|
TAKTIKA A STRATEGIE
| ČSLA v obraně | ČSLA v útoku | Bojové možnosti | Válečné plány 1945-1990 | Další ... |
VE VÁLCE, KTERÁ NEBYLA
Část devátá: Základní rysy československého válečného plánu z roku 1986, plán pro podporučíka Argonanta.
A/ ÚTOČNÁ OPERACE ČESKOSLOVESNKÉHO FRONTU
Nepřítel by při vlastní obranné operaci pravděpodobně bránil silami 2. armádního sboru NSR prostor NABBURG, INGOLSTADT, MÜHLDORF, WALDKIRCHEN. První sled by tvořila jedna mechanizovaná, jedna horská divize, 56. brigáda domobrany a možná mobilizovaná pěší divize. Hloubku by tvořila tanková divize. Možný protiútok mohou provést síly 5 armádního sboru.
Ppor. A: To mi připadá zoufale málo.
Druhé pásmo obrany vybudovat silami 5. armádního sboru a francouzských divizí.
Náš front měl být v pohotovosti přejít do útoku na směru KLATOVY, REGENSBURG, ULM a částí sil na MNICHOV. Přechod do útoku se měl uskutečnit na zvláštní rozkaz a na strategickém jihoněmeckém směru měl náš front útočit ve spolupráci s 3. západním frontem. Cílem bylo zničit vojska Střední skupiny armád a 4. taktického leteckého velitelství v jižní části NSR, převalit se přes řeku Rhein a ovládnout prostor Belfortské brány.
Ppor. A: Tam už jsme byli několikrát i podle minulých plánů; dříve se to točilo víc na jih, ale tyhle další úkoly stejně nemají větší význam s ohledem na to, že v tu chvíli by už byla válka jasně rozhodnutá. Vše podstatné by se stalo před Rýnem.
Malý doplněk od Pátrače: Belfort je město na východě Francie, v regionu Franche-Comté, departmentu Territoire de Belfort, asi 50 km jihozápadně od Mulhouse. Město leží v úvalu mezi pohořími Vogézy a Jura, na důležité dopravní trase mezi řekami Rýn a Rhôna. Toto údolí bývá nazývané Belfortská brána. Už od prehistorické doby bylo toto území významným koridorem, kterým procházely obchodní, vojenské a migrační trasy mezi západní a střední Evropou. Do dějin Francie se zapsala urputná obrana města a místní pevnosti v roce 1870, kdy posádka 3 500 vojáků pod velením plukovníka Denfert –Rochereaua odolávala 40 000 útočícím Prusům s mohutným dělostřelectvem. Na obránce dopadne na 400 000 střel. Plukovník a jeho muži čestně kapitulovali až na rozkaz svých nadřízených. Nyní tudy měli naši vojáci proniknout do nitra Francie
Ale pojďme zpět k našemu tématu.
Zámysl útočné operace
Hlavní úder měla vést 1. armáda a hlavní síly 4. armády ve směru KLATOVY, REGENSBURG, ULM a částí sil 4. armády ve směru na MNICHOV. Druhý úder měl být zasazen silami 2 motostřeleckých divizí – zbytku 4. armády na samostatném směru VOLARY GANGKOFEN.
Ppor. A: V této souvislosti je zajímavé si uvědomit, že dost velká část válčení se měla odehrávat ve městě – u toho Mnichova je to dost jasné; město velikosti Prahy, kde se měly zjevit asi tři divize. A i jiné oblasti Německa jsou dost obydlené a čím dál tím víc, čím hlouběji v Německu. Boj ve městě se při tom nikdy necvičil. Vůbec se všichni soudruzi chovali, jako kdybychom byli v kazašské stepi.
Pátrač pár slov: Hlavní úder vede 1. armáda posílená částí divizí od 4. armády. A druhý úder oslabená, ale svým štábem vedená 4. armáda. Mám obavu, že o velká města by se nebojovalo. Mám tak nějak v hlavě uloženo, že velká města se silnými posádkami se měla jaderně bořit. Což zní strašně a je to termín, který znám v souvislosti s jaderným použitím strategických jaderných sil na obou stranách.
Ppor. A: Nesouhlasím. Právě jsem se zkoumáním někde v Regensburgu, na 1. armádu mi připadá 100 km úsek a ježto máme čtyři divize, může jít třeba jedna pod, jedna nad a jedna přes, případně čtvrtá jako záloha. V každém případě, když město vynecháš, a budeš ho bombardovat, spad ti nafouká všude kolem. To jsme v tom modelu, kdy si to zamoříme před nosem. A když nic jiného, pozabíjíš Pátrače a jeho týlaře, což znamená, že si zastavíš tak za den invazi sám. Kombinace konvenční a jaderné války tímto způsobem nemůže fungovat. A když budeš město bombardovat konvenčně, pozabíjíš sice plno civilistů, ale největší šanci na přežití mají zase vojáci. Myslím, že té klasické nohy pěšáka se takto snadno zbavit nelze. krom toho, ta část armády vyblokovaná na Mnichov a nic jiného jasně svědčí, že uvažovali o klasickém dobývání.
Pátrač: Tento výklad se mi nelíbí, bo jsem si myslel, že takovou válku přežiju - s odpuštěním – s bodákem v pravé půlce prdele.
V součinnosti s 22. armádou od 3. západního frontu rozetnout sestavu vojsk 7. armádního sboru USA a 2. armádního sboru NSR a právě 2. armádní sbor NSR a vše, co proti němu bude vysláno v prostoru SCHWANDORF, NEUSTADT, STRAUBING. S využitím armádních operačních manévrovacích skupin rozvíjet operaci ve vysokém tempu a tím zabránit nepříteli ve tvorbě a přísunu záloh.
To byl bližší úkol frontu spolu se zajištěním zasazení Střední skupiny vojsk do probíhající bitvy. V osmý den operace tak měl front ovládnout čáru URACH, BAD TÖLZ.
Další úkol: po zasazení čerstvých sil rozvíjet útok frontu s hlavním úderem směrem na Ulm, Freiburg, zničit nově přisunuté prostředky jaderného napadení a přisunované zálohy nepřítele a dokončit zničení pozemních i vzdušných sil nepřítele v jižní části NSR a nejpozději šestnáctý den vyvést vojska frontu ke státním hranicím Francie v určeném pásmu od města VESOUL po BASEL po severní hranici Švýcarska.
Plán obsahuje nesmírně zajímavou a důležitou větu, cituji:
„K provedení útočné operace se předpokládalo skryté zmobilizování a rozvinutí vojsk frontu v operační sestavě přímo z míst stálé dislokace“.
.
Přikrytí státní hranice s NSR měly provést jednotky Pohraniční stráže a vyčleněné – celkem pět – zesílených motostřeleckých pluků a čtyři motostřelecké nebo tankové prapory a síly 47 rot Pohraniční stráže. Z toho v útočném pásmu 22. armády silami od 20. msd (jeden motostřelecký pluk a dva motostřelecké či tankové prapory) a od 19. motostřelecké divize dva prapory od 104 motostřeleckého pluku. Zbytek sil krytu státní hranice měly za úkol vyčlenit 2. a 15. motostřelecká divize.
Přikrytí státní hranice s Rakouskem měly provést jednotky Pohraniční stráže v síle 49 rot pohraniční stráže a po převedení armády na válečný stav vyčleněné pluky od 15. motostřelecké divize – jeden pluk, od 3. motostřelecké divize-tři pluky a 55. pevnostní prapor. Přitom bylo stanoveno, že 20. motostřelecká divize po zaujetí určených čar krytu bude předána veliteli 22. armády-tedy Střední skupiny vojsk.
Ppor. A: Jak by mohl nějaký velitel frontu útočit na trase Klatovy – Regensburg – Ulm, když vpředu by operoval s 20. msd nějaký Rus s neznámým účelem?
Pátrač: Moc se mi líbí, jak konspiruješ. Ale v tomto případě nemáš pravdu. Jasně je zde uvedeno, že polovina 20. msd přikryje státní hranici a bude ji krýt. Tím že bude předána veliteli 22. armády, tato armáda přebírá povinnost tohoto krytu a veliteli příslušné armády toto břemeno odpadá.
Ppor. A: Konspiruji špatně; už jsem si postupně uvědomil klíčovou změnu tohoto plánu proti většině minulých.
Věc se má tak, že místo dvou našich armád jsou na našem směru v důsledku známých událostí tři; ta třetí, 22. armáda v Milovicích a leckde jinde, o které se tu logicky moc nemluví, neb nám nepodléhá, je přesto vlastně součástí plánu na našem směru; měla se usadit u třetího bodu na hranicích, buď u Rozvadova, nebo u Chebu, podobně jako měla 1. armáda působit někde u Janovic a 4. armáda u Volar. Všechny tři mají každá jakousi předsunutou jednotku, mobilizovanou daleko rychleji tím, že už vlastně na hranicích je, totiž 2.msd (4. armáda), 19. msd (1. armáda) a právě 20.msd (22. armáda). Rusové tuto funkci nemohli plnit, neb byli prostě moc daleko od hranic.
Celá tato změna vede k posouvání všech našich jednotek výrazně k jihu, zdánlivé nečinnosti kolem Karlových Var (neb jsou tam ti Rusové) a hlavně, vysvětluje záhadné zmizení Američanů z našeho směru – stojí totiž proti nim právě ta 22. armáda a váže je, a dost pravděpodobně – neb by to nemuselo stačit – do toho zasahují nějaké další jednotky z NDR.
To je zřejmě důvod optimizmu, že Čechoslováků k boji proti Američanům netřeba a zbývají nám téměř čistě Němci a jejich Leopardy.
Podotýkám, že to je trochu zjednodušený pohled pozemního tankisty; u letců nebo rakeťáků samozřejmě síly fungují daleko mezinárodněji.
Pátrač: Tak nějak by to mohlo být.
K ovládnutí pohraničních přechodů a zničení nepřítele v zabezpečovacím pásmu měly čelní divize vyslat ke státní hranici silné předsunuté odřady. Malokapacitní hraniční přechody-LENORA, ŽELEZNÁ RUDA – měly obsadit pluky krytu státní hranice. Z takto obsazených přechodů zahájit dílčí útočné operace na taktických směrech v součinnosti s vojsky útočícími na hlavním a druhém směru úderu.
Ppor. A: Opět fascinující věta. V zásadě to ti čelní motostřelci vyzkoušejí malými jednotkami, jestli vůbec nějaká obrana na druhé straně funguje a jestli bude třeba nějaký drsný útok; možná se podaří zastihnout imperialistu totálně nepřipraveného. A to všechno po skryté mobilizaci.
Pátrač: Jasný důkaz ofenzivnosti tohoto plánu. Ti motostřelci obsadí, co je třeba, aby bojová sestava frontu co nejsnadněji překročila hranice. Jasně se tam píše, že jde o to a o poražení sil nepřítele v zabezpečovacím pásmu. Tedy dalo by se říci, že mimo jiné jde o průzkum bojem.
Pokud by nepřítel dokázal zaujmout pevnou obranu, bylo určeno, že tato bude prolomena ve dvou armádních pásmech průlomu.
1. armáda měla průlomové pásmo SEEBARN, BERNRIED, široké 7 kilometrů
4. armáda měla průlomové pásmo GRAFENWIESEN, ARNDORF, široké 5 kilometrů
s hustotou 110 až 130 děl raketometů na jeden kilometr průlomu.
A aby to bylo ještě zajímavější:
10. letecká armáda společně se 14. leteckou armádou od Sovětské armády se zapojí do ničení leteckého uskupení nepřítele na západním válčišti s použitím konvenční výzbroje. K tomu provede celkově dva armádní vzlety.
Podle zvláštního nařízení vrchního velení přejít na použití jaderných zbraní s využitím celkového počtu 344 jaderných nábojů. Na první jaderný úder frontu do hloubky po čáru NÜRNBERG, REGENSBURG, GARMISCH PARTENKIRCHEN naplánovat 100 jaderných úderů, z toho pro raketové vojsko a nově dělostřelectvo 88 a pro vzdušné síly 12.
Ppor. A: No bezva. Krajina na směru útoku bude možná více či méně radioaktivní. Osobně myslím, že by tuhle část plánu nespustili už ve vlastním zájmu.
Pátrač: Plně souhlasím.
Operační sestava vojsk Československého frontu
Směr hlavního úderu: 1. armáda s 19. msd, 1.td, 9.td, 14.td a 16. td, 4. armáda s 2.msd, 4.td a 13. td, vševojsková záloha frontu tvořená 3. msd a 17. td, armádními komplety a frontovým kompletem
Ppor. A: Po několika výměnách a pochopeních tento klíčový vstup zpřesňuji a navazuji na jádro zjištění s těmi Rusy o něco výš.
Normální mírová struktura ČSLA armád je tu naprosto přebudována; velitel armády velí něčemu úplně jinému, než jsou jeho normální jednotky. Je to důsledek začlenění té 22. armády do akce a posunu k jihu, popsaného minule. Tři motostřelecké divize, původně všechny 1. armády, končí každá úplně jinde, každá na čele samostatného útoku.
Pro Argonanta je zajímavá 1. armáda, byla původně s převahou motostřelců (3+1), zde se obratem promění na tankovou smršť 1+4, tedy se čtyřmi (!) tankovými divizemi a zbývají jediní motostřelci, 19. msd (původně Tachov, nyní posunutá jižněji, někam k Janovicím).
2. msd funguje stejně v čele 4. armády někde u Volar a 20. msd naopak na severu u 22. armády.
Jádro akcí mají v prvních hodinách na triku zjevně ti troje motostřelci, možná s pohraničníky, protože všichni ostatní dorazí s několikahodinovým zpožděním. To se týká i těch dvou nejpohotovějších tankových divizí, nyní v sestavě 1. armády – 1. td a 9. td.
Argonantova bývalá 1. td má k místu střetu docela daleko, asi 200 kilometrů (že by vagonování?). 9. td přijede od Tábora, zřejmě podobným způsobem.
16. td, kde je Argonantovo nejpravděpodobnější vtělení, musí jednak urazit stejnou dlouhou trasu, jako 1. td, jednak nabrat zmobilizované záložáky. 14 td se sebere zřejmě na východním Slovensku v Prešově a navíc není na plných stavech ani náhodou, což bude trvat zaručeně nejdéle, ještě déle, než 16. td, a plán ji také zařazuje do dalšího sledu. Takže ta dorazí na scénu k 1. armádě poslední.
