Letečtí dorostenci - Palubárna 7.

ZA "FUGINOU"

Létáme přelety ne Síblech. Čáp už je pro nás „pasé“. Pravidelně létáme tratě Chrudim – Prostějov – Havlíčkův Brod – Chrudim, nebo rundu kolem Čech, Chrudim – České Budějovice – Plzeň – Liberec – Chrudim. Na jednotlivých tratích se střídáme u stanice, na navigaci a odposlechu.

Tak napřed naladit radiostanici, fiktivně upravit délku anteny, naladit na „hrb“, frekvenci „mezi vousy“, houpáš se na frekvenci, jak opice na lianě (oblíbené rčení Prochajdy). Zavoláš na věž, započítáš jim na vyladění, sám naladíš a je to „pět na pět“. Totéž na středních vlnách pro telegrafii.

Na pokyn pilota žádáš o povolení nahodit motory – povoleno. Motory zahřáty a žádat povolení k pojíždění. Máš povoleno a dán směr startu. Mašina drncá po zemi a blíží se ke startu, k „téčku“. Na vstup na dráhu se musí také žádat, když se pilot předem ujistí, že nejde nic na přistání. Je „narolováno k téčku“, „proturovat“ motory a po povolení startu se „narve všechno dopředu i s hasičákem“, po dráze to drncá, máme jen trávu. Mašina drnčí, motory řvou, vrtule ječí, to je ta správná hudba. Najednou už nic nedrnčí a jsi „v luftě“. Ohlásit start, upřesnit čas startu a – a máš to všechno zapsáno v deníku radisty? A teď co dřív? Dopsat, nebo přejít na telegrafii a volat gonio? Oboje!
9LF 9LF DE = QTN 9LF 14R30 QAB OKCL QAH 600 sol asc 1800 mer K už to bzučí éterem.
DE 9LF = R QAH 600 sol QTH? K
No jo, já jsem zapomněl na polohu.
9LF DE = QTH 20km jv 9LF .-.-.
Teď je chvilka volna, tak honem dopsat zápisník, než nastoupáme výšku.
Motory přestaly tolik řvát, vrtule už tolik neječí, „máme horizont“.
9LF DE = QAH 1800 mer, QTH HLINSKO QTE? K
DE = QSL QAH QTH QTG K
(To QTG nemohu vypsat pro čáru na zaměření není písmeno).
DE 9LF= QTE 140 K
9LF DE = R QTE 140 .-.-.
..
.
Ano, tak je to správně, když se ukončuje. Ohlásit QTE navigátorovi, ano souhlasí. A zase dopsat zápisník aby bylo vše v pořádku a pět minut je pryč a musíš přece každých pět minut hlásit polohu a výšku. Od navigátora dostáváš polohu a výšku.
9LF DE = QTH NM NA MORAVĚ QAH 1800 QBF K
A „jsme v tom“, letíme v mracích. Navigace „na ostro“. Naladit maják Brno a vyloučit změnu větru metodou 2GT. Zjistíš úchylku od trati za posledních pět minut, opravíš ji dvojnásobně proti větru, za stejný interval jednu úchylku odečteš, a už si to jedem po trati, jako po špagátě. Dost řečí, nejvyšší čas k přehlášení na oblast Morava. Už jsi to měl udělat, čáru Jihlava Batelov jsme minuli!
Tak honem ohlásit na gonio Brno:
OKCL OKCL DE = QTN 9LF 14R30 QAB OKCL QTH BYSTRICE QAH 1800 MER ETA 15R30 QAM QDM? K
DE OKCL = QSL BYSTRICE 1800 QTG K
OKCL DE = (čára na zaměření) K
DE OKCL QDM 120 K
QSL 120 .-.-.
..
.
OKCL DE = QAM_?
DE OKCL QAM OKCL ZATAZENO QBA 2000 QBB 600 QFE 989 QAO 5KM JV QAN 320 3KM QBI K
Potvrdit, dát „kvam“ pilotovi a budeme dělat QGH.

Bereme kontrolní QDM než ohlásí gonio QFG - přelet letiště. Pilot nasazuje odletový kurs, teď brát kontrolní QTE pro odlet, po 5 minutách zatáčka, ohlásit THURN a několik kontrolních QTE na zatáčce. U radia je teď spousta práce. Pilot hlásí konec zatáčky, honem žádat QDM dát QTG, QDM QTG GDM, QTG a tak dále, „až do úplného zblbnutí“ ne! Než „vypadnem“ z mraků.

Jsme z nich venku. Před námi letiště, honem přejít na fonii, pilot dělá okruh, ohlásit „po větru“, třetí zatáčku, čtvrtou, „na finale“, podvozek vysunut, zelená svítí, sedám. Podvozek škubnul letadlem – je opravdu vysunut, práh dráhy, stáhnout plyn, podrovnat, „téčko“, „buch“. Podvozek udeřil do dráhy, zapištěly pálené gumy a sedíme. „Uf“to byla práce.

Tak jsem psal, které tratě obvykle létáme, a teď jsme najednou v Brně. Nevadí. Stejně jsme jednou „při nočním“ z Prostějova do Chrudimi dostali diversi do Brna, v Chrudimi řádila bouřka. Dá se říci, že už nám to docela „jde“. Občas nám instruktor „více méně rázně“ upřesní, co jsme zblbnuli. Jsme už dávno druhoročáci, „zkušení letci“, jak se domníváme. Ale není to tak úplně pravda. Ještě toho máme dost dohánět.

Mirek Riessner sedával často za trenažérem „fuginy“. Piloval a piloval. Původně chtěl do pilotky, ale byl už půl roku starší a nabídli mu výcvik na palubáře. Učili jsme se spolu elektromechaniky na Křenové ulici v Brně. Jednou se zmínil o přestávce, že by chtěl jít k letectvu, a tím se stalo, že jsem byl u letectva i já. Byl, (a dosud je) velký sportovec. Naše přátelství trvá již od roku 1943 a stále se navštěvujeme. Protože „piloval a piloval“, dostal se po peripetiích k Aeroliniím, čímž si splnil svůj sen. „Odlétal“ až do důchodu 1700 hodin.

Zdeněk Nechanický chtěl jít také do pilotky a rovněž „prošvihnul termín“. Na palubárně se spřátelil s Mirkem Riessnerem a stali se organizátory všech „vylomenin“ v dorostu. (Ani na to nevypadá.) Tím pádem jsme se skamarádili i my a také se scházíme, kdykoliv je to možné. Měl potíže s „morčaty“, ale zvládl to, a později začal létat u fotoletecké skupiny kde měl úspěchy. Vždy „přitáhl“ z letu perfektní fotografie. Ale teď už je také „slepej a hluchej“, ale nevadí mu to v optimizmu. Již v dorostu byl numismatikem a v důchodu se koníčku věnuje „na evropské úrovni“.

Pokračování >

 G.Kalandřík
převzato z forum.CSLA.cz

Zpět na seznam článků

Vyhledat

Napište nám Návštěvní kniha Spřátelené weby Mapa stránek

veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND