|
TAKTIKA A STRATEGIE
| ČSLA v obraně | ČSLA v útoku | Bojové možnosti | Válečné plány 1945-1990 | Další ... |
VE VÁLCE, KTERÁ NEBYLA
Část osmá: Základní rysy československého válečného plánu z roku 1986, plán pro podporučíka Argonanta
OPERAČNÍ PLÁN ČESKOSLOVENSKÉ LIDOVÉ ARMÁDY
podepsaný vrchním velitelem ozbrojených sil Československé socialistické republiky prezidentem republiky a generálním tajemníkem ÚV KSČ doktorem Gustávem Husákem dne 24. října 1986.
ÚVODNÍ - VŠEOBECNÁ ČÁST PLÁNU platná pro další dvě části.
ČSLA plní svoji hlavní úlohu v sestavě Spojených ozbrojených sil při zabezpečování internacionální ozbrojené obrany států Varšavské smlouvy. Včasné vyčlenění dobře připravených vojsk a orgánů pod jediné Vrchní hlavní velení a hlavní velení na západním válčišti k odražení agrese a rozdrcení agresora je základním úkolem velení ČSLA.
Ppor. A: Jediné Vrchní velení forever. Ani tady není ČSLA nějaká zajímavá a samostatná jednotka. Dál ale náznak nového větru:
Prvořadou pozornost soustředit na Československý front s ohledem na jeho významnou úlohu a místo v sestavě Spojených ozbrojených sil na jihoněmeckém směru, jeho vybavení technikou a materiální zabezpečení dle schválených protokolů. Velení frontu podléhá Statutu SOS členských států Varšavské smlouvy a jejich orgánů velení za války.
Všechna ostatní vojenská tělesa využít k obraně teritoria a obyvatelstva ČSSR k zabezpečení spolehlivé funkce hlubokého týlu ve prospěch frontu a spojeneckých vojska na našem území.
Československá lidová armáda měla být připravena splnit následující hlavní úkoly:
- provést uvedení armády do plné bojové pohotovosti a její operační rozvinutí v četně skrytého přechodu vojsk z mírového na válečný stav a operačního rozvinutí přímo z míst stále dislokace.
Ppor. A: Proč skrytého, když jsme údajně napadeni? Bavíme se tedy zpočátku o mobilizaci, která se tváří, že je univerzální, ale já dodávám, že je dle popisu evidentně k útoku.
Pátrač: Řeší se útok naší armády bez toho, že bychom byli napadeni. Proto ta skrytá mobilizace. Pro mě osobně je to morální propad, do doby než jsem tyto plány či spíše tento plán prostudoval, jsem měl velké pochybnosti o tom, že by to nějaký plán obsahoval. Inu co se dá dělat. A není to univerzální mobilizace – je to skrytá mobilizace.
- připravit a zplánovat odražení agrese a na zvláštní rozkaz provést útočnou operaci naším Československým frontem.
- silami PVOS a vojskové PVO zajistit ochranu území naší země, rozvinutých vojsk našich i spojeneckých na našem území a napomoci témuž i u našich sousedů
Ppor. A: Opět nevím, zda by to vůbec šlo.
- zplánovat a v součinnosti se silami SNB, Lidových milicí zajistit vyhledání a zničení nepřátelských výsadků vysazených na území našeho státu
- provést opatření Civilní obrany a zajistit tak co nejlepší ochranu obyvatelstva, zvýšit odolnost národního hospodářství a splnit úkoly ve prospěch naší armády a vojsk spojenců
- všestranně zajistit přesuny Sovětské armády přes naše území.
- udržovat vojska Československého frontu na stanovené úrovni jejich doplnění osobami, výzbrojí a technikou a materiálem z národního hospodářství. Připravit opatření pro náhradu ztrát a udržení morálně-politického stavu vojsk
Úkoly bylo plánováno splnit celým sledem opatření.
Bod jedna požadoval stálou pohotovost naší armády k organizovanému přechodu z mírového na válečný stav v krátkých časových lhůtách k odražení agrese a rozhodnému zničení nepřítele v součinnosti se spojenci.
A/ Uvedení vojsk do plné bojové pohotovosti mělo být zabezpečeno nepřetržitou připraveností všech zainteresovaných orgánů velení vojsk realizaci konkrétních plánů uvádění do bojové pohotovosti. Nosným dokumentem byla „Směrnice pro uvádění ČSLA do bojové pohotovosti“
Naše armáda mohla být převedena z mírového na válečný stav dvěma způsoby:
A/ Využitím systému vytvořeného čtyřmi stupni bojové pohotovosti. Zde musím, aby bylo úplně jasné, o co šlo, vložit doplněk o systému nárůstu bojové pohotovosti ČSLA. Bude to dlouhé, ale bude naprosto jasno.