Jádro tanků jsou při tom T-72, vlastně všechny, které ČSLA měla, v době plánu jedna divize, ale za Argonanta už jeden a půl, protože 9. td byla právě v přezbrojování. To ostatní jsou ovšem strašlivé uloženky T - 55 se záložáky (14. td a 16. td zejména).
Takže celá tahle parta 1. armády a 5 divizí (a možná nějakých pohraničníků) nakonec bude prorážet obranu v nějakém prostoru někde u Chamu, v průlomovém pásmu SEEBARN, BERNRIED, který mi podle mapy vychází 40 kilometrů široký, nikoli sedm (zřejmě si to měl velitel někde zúžit), a to vše ještě za předpokladu, že tam bude nějakého prorážení třeba. Tanků je tam působivá početní převaha – vychází mi jich 1435 (4x312 + 94+3x31), což je fakt lavina, síla úplně celé Německé armády na našem směru (!), a pokud si to velitel zúží na těch 7 kilometrů (podle mapy jsou ta dvě místa od sebe 40 km daleko, nikoli 7), vychází to úžasných 200 tanků na kilometr, čili 20 na sto metrech (zapomeňte na 50 metrové rozestupy.). Při očekávatelné hustotě asi 10 solidních Leopardů 2 na kilometr v plánu, slušně zakopaných, k tomu samozřejmě nějací pěšáci, by to mohlo znamenat sice pěkné ztráty (v souvislosti s těmi záložáky obzvláště), ale sázel bych na soudruhy, tohle se fakt odrazit nedá.
Soudruzi si přesně spočítali, že když narvou na tak malý prostor početní sílu rovnou veškeré síle protivníka, tak je prakticky nemožné proti tomu něco vymyslet.
Zda přežije déle Argonantus v T 72 u 1. td nebo v T 55 u 16. td, to je závislé na tom, zda se do úvodní bitvy 16. td vůbec stačí zapojit. V tomto typu boje Leopard schopen skolit oba tanky, když je trefí. T 72 umí zase zrušit Leoparda, T 55 to umí jen při souhře šťastných okolností, které ovšem lze za podobných podmínek dosáhnout. Dával bych Argonantovi o dost větší šance, než jsem se obával tehdy.
Pokud by velitele napadlo, že bitvu začnou 1 td. s 9.td samostatně, což se dost nabízí, s ohledem na tu mobilizaci a málo místa na tolik tanků, 16. td se zjeví nakonec jako deus ex machina a dorazí to, vypadají Argonantovy šance přímo triumfálně, přestože má nejslabší tanky a nejhůře vycvičené vojáky. Nějaká ta ztráta by asi byla určitě, ale nezapomeňte, že Argonantus je velitel roty a jeho velitelský tank může jet pěkně za sestavou těch devíti dalších, takže zrovna jeho tanku by se to týkat nemuselo. Paradoxně by tedy přežil možná snadněji, než v T 72 u 1. td.
Jenže těch alternativ je daleko víc.
1) Mám podezření, že popsaný vzorový frontový megaútok na zakopanou obranu je přesně to, co soudruzi očekávali a očekávat chtěli (viz předchozí části pojednání).
10 tanků na kilometr někde u Chamu je zjevně nějaká zhuštěná obrana, na ubránění asi 300 kilometrů šířky v této hustotě prostě neměli Němci dost tanků, neb 300x10 je 3000, a to se ani nebavíme o potřebné strategické záloze. Připomínám, že tanků měli mít Němci na našem směru 1400 celkem. A slušnou část z toho zřejmě bez vojáků, jako uloženky, takže k dispozici se zpožděním. Při tom si mohli v NATO spočítat totéž, co já; že i při zakopání úplně všech tanků, co mají, může proti nim WS zkoncentrovat na úzkém úseku nějakou naprosto šílenou sílu (v mých počtech podle plánu až 1:20, pokud by se čekalo i na Prešovskou 14 td., což je absurdní). Takže jakkoli hustá a připravená obrana je marná a její proražení je jen otázkou koncentrace techniky. A v důsledku je to jen ztráta drahých tanků, lidí i morálky.
Další otázka je, zda to imperialista vůbec mohl stihnout. Zkušenost s mobilizací v roce 1968 je tristní – žádná reakce v Německu se nekonala, bez ohledu na to, že se kolem Šumavských hranic proháněly podobné laviny ruských tanků. Důležité je vědět, odkud by ty Německé obranné tanky jely; a z toho, co vím o zakopávání, vybudovat takovou pěknou obranu s 10 tanky na kilometr chvíli trvá; pod 10 hodin to fakt nevidím.
Tohle by mohlo zachránit jen to, že měli ty okopy pro tanky už vybudované dopředu. Což má zase blbou nevýhodu, že si mohli soudruzi dopředu nastudovat z družic dokonce i pozice tanků.
Pátrač: Západ v roce 1968 byl v klidu, jelikož věděl, že to co se děje u nás je vnitřní problém východního bloku a není pro ně žádnou hrozbou. Naopak tento otřes podle mě výrazně snížil bojeschopnost celé Varšavské smlouvy na několik let.
Ppor. A: 2) Takže bych zvážil i další varianty; obranu daleko lehčí, třeba 3 tanky na kilometr, určenou jen na zdržení, a přes ní přehnat silnou strategickou zálohu, třeba tři stovky Leopardů, které lze operativně nasadit přesně v tom úzkém prostoru, kde se bude WS pokoušet o průlom. Takže obrana, kombinovaná se střetným bojem; takový menší Kursk. I když by to asi 1. armáda stejně vyhrála, ty čtyři tankové divize, zejména z T 55, by to značně zredukovalo a ztráty by mohly být náramné. A rychlý postup by to značně zpomalilo; a do bitvy by se asi nakonec zapojily i ty zpožděné 16. td a 14 td. A zde by to proti Leopardům fakt nebylo snadné.
Konečně, možné je, že obranu zakopat v tomto čase vůbec nelze, a pak by ji budovali buď dál ve vnitrozemí, anebo by z toho vylezl ten střetný boj.
3) Důsledné by bylo pojmout válku ze strany Západu jako asymetrickou a guerillovou; to bych udělal já, znaje systém východního bojování. Nechat armády klidně pronikat na vlastní území, pakliže se tomu stejně nedá zabránit, a nasazoval na ně různé přepady, letecké i pozemní. Ve městech je k tomu příležitostí milion. A čekat na spásu v podobě amerických letadlovek a vzdušných protiúderů.
Ale souhlasím s Pátračem, že na tohle by asi západní generálové neměli nervy a neodpovídá to jejich myšlení.
Až sem to měli zřejmě soudruzi poměrně promyšlené a strategicky vlastně vyhrané. Obavy bych měl, být jimi, z toho pokračování ve městech a mezi nimi.
U té druhé party 4. armády je tanků podstatně méně, jen dvě divize se samými T 55, což jim při nějakém prorážení vojsk Leopardů šance značně snižuje. Mají i tak velikánskou převahu, která by asi uspěla, ale ty ztráty budou zřejmě ještě větší. Výhodou je, že se útok děje v nejzapadlejším koutě Německa, kam je nejtěžší přisunovat nějaké strategické zálohy. A že vlastně stačí jediná díra v obraně, aby vytvořila katastrofální problém.
