje prozkoumávají trasy postupu.
Velitel tankové roty či čety musí dokonale promyslet součinnost s přidělenými posilami a zajistit spojení všemi možnými způsoby. Než tanky vniknou do lesa, musí být ujasněna situace nepřítele, charakter lesního porostu a velitelům tanků se určí:
- azimut směru útoku
- čáry pro uspořádání bojové sestavy
- zkrácení vzdáleností a rozstupů
- signál pro součinnost a rozpoznání vlastních jednotek
- protipožární opatření
- bezpečnostní opatření pro pěchotu určenou jako tankové výsadky
- kruhové pozorování s důrazem na tankoborníky na okrajích lesů, podél cest a průseků a to jak na zemi, tak i v korunách stromů.
Při útoku v lese je potřeby mít na paměti, že pokud dojde k použití jaderných zbraní, bude potřeba v takto zasaženém lese potřeba překonávat závaly a velké hořící prostory.
Ppor: A: V lese jsme jako velká jednotka neválčili, ale zato se často přesouvali. Možná také nedostatek, když si vezmeme, že je to u nás asi třetina všech terénů.
Útočné vedení boje malých tankových jednotek v horách
je vedeno podél cest a hřbetů a cílem je ovládnutí průsmyků, sedel a průchodů. Jelikož je to pro tankové jednotky dost obtížné, musí se i zde pořád myslet na manévrový boj.
Ppor. A: Opět, platí, že ve výhodě je obránce. Tankové jednotky působí rozdělené, a tedy hlavní tíhu boje v horách nesou tankové čety a roty. Aby měly šanci, opět musí byt podpořeny pěchotou a ženisty. Čelní útoky zpravidla končí na protitankové obraně nepřítele, proto se musí přes veškerou obtížnost vyhledávat přístupové cesty tak, aby bylo možno provádět obchvaty a nepřítele porazit úderem z boku.
Velitel tankové roty – čety musí:
- pečlivě prostudovat terén ve směru útoku
- zjistit možnosti překonání prudkých stoupání a svahů
- pečlivě překontrolovat stav podvozků, hlavně pásů a ovládacích ústrojí
- vytvořit zvýšenou zásobu vody ve vozidlech a u jednotlivců
- upřesnit spojení a smluvené signály pro součinnost a řízení tanků na bojišti
- zabezpečit bohy své sestavy a dotyk se sousedy
ppor. A: to jsme dělali už z podstaty věci, neb jsme nejčastěji válčili na Doupově. Terén je velmi podstatný a mění kdeco. Nicméně tank v kopcích podobných českým, tedy „někde průjezdným“, je hodně nebezpečná a zrádná zbraň, když se to sním umí. Někde v Afganistánu na skalách už to asi taková sláva nebude.
Tanková jednotka v boji o město.
Nevím, jestli někdy podporučík Argonantus musel řešit problematiku boje ve městě, v podobě nějakého cvičení nebo jako teoretickou otázku. Boj ve městě bráno dnešními měřítky i vyhodnocením vedení boje o velká města za poslední světové války má čtyři okruhy specifik. Já je vyjmenuji a potom se vrátím zpět do doby aktivní služby našeho podporučíka.
1. Manévr - zastavěný terén poskytuje dostatek kvalitních komunikací a technika se tak může rychle přemisťovat. Na druhou stranu tank je natolik velké těleso, že ne do každé uličky se dostane a velmi lehce uvízne, protože není problém postavit barikádu nebo stržením domu vytvořit masivní zátaras a přitom možnost objížděk je diskutabilní - otevřený terén je prostě lepší bojiště.
2. Vedení palby - postavíme-li tank kdekoliv ve městě, zjistíme, že máme možnost dálkové palby pouze ve dvou-jsme-li na ulici, nebo čtyřech-jsme-li v křižovatce - směrech. Takže možnost obrany sebe sama vlastní palbou je pouze cca 30 % normálního kruhového odměru. Potenciální cíle se tak lehce dostanou mimo postřelovaný prostor a jsou pro tank nedostupné.
3. Vlastní obrana - v otevřeném terénu je tank zasažitelný PT zbraněmi včetně palby jiných tanků na několik kilometrů. Ve městě zajede za roh a ohrožení je pryč. Ale to je poslední dobrá zpráva. Může-li se tank ve městě bránit v 30% odměru, znamená to, že zbývajících 70% je pro obránce ideální základ pro jeho zničení. Navíc jsou- li ve městě budovy nad 3 patra, přistupuje možnost útoku na „střechu“ tanku jakýmkoliv prostředkem a my víme, že tanky jsou shora v dnešní době nejvíce zranitelné.
4. Obtížné velení a součinnost – město je město, rádiový signál zde není kvalitně šířen a tíha boje tak leží právě na velitelích čet a jednotlivých tanků. Velitel roty už není schopen efektivně celou svoji rotu uvelit.
Jenže pokud to je potřeba, tanky do města musí. Aby přežily, opět se posilují pěchotou a ženisty. Pěchota se bez nich neobejde a oni bez ní také. Takže tanky musí pěchotu podporovat a nemohou město opustit. Musí v palbě setrvat, přežít a ještě chránit vlastní pěchotu. Pěchota jim to potom vrátí a mají šanci přežít oba subjekty. ppor. A: Souhlas, tady to bez pěšáků fakt nepůjde.
Velitel čety před bojem o město musí provést tyto kroky:
- prozkoumat část města kde má vést boj a zjistit místa odporu nepřítele ve směru útoku
- určí způsob vedení útoku, manévr, vzájemnou podporu palbou mezi tanky, překonávání barikád a jejich obejití
- způsob využití dýmotvorných prostředků
Tanky bojují buď v sestavě motostřeleckých jednotek, nebo a to výjimečně samostatně. Pokud jdou do boje samostatně, jak už jsem uvedl, jsou pro ně vyčleněny skupiny pěchoty a ženistů. Tanky postupují energicky, vedou palbu ze všech palubních zbraní, překonávají překážky a ničí všechny cíle, které objeví nebo o jejich poloze dostanou informace od pěchoty.
Obsazené a bráněné budovy se ostřelují tříštivotrhavými a zápalnými granáty. Palba se vede převážně na cíle v přízemí, kde bývají umístěny protitankové zbraně. Tanky se musí snažit uzly odporu obejít a zaútočit na ně z týlu.
ppor. A: To jsme prakticky taky necvičili, ale podle všeho to fakt není sranda. Abramsy v tomhle přišly o svoji údajnou nezranitelnost. Na druhou stranu říká, že: otevřený terén není pro tanky to nejlepší. Otevřený terén je nejlepší pro letectvo. Ideální terén pro tank je podstatně otevřenější než město, ale zase nějaké ty lesíky a remízky jako úkryt.
Při boji o město se dá vylepšit palebné možnosti tím, že se vystěhuje nějaký dům jednou ranou. Problém je obecně v tom, že fakt vidíš houby, a druhý, že se pěšák může dostat až těsně k tanku, což je vždycky veliký problém. Fungují velmi jednoduché indiánské triky – třeba hodit kongo přes průzory.
A odměr by mne až tak netrápil jako náměr. Maník příliš blízko je nestřelitelný a maník vysoko na střeše taky – jedině, když se podaří mu zbourat barák pod nohama.
Zápalné granáty nám nikdy nedali. Ale tříštivotrhavý granát zřejmě funguje náramně.
Pátrač
zveřejněno s laskavým souhlasem
|
veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND
|