Doplněk číslo tři od Pátrače:
1. Stupeň byl de facto běžný mírový život a nesl název STÁLÁ BOJOVÁ POHOTOVOST. Tento stupeň spočíval v tom, že: stálá bojová pohotovost, která spočívala v tom, že byl denně vyčleňovaný určitý počet vojáků základní služby a vojáků stálého stavu do bojové pohotovosti. Byly to:
- spojky, tedy vyčlenění vojáci, kteří v případě vyhlášení jednotlivých stupňů zajistily seznámené příslušníků stálého stavu s vyhlášeným stupněm bojové pohotovosti. A nebylo to jen tak něco. Spojky musely být připraveny opustit kasárenský prostor do 5 minut a do 20 minut musely mít oběhnut svůj rajon
- řidiči hotovostních vozidel, časově stejně jako spojky. Jejich úkolem bylo v prvním kole spojky rozvážet, ale sváželi i podle určeného harmonogramu vojáky stálého stavu například ze skupiny velení.
- příslušníci dozorčí a strážní služby a další prvky jako třeba již zmíněná skupina velení. Skupina velení z řad vojáků stálého stavu, kteří měli telefonní linku, musela být z domova na pracovišti do 20 minut.
To byl základ systému bojové pohotovosti, který se denně upřesňoval a dokladoval od nejnižších stupňů a začínalo se od čety.
2. Stupeň: nesl název ZVÝŠENÁ BOJOVÁ POHOTOVOST. Armáda nebo procvičovaný útvar nebo jednotka do něj vstupovala na rozkaz nadřízeného. Zahrnoval vše, co jsem uvedl o prvním stupni, ale navíc byl rozšířen o to, že:
- vojáci základní služby museli být v kasárnách, oblečeni v polním stejnokroji. Osobní věci měli připraveny k vyvezení do pole a to museli mít i příslušníci stálého stavu.
- stálý stav navíc musel být ve stoprocentních počtech přítomen v kasárnách a každý také musel být trvale v polním stejnokroji, připravené osobní věci k vyvezení
- připravovala se technika k výjezdu, nakládal se materiál k vývozu do pole, tedy v prvním kole do záložního prostoru.
Zde byl časový limit stanoven na podmínky jednotlivých jednotek a útvarů ovšem základ byl 40 minut, kdy museli být všichni vojáci nastoupeni v polním obleku na nástupišti, kde se upřesňovaly další fáze jednotlivých stupňů bojové pohotovosti, což znamenalo pro stálý stav být do 30 minut na pracovišti. V případě větší vzdálenosti bydliště je svážela hotovostní vozidla, která vyjížděla v čase 5 minut spolu se spojkami.
3. Stupeň: nesl název BOJOVÁ POHOTOVOST VÁLEČNÉ NEBEZPEČÍ. Do tohoto stupně se vojska uváděla signálem „Bojový poplach“. A jelikož řešíme ppor. Argonanta a jeho možnou účast ve válce, musí být jasné, že zde už šlo o tvrdou akci. U tankových jednotek prvosledových divizí to bylo takto: Po vyhlášení bojového poplachu se dělo toto:
Č+6 min nástup řidičů tanků - odchod do autoparku a příprava techniky
Č+10 min nástup roty a odchod do parku,
Č+ 17 výjezd prvního tanku praporu
do Č+ 40 v létě a Č+60 v zimě opuštění prostoru pluku posledním vozidlem, třeba i na tyči nebo laně, jinak by úkol nebyl splněn. Dovoluji si upozornit, že tankový pluk byl v té době kolos o počtu 94 tanků a několika set kusů další obrněné a neobrněné techniky- 60 minut!!!
Ppor. A: Jak se to jevilo záklaďákům - Pro život a smysl ČSLA v té době je poplach a trvalá BoPo naprosto klíčový bod. Za stavu, kdy by žádné útočné plány WS neexistovaly a nebyly na pořadu dne, a kdy by se uznalo, že žádný bezprostřední útok Západu nehrozí, vlastně nedává žádný smysl držet statisíce vojáků (zřejmě miliony v celé WS) v trvalé pohotovosti. Naopak by dávalo smysl kvalitně cvičit spousty záložáků a na to klást důraz; a při tom je nechat klidně bydlet doma. Uvědomit si to ovšem znamená popřít ústřední komunistické dogma o agresivní podstatě imperialismu a vzdát se agresivity vlastní. Což stále ještě nešlo.
Pátrač na to říká, že je to skvěle vyhodnoceno. Bravo!!
Ppor. A: Takže to byl ideologický důvod a politika, proč se armáda musela chovat, jako by očekávala napadení každým okamžikem. Pro ČSLA byla hlavní trvalá BoPo, výcvik byl vedlejší. Podstatné bylo utéct s technikou letícím raketám, od vypuštění do přistání v řádu desítek minut. Strategické rakety jsou z tohoto hlediska nejméně nebezpečné (tak 30 a více minut letu z USA a podobných míst), horší problém byl ten střední dolet, který se už dal stíhat jen velmi těžko a spíše vůbec (10 minut a podobné časy). Odvezení techniky z kasáren bylo díky tomu vlastně hlavním a nejdůležitějším cvičením armády; co bude dál, to už bylo jasné daleko méně (nám, velitelům čet, naprosto vůbec).