Směr druhého úderu: část sil 4. armády 15. a 18. msd a část armádního kompletu.
Operační sestav frontu měla být členěna do jednoho sledu. V prvním sledu měly být všechny výše uvedené vševojskové divize, pouze vševojsková záloha měla být v hloubce útočného pásma frontu.
Jaderné ničení nepřítele
Jednotlivé fáze jaderného konfliktu měly být pokryty takto:
1. První jaderný úder frontu měl být realizován za použití 100 jaderných nábojů, z toho pro operačně taktické rakety, taktické rakety a atomové dělostřelectvo 88 kusů a pro letectvo bylo určeno 12 kusů.
Mělo být zničeno:
- dva oddíly střel PERSHING 1 a 2
Ppor. A: Jak a proč se ničí Pershing atomovkou, to by mne zajímalo. Zřejmě to znamená použít jaderné zbraně dřív, než nepřítel; jinak tomu nerozumím. Připadá mi to zbytečné, protože by ho rozmázla i klasika. A připadá v úvahu zřejmě jedině raketa, protože pokud bude Dana na dostřel od Pershinga, je už zřejmě obrana Západu dost v háji. Osobně nevěřím, že by na tuhle jadernou složku boje došlo i za fantastických okolností, kdyby nějaká válka skutečně začala. Klasický tankový útok by jasně prorazil i bez téhle věci a Pershingy by tomu nijak nezabránily. A nebo je tento jaderný bod opět varianta na zamyšlenou, se kterou se vůbec nepočítá.
- jeden oddíl střel LANCE
- tři baterie protiletadlových řízených střel HAWK
- jeden sklad jaderné munice
- velitelské stanoviště 2. armádního sboru NSR a velitelská stanoviště jeho divizí v prvním sledu
Ppor. A: Svědčí to o tom, že Tvá důležitá poznámka, že se s Američany na tomhle místě z nějakého důvodu moc nepočítalo, je asi pravdivá. Zřejmě by měli plno starostí s další lavinou tanků z NDR.
Pátrač: Tak to přesně vypadá. A dává to ofenzivě našeho frontu výrazně lepší šance.
- dvě střediska uvědomování a navedení letectva DINGOLFING a FREISING
- prostředky radioelektronického boje 2. armádního sboru NSR
Při tom způsobit ztráty hraničící s umlčením:
- 50 až 80 % třem divizím 2. armádního sboru prvního sledu a
- 30 až 50% dvěma mobilizovaným divizím a 56. mechanizované brigádě teritoriálních sil
Aby bylo jasné, o jaký že šlo frmol, ukážeme si detailní rozpis provedení prvního jadrného úderu. A zrovna říkám, že mě to velmi překvapilo- podle mě to vypadá nesplnitelně. Ale nyní jen popisuji to, co bylo v plánu.
P - první odpálení – výstřel raketového vojska atomového dělostřelectva a vzlet letectva
od P+ 5 minut do P+50 minut příprava druhého odpálení taktických raket po upřesněných objektech
od P+ 10 minut do P+90 minut příprava druhého odpálení operačně taktických raket po upřesněných objektech
od P+ 15 minut do P+40 provedení úderů silami 10. letecké armády, letecký průzkum výsledků prvního odpálení
od P+ 40 minut do P+60 provedení úderů silami vyčleněných ve prospěch našeho frontu vrchním velením Varšavské smlouvy
od P+ 50 minut do P+70 druhé odpálení taktických raket na upřesněné objekty
od P+ 90 minut do P+100 druhé odpálení operačně taktických raket na upřesněné objekty
Ppor. A: V téhle úvodní části boje jsou tankisti úplní statisti – stačí tak maximálně vyjet z kasáren. Jak ovšem ukazuje plán, někteří pěšáci ve skutečnosti možná už dávno bojují.
Pátrač: To platí pro celou armádu v poli. Bojují jen raketčíci, vyčleněné síly letectva a radiotechnické útvary zvláštního určení. Tedy:
- 311. těžká dělostřelecká brigáda Jince s přidruženou 11. dělostřeleckou základnou tamtéž
- 321. těžká dělostřelecká brigáda Rokycany s přidruženou 31. dělostřelecká základna Kostelec nad Orlicí
- 331. těžká dělostřelecká brigáda Hranice přidrženou 21. dělostřelecká základna Kostelec nad Orlicí
- těžký dělostřelecký oddíl
- oddíly vojskových raket divizí
- letouny – nosiče jaderných bomb od 10. LA
7. radiotechnická brigáda zvláštního určení Zbiroh - frontová
71. radiotechnický pluk zvláštního určení Kladno od 1. armády
74. radiotechnický pluk zvláštního určení Horažďovice od 4. armády
2. Další úkoly frontu měly být pokryt 217 kusy jaderných nábojů a to pro operačně taktické rakety, atomové dělostřelectvo a taktické rakety 139 kusů a pro letectvo bylo určeno 78 kusů.
3. Záloha byla tvořena 27 kusy jaderné munice z toho raketové prostředky a atomové dělostřelectvo 21 kusů, letectvo 6 kusů
10. letecká armáda provede 1 armádní vzlet nosičů jadrných zbraní.
Pokud by došlo k vedení války bez použití jaderných zbraní. Mělo letectvo hromadnými nálety a pozemní vojsko mohutnými raketovými a dělostřeleckými údery způsobit ztráty oběma armádním sborům nepřítele a dokončit jejich zničení rozhodným útokem úderného uskupení frontu.
Ppor. A: Podle mne daleko pravděpodobnější – a tudíž reálně nebezpečnější – varianta útoku; pokud by Východ zastihl Západ nepřipravený, rozvinul by se boj dost nevyhnutelně. Tanky by vážně nebylo čím zastavit, po zničení podstatné části letectva a raket. Zajímavé je, že se i tohle může odehrát v minutách, nejdéle hodinách.
Při tomto hromadném palebném úderu šlo o to zničit tyto cíle prvního pořadí:
- čtyři baterie střel PERSHING-2
- jeden oddíl střel LANCE
- letouny – nosiče na letišti Ingoldstadt
- 14 baterií protiletadlových řízených střel HAWK
- velitelské stanoviště 2. armádního sboru NSR
- velitelská stanoviště dvou divizí a čtyř brigád prvního sledu 2. armádního sboru NSR
- dvě střediska uvědomování a navedení letectva DINGOLFING a FREISING
- šest objektů průzkumu
- čtyři stanoviště pro radioelektronický boj
- čtyři dělostřelecké a raketometné baterie
Tento úder byl opět sledem celou řadou akcí. Bylo to dvojí odpálení raket s konvenční hlavicí, jeden letadlový vzlet frontového letectva a tři palebné přepady letectva. Vše v rychlém sledu po sobě a za pouhých 50 minut mělo být hotovo.
Při účasti ve vzdušné operaci na západním válčišti mělo být úsilí soustředěno na zničení letectva, raketojaderných sil a protivzdušných sil nepřítele a na vybojování nadvlády ve vzduchu. Bylo vyčleněno:
- 6 vzletů frontového a dva vzlety frontového letectva
- raketové vojsko, tedy i 1. oddíl vojskových raket od první tankové divize měli použít 32 raket s konvenčními hlavicemi
- šest dělostřeleckých oddílů divizí prvního sledu
- prostředky REB a vojsko PVO frontu
Dále plán před popisem úkolů pro jednotlivé armády probírá úkoly palebného ničení nepřítele. Na to se má použít vše co je možno od divizí armád i frontu.
Palebné ničení má být provedeno ve čtyřech obdobích:
Primo: palebné zabezpečení přesunu
Secundo: palebná příprav útoku
Tertio: palebná podpora útoku
Kvarto: palebný doprovod útoku vojsk v hloubce
Při přechodu frontu do útočné operace provést 30 až 50 minut dlouhou palebnou přípravu s hustotou na 1 km fronty:
- děl a raketometů 30 až 35
- tanků 30 až 40
- protitankových zbraní 12 až 15
Po průlomu předního pásma obrany tyto palebné kroky provést ve čtyřech obdobích. Při průlomu nepřátelské obrany v pásmu průlomu pálit 50 až 60 minuta to s hustotou 110 až 130 děl a raketometů na kilometr pásma průlomu. Ničit vše do hloubky brigád prvního sledu.
V průběhu dalšího boje si dělostřeleckou podporu řídí velitelé armád.
ÚKOLY ARMÁD
1. armáda ve složení 19. msd, 1., 9., 14. a 16. td měla připravit a na zvláštní rozkaz provést útočnou operaci přejít do útoku s hlavním úderem na směru HORŠOVSKÝ TÝN,
NITTENAU, ADELSCHLAG.
Ppor. A: Mimochodem, nedaleko odtud je úplně nejstarší cesta z Bavorska do Čech, kde došlo k nesčetným bitvám. Nic moc originálního tedy soudruzi pro hlavní úder nevymysleli. Buď tam někde dojde k hlavní bitvě, anebo taky ne.
Já mohu jen dodat: Bingo!
Bližší úkol - překonat zabezpečovací pásmo nepřítele silami předsunutých odřadů divizí prvního sledu a v součinnosti s 4. armádou zničit hlavní síly 2. armádního sboru NSR. Nejpozději 4 den operace ovládnout čáru RAITENBUCH, NEUBURG, INGOLDSTADT.
První den operace vyjít na čáru SCHWARZHOFEN-STALLWANG.
Ppor. A: Mezi předchozím a tímto odstavcem se mohou skrývat celé dějiny a plno událostí.
Další úkol – rozvíjet útočnou operaci s hlavním úderem na směru EICHSTAT, ULM, MINDERKINGEN a nejpozději 8 den operace ovládnout čáru URACH, OCHSENHAUSEN.
A zde začíná čas našeho podporučíka Argonanta. Pokud by byl ještě naživu a velel by své tankové rotě, nastal by právě nyní jeho čas. Po prolomení prvního pásma obrany vyvedení sil armády do prostoru za zničenými prvosledovými brigádami nepřítele, měl velitel armády za úkol nasadit do boje operační manévrovací skupinu (OMS) a to právě Argonantovu 16. tankovou divizi.
OMS měla za úkol postupovat samostatně ve směru hlavního úderu s bližším úkolem proniknout do 5 dne operace armády do prostoru západně AUGSBURG a 7 den operace ovládnout prostor TULLINGEN, MESSKIRCH, STOCKACH jako její další úkol. V dalším dění měla OMS vést manévrovací boj ve směru ULM, BELFORT.
Ppor. A: Hledám si to na mapě a uvědomuji si, že by se stalo do 7. dne operací zřejmě strašně moc věcí. Především vynechám varianty s jadernou válkou; to je zřejmě apokalypsa, kdy civilisté v Bavorsku i v Čechách umírají po tisících ihned a po milionech později; pravděpodobnost, že přežije Argonantus a jeho záložáci, je nízká.
Pátrač: Já mohu jen říci: To mě na tomto plánu nejvíce šokovalo. Je totiž podle mě nižší než nízká. Je nulová.
Ppor. A: Varianty s úvodním průrazem za hranicemi znamenají, že jednotky projdou větším či menším masomlejnem ztrát, takže vůbec není jisté, že bude všech pět úvodních divizí existovat; lze čekat jejich pospojování.
No, ať s tou úvodní velkou bitvou, nebo bez ní, dojde na to, že se budou muset jednotky výrazně dělit. Další kolosální linie nemají smysl; je potřeba ovládnout velikánské území, hájené porůznu rozptýlenými, leč stále docela nebezpečnými silami. Tohle žádný plán dopředu nepojme a vidím tady spoustu improvizace a nejistoty.
A zřejmě bychom si také užili boj ve městě naplno; Augburg, Ulm, Stuttgart, Freiburg im Breisgau i samotný Belfort; to všechno jsou města, kde se může schovat spousta rot nějakých pěšáků a docela slušně zatopit nějakému tankovému praporu, byť papírově mnohem silnějšímu.
Doplněk čtvrtý od Pátrače:
Operační manévrovací skupina bylo něco, o čem jsem poprvé slyšel někdy v roce 1986. Generálplukovník Vacek, člověk, ke kterému jsem vždy tak trochu vzhlížel s velkým respektem a úctou o nich napsal, cituji:
„Jejich předurčení vzniklo už za 2. světové války, kdy SSSR přešel převážně k útočné činnosti a provedl i deset drtivých úderů (tehdy nazývaných stalinskými). Cílem těchto OMS bylo využít situaci na válčišti tam, kde v sestavě nepřítele se vytvářely široké mezery, vlastní vojska měla dostatek sil i prostředků využít jich a proniknout do co největší hloubky jeho sestavy, ničit při tom s určitým překvapením druhé sledy, sklady a tím narušit jeho činnost na co nejširší frontě. Samozřejmě, že v řadě případů nebyl vybojován požadovaný výsledek. V přípravě na obdobnou činnost bylo vyslání OMS procvičováno operačními štáby Sovětské armády i v 70. - 80. letech.
Front mohl jako OMS vyslat jednu ze svých armád, která k tomu měla co nejpříhodnější podmínky, vzniklé v průběhu předcházejících bojů. Armáda jako OMS by vyslala obdobně jednu ze svých divizí, která by pro úkol měla opět nejvhodnější podmínky. Frontové i armádní OMS by byl určen i nejvhodnější směr činnosti, ale v pravomoci jejího velitele byla větší možnost rozhodovat o směru i ostatních způsobech boje, které by směřovaly k co nejefektivnějšímu splnění stanoveného úkolu. Oproti splnění úkolu OMS za 2. světové války sehrávala významnou roli v poválečném období modernizace výzbroje a techniky, což dávalo reálnější předpoklady pro splnění nesmírně obtížného úkolu. I tak vznikaly obtížně řešitelné situace, zde to trošku rozvrstvím: například se:
- zabezpečením péče o odsun zraněných vojáků,
- spotřebovanou municí a jejím doplňováním
- o doplnění některými druhy PHM při ztrátě vezených vlastních zásob,
- jak nakládat s vlastní neopravitelnou technikou
- co se zajatci atd.
Pro činnost OMS nebyly v ČSLA předurčeny předem žádné vševojskové svazky ani svazy“.