Reálně se ty Pátračovy časy stíhaly, plus minus nějaké minuty. Zkoušeli jsme to nejméně desetkrát během roku. Na Pershinga bychom ovšem stejně nestíhali ani náhodou, kdyby měla válka skutečně překvapivě vypuknout, jak tvrdila propaganda. V tomto smyslu na drobných překročeních času moc nezáleželo – v reálu by nejspíš buď vůbec nestihl celý pluk vůbec a podstatně (zaspí PVOS a systém družic), anebo by stihl naopak velmi pohodlně a v předstihu o desítky minut či hodiny (jasné příznaky válečného stavu několik dní dopředu, což by asi tak reálně muselo vypadat).
Tedy platí, že vždy již po 40 minutě vyjížděla technika s osádkami a materiálem prvního koloběhu – někdy označovaným jako materiál pro bojovou pohotovost - do určených prostorů, což byla někdy shromaždiště čili prostory soustředění, nebo přímo záložního prostoru. Tyto prostory bývaly zpravidla v okolních lesích, vesnicích a často také v zemědělských objektech. Byly voleny tak, aby se útvar rozložil v okruhu 10 až 15 kilometrů od mateřského posádkového místa. Dbalo se, aby vybrané prostory zajistily rozptýlení a úkryt lidí, techniky i materiálu.
Ppor. A: Je zvláštní si uvědomit, že válečný stav se od mírového kasárenského liší zejména tím, že vojáci se už do kasáren nikdy nevrátí a během války budou bydlet ve své technice. Tohle jsme si reálně vyzkoušeli na té spoustě cvičení – na tom divizním jsme byli v terénu 14 dní v kuse, a to v zimě. Krom tanků to znamenalo hlavně stany.
Dalším krokem druhého stupně fáze bylo další vyvážení techniky a materiálu do určeného prostoru soustředění. Technika byla rozdělena na:
- provozní, ta vyjížděla okamžitě.
- uloženou s proběhem, někdy označovanou za techniku s krátkodobým uložením, která byla částečně zakonzervovaná a vyvážela se například v Č+ 4 hodin - kolová nebojová technika, Č+ 6 hodin - kolová bojová technika a pásová technika. Čas Č byl čas okamžiku vyhlášení stupně bojové pohotovosti.
- technika dlouhodobě uložená, která se odkonzervovala skupinou techniků a dílenskými specialisty a do Č + například 12,18, 24 hodin se vyvážela do prostorů vyvedení.
Ppor. A: Tady záleželo ještě na stupni poplachu a jeho vážnosti. V případě ostrého poplachu, mám dojem, že to znamenalo nejméně velitele divize, mohlo vyjet prakticky všechno a okamžitě, t.j. do té hodiny. Tak to vypadalo na tom divizním cvičení, které začalo takovýmto poplachem. Jinak nižší velitelé mohli dělat jen částečné a omezené poplachy, neměli právo vyslat ven například ty uložené stroje (celý B pluk z té 16. td naproti našim kasárnám; navíc by nebyli lidé, co by s tím vůbec vyjeli; ty museli nejprve zmobilizovat; viz popis dalších stupňů pohotovosti).
4. stupeň se nazýval PLNÁ BOJOVÁ POHOTOVOST a od tohoto momentu se obsah úkolů třetího a čtvrtého stupně kryje.
Při tomto pokračování se také pokud by nešlo o cvičení, zahájilo mobilizování. Útvary souběžně se vším co jsem popsal, rozvinovaly mobilizační pracoviště, která se pozůstávala například z:
- přijímací místo osob
- přijímací místo motorové techniky
- přijímací místo letecké techniky
Zde se povolávali předurčení záložníci, kteří se do Č+12 až 24 hodin museli dostavit k určenému útvaru, dopravní podniky posílali určenou techniku s vázanými řidiči i bez nich, a že se mobilizovalo všechno, co si lze představit: osobní vozy, motocykly, nákladní a speciální vozidla jako jeřáby a cisterny. Stavební, silniční a železniční prapory nabíraly techniku od podobných civilních organizací, bylo to masivní stěhování lidí, materiálu techniky.
Nosnými osobami při uvádění armády do kteréhokoliv stupně bojové pohotovosti byl dozorčí vojenské součásti. On byl ten, kdo přijal první signál. Měl v trezoru veškeré signály, hesla, volací tabulky a telefonní linky ve své podřízenosti. Zpravidla po pracovní době sehrával rozhodující úlohu při přijímání signálů, jejich ověřování a vyhlašování jednotlivých stupňů bojové pohotovosti. O těchto lidech by se dalo napsat ledacos a ledasčemu by dnešní občan ani neuvěřil.