Pátrač ve velmi špatném rozpoložení dodává: Zde tedy mimo velmi kvalitní a zasvěcenou informaci máme od generála Vacka vloženou i vědomou lež, nebo snad jak doufám v lepším případě, mylnou informaci. Ten plán, který čtete totiž podepsal, tedy musel vědět, že až dvě divize jsou určené k tomu, aby plnily tento úkol a to i přesto, že jejich velitelé a štáby to neuměly, neměly to nacvičeno a aby to bylo úplně dokonalé, v případě 1. armády jako OMS měla bojovat mobilizovaná 16. tanková divize. Tedy divize, která cca 10 až 15 dní před válkou neexistovala. Otřesná myšlenka.
Ppor. A: Generála Vacka a jeho spolehlivost vynechám.
Vést pozemní válku způsobem, který od začátku vnímám pro slabší stranu jako jedině možný, totiž v menších jednotkách, je základní problém všech plánů na útok už od šedesátých let, včetně tohoto. Víru, že by se nepřítel zakopal na Šumavě do učebnicové linie, nechal se převálcovat nějakou zběsilou převahou a pak se v podstatě zlomil, podpírá jen zbožné přání štábních plánovačů. Za západní stranu to vlastně vidím hratelné jedině pomocí rozptýlení vojsk na velikánské ploše Bavorska a Švábska a nějakých přepadů ve vesnicích a městech. Vést celé útočné východní tažení ve velkých a dost nezkušených jednotkách po divizích a plucích proti partičkám profíků by zřejmě vedlo k velikánským ztrátám a výsledkům mnohem méně přehledným, než jak se jeví při té úvodní kočkovanici někde na Šumavě.
Pátrač: Nevím o jakých profících to píšeš. Armáda NSR i armáda Francie byly v té době založeny na všeobecné branné povinnosti, tedy stejné jako ta naše. Problém by byli vojáci USA. Ale ti už v tomto plánu připadli našim sousedům vpravo.
Ppor. A: Aha, můj omyl. Já měl dojem, že Bundeswehr sestával – zejména osádky Leopardů a podobně – hlavně z profíků. Pokud ne, dost to mění situaci ve prospěch východu. Mohli být lépe vycvičení, než my, ale není pro to zase až tak moc důvodů. Ve střetném boji a podobných drsárnách by to byl docela důležitý faktor. Osobně a zcela laicky bych dal ve střetném boji přednost blbějšímu tanku s lépe vycvičenou osádkou, než obráceně.
Stačí třeba vyhodit do luftu velitelský tank maníka s mapou (tedy Argonanta) a je hned problém. Dobývat zcela neznámé město bez mapy by se mohlo náramně protáhnout. Celkem bez odporu proniknete do města, ale tím začne teprve opravdová válka; protivník má milion možností, co všechno vám může provést. Se zoufale nevycvičenými záložáky, kteří byli obvykle rádi, že vůbec jednou – a mám podezření, že nejen 16. td., ale i 14. td byla to samé - se to mohlo snadno proměnit v noční můru.
Pátrač: Ne 14. tanková byla na snížených stavech, ale nebyla na tom tak špatně jako 16. tanková, která se stavěla celá od nuly.
Ppor. A: Podrobnosti samozřejmě nevím. Hodně podstatní jsou třeba řidiči. Když se první hodiny války změní v autoškolu, je to drsné. No, a střílet taky není tak triviální, jak to vypadá – ve cviku je rychlost, a to ti ve střetném boji může zachránit krk.
Ze dnů by se snadno mohly stát týdny, a tím nastat potíže s PHM a dalším zásobováním. Civilisti jsou možná neozbrojení, ale umí například zapálit vlastní benzínovky. Nebo záhadně ztratit všechny mapy ve městě. Nebo otrávit jídlo. Nebo tam poslat partu mírotvůrců s kytkami. Já bych na ně rozhodně nestřílel. A je to taky ideální okamžik pro dezerci.
Pátrač: Neumím si představit, jak si autoři plánu měli vyřešeno, jak v hloubi území nepřítele budou mimo bojovou techniku plnit své úkoly i roty týlového čety, roty a prapory týlového a technického zabezpečení. Dovede si někdo představit, že nějakých 100 kilometrů před předním okrajem se budou hýbat stovky vozidel s PHM, municí a dalším materiálem?
Zabýval se někdo tím, že každý zraněný je zároveň mrtvý nebo zajatý podle chování nepřítele?
Skutečně se nad tím někdo v té době někdo pořádně zamyslel?
Ppor. A: No, asi zamyslel; řekl bych, že ani tento plán nebyl myšlen důsledně a úplně vážně a byl jen jakousi možností, kterou armáda musela mít. Některé rozpory, na které jsem poukazoval, naznačují, že je to dílo sice mnohem reálnější, než to z roku 1964, alespoň těmi počty, ale stále spíše z říše nočních můr.
Ale pokračujme dál v plánu:
Armáda měla zajistit přikrytí státní hranice s NSR v útočném pásmu 1. armády silami 67. msp, a silami dvou praporů od 104. msp. Pod tímto krytem se měla rozvinout a přejít do útočné operace.
Rozhraní vlevo: mimo Milevsko, Blatná, Švihov, Domažlice, Furth im Wald Sulzbach, řeka Donau až po Ingolstadt, mimo Augsburg
Na celou operaci se první armádě přidělilo 78 raket s jadernou náplní, v prvním jaderném úderu frontu jich měla použít 24 kusů. Šlo o taktické rakety z divizních oddílů vojskových raket a armádní operační taktické rakety.
Velitelské stanoviště: 3 kilometry jižně Stříbro, osa jeho přesunu Waldmünchen, Munderkingen.
V roce 1986 armádě velel generálmajor Imrich Andrejčák a od roku 1987 generálmajor Milan Polák. Ten druhý by vedl našeho podporučíka do války, pokud by začala v době jeho prezenční služby.
Ppor. A: Předpokládáme to v naší válečné hře. A připomínám, že tento pán by na tom byl hodně podobně, jako Argonantus – velel by úplně jiným jednotkám a lidem, než v době míru. Žádní záklaďáci, ale zmatení fotři od rodin, vytažení odněkud z civilu, asi v polovině jeho bojového uskupení pěti divizí.
Velitelem 1. tankové divize byl v době Argonantovy služby:
09.05.1986-07.10.1987 Kindl, Jaroslav, Ing. (plukovník generálního štábu)
07.10.1987-01.10.1988 Ščudlík, Jan, Ing. (plukovník generálního štábu)
01.10.1988-08.09.1989 Ščudlík, Jan, Ing. (generálmajor) tedy po povýšení
Ppor. A: Tomu diviznímu cvičení velel plukovník gšt. Ščudlík, se kterým jsem se párkrát setkal zdálky. Podotýkám, že to byl velitel, vystudovaný již v SSSR, takže zřejmě by byl schopen i něco rozhodovat a věděl by plno věcí, co nevěděli jeho podřízení. Možná znal i úkol 20. msd z Karlových Varů. Je to šílený systém, když si představíte, že je docela slušná pravděpodobnost, že během popsaných operací trefí někdo gšt. Ščudlíka do hlavy a jeho nástupce z toho všeho zná sotva polovinu.
4. armáda ve složení 2., 15., 18. a 4. a 13. td měla připravit a na zvláštní rozkaz provést útočnou operaci přejít do útoku s hlavním úderem na směru KLATOVY, KÖTZTING, WÖRT a druhý úder vést na směru VOLARY, GANGKOFEN.