Ppor. A: Odbočka - V reálu byl devéťák (čili dozorčí vojenského tělesa) voják z povolání, důstojník, co měl zrovna službu, a podléhalo mu zejména v době volna ostatních důstojníků vše živé v kasárnách. Byla to neoblíbená a nevděčná služba. Mám dojem, že měl právo písknout poplach do určitého stupně jednotky sám i bez velitele pluku, což občas dělal, aby si ukrátil volnou chvíli šikanováním nějaké nešťastné jednotky. Absolventi měli v tomto směru za úkol dělat pomocníka DVT, což znamenalo bílou šňůru a službu těžkou podle toho, jaký byl DVT. Pokud byl blbec, tak běda vám. Krom této služby byly mraky služeb dalších, dozorčí na jednotlivých rotách, dozorčí štábu, vchodu, parku (obou parků), kuchyně a nevímčeho ještě. A samozřejmě stráže všech objektů, zejména muničních skladů (tady dělali absolventi často velitele stráží). V poměrech první divize na vás vyšle služba tak dvakrát týdně. Moc jste se teda nevyspali, a když, tak to byl jasný patent na kázeňský malér (zejména spící stráž je jistá běžná basa, a reálně hrozil i prokurátor).
Pátrač komentuje: Ano, porušení řádu posádkové a strážní služby bylo sabotování plnění bojového úkolu v míru, za což byla stráž právně považována. Pokud to bylo vážné porušení, trest byl na cestě. A označení devéťák v době Tvojí služby neexistovalo. Byl to Dozorčí útvaru. Tomu se ale podle označení této funkce z padesátých let jak jsi ovedl vojenskou hantýrkou říkálo tak jak jsi uvedl.
Ppor. A: Kázeňský trest basy uděloval, myslím, velitel pluku, a vykonával se prakticky tentýž den na posádce v Žatci. Znamenalo to den, dva, tři, maximálně týden, spočívající zejména v pořadové přípravě čili pochodování. Nepříjemné na tom bylo zejména to, že se odkroucené dny basy ještě nasluhovaly k vojenské službě (takže někteří borci šli domů třeba o měsíc po ostatních). Prokurátor znamenal vojenský soud a vojenské vězení v Sabinově nebo v Leopoldově, měsíce až roky. Opět to samozřejmě nekrátilo vojenskou službu, nýbrž naopak. Hrozilo se tím často, nicméně v reálu bylo takto zavřených ve vězení během mého roku jen několik lidí. Obvykle za běžnou dezerci. Normální basa na posádce byla naproti tomu dost běžná.
Stupně bojové pohotovosti byly vyhlašovány různými způsoby:
- cestou dozorčích orgánů sestupným způsobem od nadřízeného směrem dolů
- cestou spojovacích prostředků
- cestou technického zařízení P 161
- cestou osobní - funkcionářem oprávněným k vyhlášení bojové pohotovosti.
Dozorčí orgány plnily úkoly v první fázi do převzetí velení skupinou velení a byly vybaveny metodikami činnosti v jednotlivých stupních bojové pohotovosti.
Na plnou bojovou pohotovost se útvary převáděly buď v mírových posádkách pokud se naznalo, že hrozí bezprostřední nebezpečí zahájení války do několika hodin, nebo v situaci, kdy proběhly postupně předchozí stupně, a armáda na plných válečných stavech přikryla státní hranici a zahájila rozvinování frontu do bojové sestavy podle plánu k obranné nebo útočné operaci. Pokud by na naše území nepřítel zaútočil bez jakýchkoliv předchozích příznaků, vyhlásil se Bojový poplach a armáda mohla jet přímo do plné bojové pohotovosti a v časech, kterým dnes už nikdo nevěří, zahájit boj.
Konec doplňku. Je pěknej, jsem na něj velmi pyšný.
B/ skrytou mobilizací vojsk
bez vyhlášení bojového poplachu za účelem skrytého narůstání sil a plánovitého přechodu vojsk na válečný stav. Provádí se na zvláštní pokyn hlavního velitele spojených ozbrojených sil.
Zde je hlavní důraz kladen na utajení. Přechod stanovených sil do plné bojové pohotovosti je prováděn postupně a v delším časovém sledu.
Ppor. A: V měřítku celé ČSLA a v době pozorovacích družic naprostá fantasmagorie. Poplachu tankového pluku si snadno všimli i místní obyvatelé, a to pokaždé. I kdyby byly slepé všechny západní družice, stačil by jediný špion v Žatci, aby si narůstající mobilizace vojáků dávno všiml. Protiopatření proti špionům spočívala například v tom, že dozorčí vchodu zapisoval pečlivě všechna západní auta, co projela kolem kasáren. Jak to bylo efektivní asi netřeba komentovat. Jakýsi smysl to dává opět jedině za stavu, kdy zaútočí Východ.
K tomu Pátrač nemá co dodat.
Ppor. A: No, ale po dalším přemýšlení vidím, že to má ještě jednu jedovatou zatáčku; ono není tak úplně triviální odlišit vojenské cvičení od invaze. Zpočátku to vypadá dost stejně. A když uvážíš lásku komunistů k velikánským cvičením, mohlo by se tím mnoho hodin udržovat Západ v totálním omylu.
Vojska stálé bojové pohotovosti:
- motostřelecké divize ve stálé bojové pohotovosti byly tři: 2., 19. a 20. motostřelecká divize.
Za 24 hodin jich bylo na plných stavech už 5, za 48 hodin 6 motostřeleckých divizí a jejich počet už se nezvyšoval.