Bližší úkol - překonat zabezpečovací pásmo nepřítele silami předsunutých odřadů divizí prvního sledu a v součinnosti s 1. armádou zničit hlavní síly 2. armádního sboru NSR. Nejpozději 4 den operace ovládnout čáru MANCHIN LANDSHUT, GANGKOFEN, PFARRKIRCHEN.
První den operace vyjít na čáru FALKENSTEIN, ZWIESEL.
Další úkol – rozvíjet útočnou operaci s hlavním úderem na směru MEINBURG MEMMINGEN a nejpozději 8 den operace ovládnout čáru MEMMINGEN, KAUFBEUREN, BAD TÖLZ.
Po prolomení prvního pásma obrany vyvedení sil armády do prostoru za zničenými prvosledovými brigádami nepřítele, měl velitel armády za úkol nasadit do boje operační manévrovací skupinu (OMS) a to 13. tankovou divizi.
OMS měla za úkol postupovat samostatně ve směru hlavního úderu s bližším úkolem proniknout do 5 dne operace armády do prostoru západně DACHAU a 6 den operace ovládnout prostor DIETMANNSRIED, BETZIGAU, IMMENSTADT jako její další úkol. V dalším dění měla vyčkat příchodu hlavních sil armády a vstoupit do sestavy své armády
Ppor. A: Nemůžu si pomoci, ale úkoly této druhé poloviny pozemní armády ČSLA mi připadá ještě zoufalejší. Jejich úvodní převaha je menší a boje ve městech by si užili ještě víc.
Armáda měla zajistit přikrytí státní hranice s NSR v útočném pásmu 4. armády silami 12. a 10. msp od 2. msd, silami 68. msp od 15. msd a silami 51. msp přikrývá hranice s Rakouskem. Pod tímto krytem se měla rozvinout a přejít do útočné operace. Na hranicích s Rakouskem potom měla tímto zajistit jejich nedotčenost.
Rozhraní vlevo: státní hranice s Rakouskem, státní hranice NSR s Rakouskem a státní hranice NSR se Švýcarskem
Ppor. A: Mimochodem, je zajímavé, jak se v Alpách vůbec nebojuje. Zřejmě tam měli jít nějací Maďaři, nebo co.
Na celou operaci se první armádě přidělilo 75 raket s jadernou náplní, v prvním jaderném úderu frontu jich měla použít 26 kusů. Šlo o taktické rakety z divizních oddílů vojskových raket a armádní operační taktické rakety.
Velitelské stanoviště: 6 kilometrů severozápadně Strakonice, osa jeho přesunu Mainburg, Landsberg.
V roce 1986 armádě velel generálporučík Václav Grohman.
Dále zde byly úkoly pro:
Raketové vojsko- konkrétně pro frontovou 311. raketovou brigádu. Byl určen hlavní a dva záložní prostory rozmístění. Bylo jí přiděleno 37 jaderných náloží.
Její cíle byly cíle vysoce důležité:
- záložní velitelské a týlové velitelské stanoviště 2.armádního sboru NSR
- jeden oddíl střel Pershing 2 a jedno křídlo střel Pershing1
Dále měla dvanácti kusy klasických hlavic zničit velitelské stanoviště 2. armádního sboru NSR
Letectvo frontu, které bylo tvořeno 10. leteckou armádou a útvary vojskového letectva která měla za úkol v součinnosti vojsky PVOS , vojskovou PVO a PVO Střední skupiny odrazit hromadné údery prostředků vzdušného napadení nepřítele s důrazem na západní a jihozápadní směr.
Mělo dále zajistit přeskupení a bojovou činnost svazků a útvarů letectva 3. západního frontu na vyčleněných letištích na našem území.
Bylo stanoveno, jak má být naloženo s přidělenými 12 jadernými bombami vyčleněných pro první jaderný úder frontu a při prvním hromadném úderu na nepřítele konvenční výzbrojí.
Dále plnit úkoly průzkumu, přikrýt a podporovat vojska frontu. Hlavní úsilí věnovat při podpoře boje 1. armády. Celkově mělo být uskutečněno 20 vzletů frontového letectva. Jejich rozdělení bylo toto:
1 vzlet na první jaderný úder frontu
6 vletů frontového a dva vojskového letectva na vzdušnou operaci
7 vzletů na podporu plnění bližšího úkolu frontu
6 vzletů na podporu plnění dalšího úkolu frontu, z toho jeden vzlet letectva 3. západního frontu
1 vzlet v záloze
Vojsková PVO frontu plní při odrážení útoků nepřátelských vzdušných sil jako 10. LA. Tedy odrazit první hromadný a další údery letectva nepřítele. Bránit vlastní vojska a vést všemi způsoby boj s vrtulníky vzdušné podpory nepřítele.
Úkoly pro vševojskovou zálohu
3. motostřelecká divize, zvaná Kroměřížská, se po zmobilizování měla rozmístit v určeném prostoru a na zvláštní rozkaz měla neprodyšně přikrýt státní hranici s Rakouskem, se třemi pluky v prvním sledu v součinnosti s 55. pevnostním praporem a 15. a 4. brigádou Pohraniční stráže. Podle vývoje situace potom svoje postavení předat útvarům26. motostřelecké divize a připravit se k přesunu na území NSR do útočné sestavy frontu.
17. tanková divize se po zmobilizování měla přesunou do určeného prostoru v západních Čechách a připravit se k přesunu na území NSR k zasazení do prvního sledu frontu v útočné operaci.
Ppor. A: Tady se mihlo tušení těch ztrát a odpověď na otázky, čím budou ztracené jednotky doplňovány. Je zřejmé, že bojový svaz 1. armády v čele útoku se nemá moc zastavovat.
Pátrač: Bingo!
MATERIÁLNÍ A ZDRAVOTNICKÉ ZABEZPEČENÍ ÚTOČNÉ OPERACE ČESKOSLOVESNKÉHO FRONTU
To je něco pro mě, pro Pátrače, vojenského týlaře. Tady jsem tak trochu doma. Bylo tedy stanoveno soustředit hlavní úsilí frontu na nepřetržité materiální a zdravotnické zabezpečení všech vojsk frontu s důrazem na 1. armádu.
K tomu rozvinout:
- frontovou brigádu materiálního zabezpečení rozvinutou do frontové týlové základny
- za každou armádou rozvinout jednu brigádu materiálního zabezpečení z vlastního armádního kompletu a další posilovou brigádu materiálního zabezpečení z kompletu frontového.
Pro splnění úkolu frontu se vyčleňuje:
91 260 tun munice
4 400 tun letecké munice
18 200 tun proviantu
47 800 tun ostatního materiálu
320 700 000 litrů PHM
Ppor. A: Zajímalo by mne tohle číslo okomentovat. Kolik je to tankokilometrů; kolik s tím ty popsané divize ujedou. A nesmírně napínavá je otázka, jak by se ty tuny materiálu dopravily do měst, kde by se bojovalo. Augsburg, Ulm, Freiburg a tak. Mimochodem, jaderné zamoření prakticky vylučuje dopravu nafty a dalšího materiálu jednotkám v čele útoku – jestlipak to někoho napadlo?
Pátrač: Mohu se o to pokusit, ale neslibuji to.
Vyčleněné zásoby vyvést po železnici podle dopravního plánu a automobilními prostředky frontu a teritoriálních sil podle plánů prvního naložení.