- tankové divize ve stálé bojové pohotovosti byly dvě: 1. a 9. tanková divize, za 24 hodin byly na plných stavech už 3, za 48 hodin 6 a po 72 hodinách 7 tankových divizí.
Ppor. A: Nechci se mýlit, ale mám dojem, že jednotky geograficky na západ, tedy zejména motostřelci první armády z 19. msd (Tachov), 2. msd (Sušice) a 20. msd (Karlovy Vary) měly v tohle snad ještě o něco ostřejší režim, než my a jejich příprava byly hlavně mraky poplachů. Jinak ti druzí zoufalci z 9. td by mne zajímali – to je zřejmě 4. armáda a Tábor, ne?
Pátrač: Ano 9. tanková byla Tábor. Byli na tom nemlich stejně jako Tvoje 1. tanková.
Ppor. A: Ještě jeden důležitý detail – 9.td měla v roce 1988 dva pluky z T 72 a na konci roku teprve pořídila ten zbytek. Takže během 1988 to byl takový zvláštní hybrid.
- dvě armádní a jedna frontová raketové brigády
- tři protiletadlové raketové pluky
- letectvo frontu
- vojsko PVOS
Tyto síly musely dosáhnout pohotovost k plnění úkolů ze stálé bojové pohotovosti bez doplnění na válečné počty 3 hodiny, s doplněním za 12 hodin. Ze zvýšené Bojové pohotovosti do 2,5 hodiny s doplněním opět do 12 hodin. Něco prostě urychlit nešlo.
Letectvo muselo dosáhnout pohotovost k plnění úkolů takto:
- stíhací bombardovací: ze stálé bojové pohotovosti 3 hodiny, ze zvýšené bojové pohotovosti do 1,5 hodiny
- bitevní: ze stálé bojové pohotovosti 3 hodiny, ze zvýšené bojové pohotovosti do 1 hodiny
- stíhací: ze stálé bojové pohotovosti 1,5 hodiny, ze zvýšené bojové pohotovosti do 1 hodiny
- vojskové jako stíhací
Vojsko PVOS ze stálé bojové pohotovosti 2 hodiny, ze zvýšené bojové pohotovosti do 1hodiny a 20 minut a stíhacích pluků PVOS do 1 hodiny
Ppor. A: Tohle je zřejmě zase asi zvláštní kapitola; je jasné, že pohotovost pro tyto jednotky musela být časově někde úplně jinde, aby měly smysl. Po zvážení všeho bych jim písknul poplach o pár hodin dřív.
Síly a prostředky vyčleněné do pohotovostního systému:
- 50% protiletadlových raketových oddílů-6 minut ostatní síly a prostředky do 30 minut
- 2 letouny i každého stíhacího leteckého pluku PVOS a celkově 4 vrtulníky do 2 minut a další dva letouny u každého stíhacího let. pluku 10. letecké armády do 4 minut. V žargonu se to jmenovalo ostrá hotovost.
- další 4 letouny u PVOS a 2 letouny u 10. LA (vždy každý pluk) do 40 minut.
Připravenost vojsk stále pohotovosti k plnění bojových úkolů a rozmístění v blízkosti plánovaných prostorů bojového nasazení měla umožnit:
- přikrýt státní hranici s NSR většinou vyčleněných sil do 5 hodin, částí sil – jeden tankový prapor 12. tankového pluku po obdržení úkolu
- zaujmout obranné úseky na hlavním pásmu obrany hlavními silami divizí prvního sledu za 7 až 10 hodin na pravděpodobných směrech útoky nepřítele s hustotou:
0,5 praporu
10 tanků
8 dělostřeleckých hlavní
10 protitankových prostředků
na jeden kilometr fronty.
Ppor. A: Velmi zajímavé počty, které ve všech starších plánech zcela chyběly. 10 tanků na kilometr, vyztužených vším možným dalším, je náramně tuhá obrana podle učebnice. Jenže uvidíme dál.
- v krátké době zakončit přípravy k provedení úderů na objekty nepřítele prvního pořadí většinou plánovaných sil a prostředků
- přikrýt vojska frontu před údery vzdušného nepřítele
Bojové použití vojsk ČSLA , tedy svazků, útvarů a jednotek se sníženými počty a válečně vytvářených je podmíněno jejich doplněním na válečné počty podle „Plánu mobilizačního rozvinutí vojsk ČSLA“.
Vojska frontu měla dosáhnout plné bojové pohotovosti za dva dny
Celá ČSLA za 4 dny
Ppor. A: S policejním státem za zády to bylo zcela reálné. Dnes ani náhodou; považte jen, jak dlouho by trvalo stáhnout lidi z dovolené na Mauritiu.
K tomu Pátrač: Jen o málo pomaleji to zvládali na druhé straně. Díky patové situaci drželi podobnou soustavu bojové pohotovosti jako my. Armády tam v té době žili v policejním režimu bez policejního státu.
B/ Operační rozvinutí armády mělo zabezpečit:
- odražení možných úderů nepřítele po zemi a ze vzduchu
Ppor. A: Napřed ze vzduchu. V čemž byly pozemní jednotky víceméně kompars.
- co nejlépe ochránit vojska před účinky hromadných úderů nepřítele za použití konvenčních zbraní nebo za použití ZHN a napalmu
- rychlé a organizované vyvedení vojsk frontu do operačních prostorů a jejich rozvinutí k provedení plánovaných operací, podle rozhodnutí hlavního velení na válčišti
- raketčíci a letectvo se měli rozmístit ve svých prostorech rozvinutí a být v trvalé pohotovosti k palbě na objekty nepřítele prvního pořadí se zahájením bojové činnosti a pro provedení 1. jaderného úderu frontu.
Operační sestava se měla vytvořit zplánováním provedení přesunů a jejich provedením v tomto pořadí.
1. První sled 1. a 4. armády 19. msd, 1. td, 9. td, 4. td, 2. msd, 15. msd a 20. msd, dále potom raketové brigády armád a frontů s pomocnými útvary, armádní frontové síly a prostředky vojsk PVO, ženijní utvary pro zatarasovací a čistící práce, a pro budování přeprav, síly pro ochranu proti ZHN
2. Druhý sled 1. a 4. armády 16. td a 13. td, a 3. msd vševojskové zálohy frontu, armádní dělostřelectvo a 7. dělostřelecká divize, síly a prostředky druhů vojsk a služeb určené do záloh obou armád, týlové a technické útvary a zařízení armád a frontu.
Ppor. A: Podle všeho, co vím, byla pro mne ta 16. td pravděpodobnější. Proč musela být 16. td. druhosledová je jasné z logiky věci – bez reálných zmobilizovaných vojáků by ty časy BoPo nemohla stíhat ani náhodou.
Pátrač dodává: Po zmobilizování by šla po stanovených osách tam, kde by bylo její místo v druhé sledu 1. armády a věř tomu, že velitel 1. armády by se ptal každých 20 minut - už tu bude?
Ppor. A: Napadl mne ještě jeden trik – cvičení záložáků, které lze v naprosté tichosti spustit v předstihu. Takto lze mobilizaci 16. td až překvapivě urychlit. Věř, že by proti povolávání záložáků do Žatce Západ ani nevzdechl. Ostatně, zažil jsem to reálně – a nevzdechl.
3. V dalším pořadí 14. td v hloubce operační sestavy 1. armády, 18. msd na pasivním úseku 4. armády a 17. td ze vševojskové zálohy frontu, zbytek armádních a frontového kompletu
Ppor. A: 14. td nemobilizuje z nuly, nicméně jede z Prešova, což je šílená dálka. Lze ovšem stejný trik, jako u 16. td.
4. Nakonec divize v podřízenosti ministerstva obrany, tedy 26. msd a 32. msd
Ppor. A: Tohle jsou zřejmě další B divize z tvého užitečného seznamu a nikoli normální pohraničníci. O výzbroji těchto jednotek mám svoje pochybnosti.
Časové relace:
první sled obou armád na hlavním pásmu obrany 7 až 12 hodin
první sled frontu 2 až 3 dny
hlavní síly frontu 5 až 7 dnů
Ppor. A: Při použití různých fíglů to lze celé urychlit o dny. Respektive, podstatnou část těch příprav opravdu ukrýt.
Pátrač jde do protipohybu: Urychlit to bohužel nejde:
- je potřeba nabrat desítky možná stovky tisíc lidí, desítky tisíc nákladních automobilů a speciální techniky,
- naložit miliony litrů a miliony kilogramů materiálu.
- vše stmelit a dostat do stavu jakéhosi minimálního taktického, takticko-operačního a operačního použití.
Uvedené dny jsou naprosté minimu. Otázka ukrytí je pravděpodobnější, ale jen po určitou dobu. Takové pohyby nelze utajit trvale. I v těch dobách zde byli tisíce německý turistů, měli zde svoje rozvědčíky a navíc u nás byl vždy dostatek ochotných zrádců.
Bod dvě požadoval v první větě připravit a zplánovat odražení agrese nepřítele a na zvláštní rozkaz provést útočnou nebo obrannou operaci Československým frontem.
Po této první větě následuje pečlivý rozbor sil a prostředků nepřítele v jižní části NSR. Je zde jmenováno postupně vše od Američanů, Bundeswehru a Francouzů a v jedné větě se dokonce mluví o hlubokých operačních zálohách tvořených mobilizovanými útvary a divizemi ze zámoří.
Celkově mělo jít o síly v hodnotě:
- cca 10 divizí
- 108 řízených střel středního dosahu Pershing 2
- 60 řízených střel operačně taktických LANCE a Pershing 1.
Ppor. A: Z toho měli vojenští stratégové obzvláště těžkou hlavu a ani se jim nedivím. Jakýkoli způsob zničení těchto zbraní dříve, než stačí vystřelit, představoval skoro neřešitelný problém.