První dva dny operace pokryt dovozem ze zásob v mírových posádkách, z předsunutých skladů munice a vyčleněných zdrojů. Další dny pokrýt přísunem prostředky frontu podle plánu perspektivního přísunu.
1. brigáda potrubní dopravy zahájí budování polního dálkového potrubí ze skladu Třemošná ve směru WALDMÜCHEN, INGOLDSTADT, GABELBACH.
Na konci operace mít:
- vojska 100% pohyblivých zásob
- armádní sklady 80% zásob
- frontové sklady 70% zásob.
Pátrač: Neumím si to představit. Tak daleko jsem prostě nedorostl.
Vytvořit síť vojenské silniční a železniční dopravy západně čáry od čáry Plzeň- České Budějovice.
Pro zdravotnické zabezpečení vyčlenit 100 000 lůžek, z toho 70 100 v polních nemocnicích a 29 900 v teritoriálních zdravotnických zařízeních.
První dva dny operace raněné odsunovat raněné a nemocné do vyčleněných teritoriálních zařízení. Od třetího dne už využívat i kapacity rozvinovaných polních nemocničních základen. Od pátého dne zajišťovat odsuny raněných z polních nemocničních základen pomocí nemocničních vlaků a sil zdravotnických autobusových praporů.
Ppor. A: Tady připomínám, že je docela zásadní rozdíl mezi jadernou a nejadernou verzí války. V jaderné verzi budou ztráty katastrofálně větší.
Předposlední bod řeší použití posledních dvou svazků, které měly být bojeschopné od třetího dne po zahájení mobilizace. Byly to divize přímo podřízené ministerstvu obrany.
26. motostřelecká divize Kroměříž měla vystřídat 3. msd v krytu státní hranice s Rakouskem
32. motostřelecká divize Prešov měla krýt hranici s Rakouskem na slovenském úseku hranic.
V dalším obě divize, pokud to bude potřeba, měly být předány do zálohy hlavního velení k posílení vojsk frontu v průběhu zdárně se rozvíjející útočné operace nebo k jiným úkolům.
Ppor. A: Popis jejich úkolu jasně nasvědčuje, že jsou to dost bídně vyzbrojené divize, které by to asi nerozsvítily.
Celý bod končí určením chráněných míst velení jednotlivých operačních svazů.
Ppor. A: Tady někde odtud je to prakticky úplně stejné, jako v VII. kapitole.
Bod třetí se velmi pečlivě věnuje úkolům pro vojska protivzdušné obrany státu. Zde je určeno, že v součinnosti s podobnými formacemi spojenců zabránit ničení hlavních politicko - správních průmyslových center spojeneckých zemí.
Hlavní úsilí: Praha, průmyslové zóny kolem Prahy, Ostravy a dále Brno, Plzeň a Bratislavu.
Síly nepřítele tvoří část 4. stíhacího taktického leteckého velitelství v síle 522 dvou letounů, z toho 396 stíhačů a 180 nosičů jaderných zbraní.
Tento počet mohl narůst až na 682 letounů pokud by do války stoupila i Francie.
Ppor. A: Přemýšlím, proč tato čísla sedí jen zhruba s první částí plánu, kde se mihlo 900 letadel.
Pátrač: Těch disproporcí počtů je v celém plánu povícero, neumím si je vysvětlit.
Následuje podrobný rozbor úkolů pro spojenecké síly, pro PVO vlastního státu a nakonec pro jednotlivé divize, tedy pro 2. divize PVOS a 3. divizi PVOS. Tedy:
- které prostory mají bránit
- součinnost se sousedními svazky
- součinnost při zajištění činnosti sil spojenců při společném působení
- systém sledování vzdušného prostoru nad bojištěm
- úkoly pro letecké stíhací pluky PVOS
Bod čtvrtý se věnuje hrozbě, která se tehdy brala nesmírně vážně. Tedy tomu jak sledovat, vyhledávat a ničit operační, taktické a průzkumně diverzní výsadky nepřítele. A to jak:
- v prostorech soustředění a nakládání pomocí raketových sil a letectva
- při jejich přepravě vzduchem silami letectva frontového i PVOS, vojskové PVO, protiletadlových raketových sil
- v prostorech vysazení silami vojsk frontu.
Předpokládalo se, že nepřítel je schopen nasadit proti našemu frontu do 12 taktických, převážně vrtulníkových výsadků, každý v síle do roty k ovládnutí pohraničních přechodů přes pohraniční hory.
Dále se očekávalo možné vysazení výsadků v síle až prapor pro podporu útoku vlastních sil při vedení útočné operace s cílem ovládnout důležité prostory, objekty, přechody přes vodní překážky, ničit vojskovou síť velení, spojení a zásobování.
Podílet se mělo vše, co bylo k dispozici. Optimisticky se předpokládalo, že síly Lidových milicí a Sboru národní bezpečnost si poradí se speciály od diverzně průzkumných výsadků. Je jen dobře, že se to nikdy nestalo.
Bod pátý se věnoval úkolům pro Civilní obranu ČSSR.
ta měla zabezpečit ochranu obyvatelstva a zvýšení odolnosti národního hospodářství před nepřátelskými údery s cílem zajistit přežití obyvatelstva a nepřetržitou činnost národního hospodářství za branné pohotovosti státu.
Hlavní silou plnící tyto úkoly byly vojenské a územní vojenské útvary CO. Tyto plnily úkoly součinnosti s teritoriálními a výrobnímu subjekty správy života země.
Plán předpokládal, že se celkově do tohoto dění zapojí až 2,4 milionu obyvatelstva republiky. U těch se očekávala velká občanská statečnost, disciplína, nasazení a loajalita.
Byly určeny součinnostní postupy při plnění úkolů, hlavní oblasti pro nasazení sil prostředků, je zde vyjmenováno 7 největších měst v Čechách a na Moravě a 4 místa na Slovensku, mimo jiné i Povážská kaskáda.
Bod šestý neuvěřitelné pečlivě rozebíral úkoly pro naši armádu a civilní složky pro zabezpečení přesunů a působení sil a prostředků Sovětské armády na našem území.
Byly určeny:
- hlavní silniční a železniční tahy pro jejich přesuny
- zajištění jejich technického stavu včetně mostů, náhradních přepravišť
- vybudování 186 etapních stanic, z toho
54 zdravotnických
48 stravovacích
49 pro doplnění PHM
45 pro technickou pomoc
Byly vytvořeny a udržovány obrovské zásoby všech potřebných PHM v celkové výši 109 088 tun, tedy asi 130 milionů litrů. Vše uloženo ve skladech federálních hmotných rezerv a skladech národního podniku BENZINA, ve vojenských skladech a na letištích.
Pro zdravotnické zabezpečení bylo vyčleněno 17 000 lůžek.
Poslední položka tohoto velmi náročného úkolu bylo zajištění krevních zásob a technické zabezpečení silami tankových opravářských a tankových opravářských závodů na celém území státu.
Tímto tedy část válečného plánu z roku 1986 zaměřená zcela jistě na náš vlastní útok na tehdejšího nepřítele končí. A my se podíváme na poslední kus celé této rozsáhlé práce. Na obrannou operaci našeho frontu podle tohoto plánu.
Pátrač
zveřejněno s laskavým souhlasem
|
veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND
|