- 2 150 tanků
- 1 200 děl, raketometů a minometů, z toho 560 kusů hlavní jaderného dělostřelectva
- 1 980 kusů protitankových prostředků
Letecké síly jsou tvořeny částí sil 4. stíhacího taktického leteckého velitelství a v našem směru šlo o cca 600 letadel z toho 260 nosičů jaderných zbraní a 228 odpalovacích zařízení PLŘS
Ppor. A: Chybí tu velezásadní odrážka počtu vrtulníků, kterých bylo minule asi 1080, pokud jsem dával pozor. Pro úspěch plánu je to klíčová položka. A zajímavý je výpočet asi 200 letadel A-10 z tohoto počtu, která by nás měla nesmírně zajímat, neb jsou protitanková.
Toto vše mohlo v případě potřeby provedené mobilizaci narůst na 20 až 23 divizí a 900 letounů z toho 550 nosičů.
Ppor. A: Tohle je zajímavý dodatek, o kterém doposud řeč nebyla. Znamenalo by to opravdu vážnou přípravu Západu na válku. Předpokládám, že zmobilizovat tyto síly by trvalo Západu daleko déle, než ty čtyři dny, a v případě rychlého agresivního útoku z východu by už bylo napůl po válce. To je možné.
Další potíž je, že tyto jednotky vesměs neměly do čeho nasednout. Západ neměl tanky a BVP pro takovou spoustu vojáků. A konečně za podstatnou sílu pokládám opět ta letadla.
Já o tomto závěru pochybuji: V roce 1988 měl jen Bundeswehr 495 000 vojáků a 170 000 civilních zaměstnanců. Pro všechny tyto vojáky zde byla prvotřídní výzbroj. A to je mírový stav. Výzbroje a to i těžké techniky zde bylo dost pro další vojáky. Na co by jinak byly vycvičené zálohy?
Proti našemu frontu se předpokládalo použití 11 až 12 divizí v součinnosti s 4. STLV. Mohlo zde být
- 18 odpalovacích zařízení řízených střel středního dosahu Pershing 2
- 48 odpalovacích zařízení řízených střel operačně taktických LANCE a Pershing 1.
- 1 400 tanků
Ppor. A: Tady předpokládám, že jsou ve skutečné pohotovosti přesně dvě divize, jako u nás. Ty další je třeba budit ze zimního spánku. Což je opět zásadní.
- 1 450 děl, raketometů a minometů, z toho 330 kusů hlavní jaderného dělostřelectva
- 1 700 kusů protitankových prostředků
- 520 bojových letounů, z toho 170 nosičů
- 96 odpalovacích zařízení PL raket HAWK
- 48 odpalovacích zařízení PL raket PATRIOT
- stíhacích letek s 80 bojovými letouny PVOS
Vše členěno do dvou sledů
Ppor. A: Zatrhuji a zdůrazňuji celkové počty pozemních divizí a tanků, které jsou pro tankistu Argonanta nejdůležitější; s tím ostatním nemůže totiž nic dělat a není to jeho úkol. Dva různé počty tanků velmi přesně odpovídají poznámce o 22. armádě o něco níže; na našem směru skutečně chybí právem přibližně třetina tanků. Ovšem při této úvaze by měly chybět úplně stejně celkové pozemní divize; z celkových 10. v první sérii údajů by mělo být asi 7. k těm 1400 tankům; jenže jich je najednou dokonce 11, což je evidentní nesmysl. Jiná možnost je, že správně je těch 11. v druhém výpočtu, ale pak v tom prvním jich musí být nejméně 16., což mi připadá nejpravděpodobnější. Stejná záhada jsou děla, raketomety a minomety – v druhém seznamu je jich nepochopitelně víc, než v prvním, a mělo by to být obráceně.
Jsem ochoten uvěřit, že Pershingy jsou z jakéhosi důvodu skoro všechny v té severnější části, než je náš směr; ale divné je, že na našem směru jsou skoro všechna letadla (520 z 600) a protitankové prostředky (1700 z 1980).
vrtulníky opět chybí a při užití stejného klíče jako u tanků počítejme s asi 700, což vidím jako jeden z největších problémů plánu. Počet A-10 klesne dost podstatně, vychází na nás snad jen 40 kusů.
První operační sled: 5 divizí a 1 brigáda s 16 odpalovacími zařízeními taktických raket, 24 odpalovacími zařízeními operačně taktických raket, 970 tanky, 740 děl, raketometů a minometů, z toho 366 kusů takzvaného jaderného dělostřelectva, 930 PTŘS a přes 50 bitevních vrtulníků
Ppor. A: Já bych určitě zmobilizoval víc jednotek PVOS.
Druhý operační sled mohlo tvořit až 7 mobilizovaných divizí s 420 tanky, 720 děly, raketometů a minometů, z toho 70 kusů takzvaného jaderného dělostřelectva, přes 800 PTŘS a protitankových kanónů.
Zde bych rád věděl, proč se neuvažovalo o nasazení divizí 7. armádního sboru USA.
PpoR. A: Američani viz dole. Tady se tváří, že mají plně mobilizovaných dvakrát tolik tanků, co my, čemuž moc nevěřím.
Letectvo nepřítele by tvořilo až 520 letounů z toho 170 nosičů.
Oproti plánu z roku 1977 je to všechno nějak málo. Abych řekl pravdu, moc mi to nesedí. Ale co je psáno, to je dáno, pokusím se to rozšifrovat navzájem. Myslím si, že kouzlo náhlé slabosti našeho protivníka je v tom, že americké jednotky byly z našeho směru odebrány a přiděleny k porážce nebo zničení jinému bojovému subjektu.
Ppor. A: Všímám si toho také, a myslím, že je za tím ta technologická převaha a víra, že žádná válka už nebude (naprosto oprávněná; už se vyjednávalo). Údajná rostoucí militarizace Západu byl na jedné straně Reaganův bluf (Hvězdné války by rozchodili nejdříve v devadesátých letech), jednak sovětský ideologický sebeklam – Západ je agresivní, protože musí být agresivní.
Já mohu jen dodat, že : Ano, tak to asi bylo. Opět pěkné vyhodnocení. Bravo!
PVO nepřítele bylo nesmírně silné, hluboce členěné a skrývalo všechny potřebné letové hladiny možného působení našich vlastních leteckých sil.
Ppor. A: To samo mohlo udělat případné invazi z naší strany velikánské problémy. Pokud jsem dával pozor, na našem směru jsme měli mít asi 600 letadel a někde mezi 700 a 1000 vrtulníky, samozřejmě to ještě nevyjasňuje, o jaká letadla a vrtulníky vlastně šlo. Stovka A-10 mohla zatraceně zatopit několika tankových divizím a nadělat z výpočtů trosky. Naopak stovka A-10 rozmáznutá na zemi náhlým bombardováním, třebas i konvenčním, mohla zase všechno překlopit jinam. Stále by platilo, jako v každé válce, že není snadné nějaké výsledky spolehlivě předvídat.
Silná místa nepřítele:
- velký počet prostředků jaderného napadení ve vysokém stupni bojové pohotovosti
Ppor. A: Čím více nad tím přemýšlím, tím iluzornější a dvojsečnější mi tato síla připadá při reálné válce.
- silné, vysoce kvalitní letectvo
Ppor. A: To naopak iluzorní není ani trochu; pokud by měl Západ převahu ve vzduchu, byl by to vážný důvod pro odložení agresivních plánů Východu. V poměru leteckých sil stále nemám jasno; jak moc bylo reálných těch 900 letadel. Nebo jich bylo 600 a rovnováha?
K tomu já: Bohužel to nedokážu posoudit, ale technologicky to naší straně bylo v této době spíše muzeum, než reálná bojová síla.
- velmi silnou PVO
- vysoká nasycenost bojových sestav protitankovými zbraněmi
- účinný a vysoce odolný systém velení a spojení
Slabá místa nepřítele:
- omezený počet pohotových divizí použitelných v prvním operačním sledu a nedostatek operačních záloh
- nižší bojová hodnota mobilizovaných svazků
- závislost armád NATO na posilách a materiálu ze zámoří
Ppor. A: Jak už jsem psal, pokládám to za dost diskutabilní problém. Má to význam v případě, že by se válka zakousla na měsíce a roky, což moc nepředpokládám. Myslím, že v několika dnech by bylo dost jasno, zda útok jedné či druhé strany prorazil. Pokud ano, nejspíš by byl konec. Pokud ne, konec by byl taky; obě strany by se zakopaly na mnoho let na nově vzniklé čáře.
K tomu já: VRRR! Už jsem se k tomu vyjadřoval, nebylo to nereálné. XVIII. výsadkový sbor z USA by v Evropě byl schopen nasazení do 72 hodin. Měl a dodnes má takovou sílu, že by bez problémů dokázal zastavit a vážně poškodit i naši 1. či 4. armádu.
Ppor. A: Další zkoumání této otázky – výsadkáři mne tak moc neděsí ve frontovém boji, jsou ovšem schopni rázně zatočit s logistikou v týlu a podobně.Naprosto zásadní jsou, ale letadlové lodě. Západní doktrína na nich dost visí. Vidím jejich objevení se tak za týden, ale pak to bude problém, zejména pro ty severnější části úderu v NDR, které nevidíme. Dnes jsme po bitvě v Zálivu generálové a víme, jak to dělají Američani vždycky – napřed rozmlátí Tomahawky PVOS na mraky, a pak začnou lítat letadly a bombardovat a bombardovat tak dlouho, dokud se něco hýbe.
Pokud nebyli Rusové schopni eliminovat tento problém ve vzduchu, byla by veškerá genialita plánu na zemi marná.
Já Pátrač mám tak trochu pochybnosti. Neumím si představit, jak by mohly letadlové lodě rozptýlené po všech světových oceánech za 7 dní ovlivňovat dění na středoevropském válčišti
Nepřítel pravděpodobně zamýšlí v souladu splatnými doktrinálními pravidly zahájit válku bez nebo s použitím jaderných zbraní. Rozsah jejich použití může být omezený i zničující. To může vést k zámyslu jaderně poškodit naše vojska natolik, že to umožní útočnou operaci na pražském směru v hlavním úderu a na táborském směru vedlejším úderem.
Pátrač
zveřejněno s laskavým souhlasem
|
veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND
|
